Deník Vlka : Vlčí Mládě

Tátovy chyby

Johnovi Eleanor vážně chyběla. A není divu. Vždyť to přeci jen byla jeho jediná dcera. Nevěděl jak jí má přimět k návratu domů. Když se ještě k tomu dozvěděl o její nehodě s hlavou, rozhodl se navštívit jejich nový domov u Tima. Hned po práci tam zašel. Zazvonil a čekal až mu někdo otevře. K jeho smůle ho ale přivítal jiný obličej než on chtěl. ,,Johne," Pozdravil ho Tim. ,,rád tě vidím. Co tě k nám přivádí??" ,,Jsi zase opilej nebo co??" John to z něj cítil. ,,Dal jsem si jen jednu skleničku whiskey." Přiznal se Tim. ,,V tvém případě spíš láhev." Opravil ho John. ,,Kde je Ell, potřebuji s ní mluvit." ,,Hned ti ji seženu." John zatím stál u dveří, opřený o rám dveří, a čekal. Pak už se ale Eleanor konečně ukázala. Měla na sobě černou sukni, modré tričko a vysoké podpatky. Takhle ji John ještě neznal. Vyrostla mu přímo před očima a on si toho všiml až teď. ,,Ahoj tati, co tu děláš??" Objala ho na přivítanou. ,,Chtěl jsem tě vidět a popovídat si. Pořád jsi přece jen má dcera." Pohladil ji po vlasech. ,,Tak promluvíme si??" ,,Jo,jasně. Jen pojď dál." Otevřela dveře dokořán a rukou mu naznačila ať jde dovnitř.

,,U nás v pokoji bude klid. Tam si můžeme v pohodě promluvit." Vedla ho po schodech nahoru do svého pokoje. ,,Jak to myslíš ,,u nás v pokoji"?" ,,Tati, je to můj a Aaronův pokoj. Naše ložnice." Vysvětlila mu a otevřela dveře pokoje. ,,Dáš si něco??" Vešla dovnitř a on hned za ní. ,,Ne, nezdržím se dlouho." Prohlížel si pečlivě místnost. ,,Tak se alespoň posaď." Nabídla mu místo v křesle u okna. John se rád posadil a pak už si začali povídat. ,,O čem jsi to vlastně chtěl mluvit??" Opřela se o parapet okna naproti křeslu.

,,Proč jsi mi neřekla o tom co se ti stalo s hlavou??" Začal. ,,Protože to byla jen stupidní nehoda ve sprše." Ell se o tom nechtěla moc bavit. ,,I když to byla jen ,,stupidní" nehoda, měla jsi mi to říct. Víš jak blbě se cítím když se to dozvídám od cizích lidí??" ,,A víš jak mizerně se v poslední době cítím já??" Opětovala mu jeho chování. ,,Moji přátelé umírají jeden po druhém jako na běžícím pásu. Neměla jsem ani šanci říct Lexi, Mie, Gabriele nebo Lauře říct sbohem. Protože jsem tam nebyla když mě doopravdy potřebovali. Nebyla jsem tam, ale ty jo. Ty jsi je mohl zachránit, mohl jsi je ušetřit tomu všemu." Křičela na svého tátu.

,,Dělal jsem to pro tebe. Tohle všechno." Vytáhl z kapsy od bundy deník a hodil ho na její postel. ,,Co to je??" ,,Je to deník co jsem si vedl než jsi se narodila. Jsou tam i nějaké videa s tvou mámou." Uklidnil se už. ,,Viděla jsem ji. Byla jsem za ní v té léčebně." Zadívala se na ten deník. ,,Co jsi tam kruci dělala?!" Okřikl ji. ,,Mám právo znát svou mámu. A když jsi mě tam nechtěl vzít, Alexa ano." Vysvětlovala mu.

,,Říkal jsi mi že mě chráníš před ní, že ona je pro mě to největší nebezpečí." Křičela na něj. ,,Když jsem ji tam ale viděla, jak tam sedí na té příšerné židli, nemohla jsem věřit tomu že je to ten samý člověk o kterém jsi mi řekl." ,,Ell," Podíval se na ni. ,,chci vědět co jsi tam dělala. Jela jsi pak i za Lightwoodovými? Byla jsi za nimi??" Eleanor chvíli váhala a dávala si s odpovědí načas. ,,Hned po tom co jsem ji viděla jsem se musela přesvědčit že má ještě někoho." Zkrátila vysvětlování. ,,Mluvila jsem s nimi. Vypadali že jsou rádi že mě vidí." Pokračovala.

,,Neviděli tě osmnáct let." Připomněl jí. ,,Je samozřejmost že budou nadšení, když tě uvidí." ,,Proč jsi naštvaný??" Nechápala jeho ton. ,,Protože jsi nás tímhle svým výletem dost ohrozila." Promluvil na ni po chvíli mlčení. ,,Uvědomuješ si vůbec co všechno se mohlo stát??" Okřikl ji. ,,A uvědomuješ si ty co se stalo???" Okřikla pro změnu ona jeho. ,,O co jsem já, my všichni, přišli?? Koho jsme ztratili??" ,,O tomhle se s tebou bavit nebudu." Řekl rázně. ,,A proč ne??" Zajímalo ji. ,,Proč se se mnou odmítáš bavit taky o tom co jsi pokazil ty ale to co jsem udělala já špatně je v pořádku." 

,,Neudělal jsem nic špatně. Dělal jsem to co bylo nejlepší pro nás všechny." Chystal se odejít z pokoje. ,,A to že kvůli tomu někdo umřel?? To bylo v pořádku??" Najednou se zastavil pár kroků ode dveří a otočil se na ni. ,,Nebo to byl jen nějaký bonus k tomu všemu??" Doplnila se Eleanor. ,,Lexi a Mia by stejně umřeli. Je by už nic nedokázalo zachránit." Otevřel dveře pokoje, připravený odejít. Eleanor na tom ale něco nesedělo. Jak mohl vědět o Lexi a Mie ?? Než se ale odvážila něco říct, byl pryč.

Běžela po schodech dolů ale už bylo pozdě. Její táta byl pryč. ,,Hledáš něco??" Zeptal se jí Aaron. ,,Neviděl jsi mého tátu??" Zeptala se ho trochu nechápavě. ,,Já myslel že je s tebou u nás v pokoji." Taky to nechápal. ,,To byl jenže...jsme se trochu chytli. Je to složitější než se zdá." ,,Ale no tak." Objal ji. ,,Zas taková hrůza to nemohla být." ,,Ale byla." ,,Každý táta dělá chyby." ,,To máš asi pravdu." Uznala po chvíli. ,,Kde je vůbec Drake a Tim??" Všimla si že je v domě podezřelé ticho. ,,Drake a Tim našli stopu k odesilateli. Jeli to prověřit." Vysvětlil jí. ,,A Chrisové šli pomoc Jamiemu a jeho mámě." 

,,Je dobrý že ho Chris tak přijal." Plácla Ell. ,,To myslíš malého Chrise, nebo Jamieho??" Zkoušel Aaron zavtipkovat. ,,Samozřejmě jeho syna." Usmála se na něj. On jí úsměv hned opětoval a poté ji políbil. ,,Vadilo by ti, kdybych taky vypadl??" Podíval se jí do očí. ,,Vůbec ne." Přiznala mu. ,,Večer ale budu už doma, slibuji. Mohli bychom pak někam zajít, jestli budeš chtít." Oblékl si koženou bundu co měl na věšáku. ,,To bychom mohli." Přiznala Ell a upravila mu límeček u bundy. ,,Víš že jsme ještě ani neměli první rande??" Zapřemýšlela se nad tím. ,,Tak to musíme hned večer napravit." Políbil na rozloučenou.

Eleanor tak byla v celém domě zase sama. Uvědomila si to ale až po tom co se za Aaronem zavřely dveře. Šla zpátky do svého pokoje a první věc co ji praštila do očí, byl deník jejího táty na její posteli. Neodolala a prostě ho otevřela. Celý ho prolistovala. Byl plný zápisků z doby než se ještě narodila. Ty data byla vážně stará. Zastavila se až na straně s datem, kdy jejímu tátovi bylo 16.  ,,4.7.1996."  Stálo tam. Eleanor se hned začetla.

,,Dneska jsem vážně neměl náladu na to abych něco slavil. A to ani svoje dnešní narozeniny."  Začala číst. ,,Ale to jsem ještě nevěděl co na mě čeká doma. Vanessa mě vážně překvapila. Uspořádala skvělou oslavu se všemi našimi přáteli. Přišel i Tim s Laurou, dlouho jsem je neviděl. A nečekal jsem že budou pořád spolu." Teď už Eleanor chápala proč Tim tak pije. ,,I Henry přišel takže o zábavu bylo postaráno." ,,Henry?? Henry Morgan??" Řekla si sama pro sebe a četla dál. ,,Vanessa dokáže někdy vážně překvapit. Když zrovna nemá ty své nálady a neotravuje Lauru s těmi tajemnými dopisy. Bylo by to vážně lepší. Ale vidím že je i přes to všechno dneska šťastná a já taky. Obzvlášť za to že s ní můžu být. Nevím co bych bez ní dělal." Tak končil zápis z toho dne.

Eleanor pak začala všechno chápat. Všechno jí najednou začalo dávat smysl. Věděla že jí ten deník nedal jen tak. Byla stopa, stopa k rozřešení toho všeho co se v poslední době děje. Toho co všechno se stalo jim. A toho kdo vlastně stojí za tím že jsou jejich přátelé mrtví.