Věděla jsem, že ten vzkaz byl od něj a proto se mi nikam nechtělo, ale po chvíli jsem se přemluvila a přeci jen dorazila. Uvnitř mě se pořád skrýval menší strach, který už asi nikdo neodpáře.
„Co chceš?"zasyčela jsme jedovatě.
„Tebe!" odpověděl roztomile a chytl mě za pas.
„Na to je už moc pozdě" odhodila jsem jeho ruce z mého těla a prudce se otočila, abych mu viděla do očí.
„Příště si dávej pozor, jaké drby roznášíš!" chtelá jsem odejít daleko od něj.
„Počkej, kam jdeš?" křičel na mě, ale já už ho ignorovala.Rozeběhla jsem se pryč. Nechápu, proč jsem tam chodila. Nasadila jsem si do uší sluchátka a mířila domů, ale u poslední křižovatky jelo auto a...
![](https://img.wattpad.com/cover/76416336-288-k912237.jpg)
ČTEŠ
Následky
KurzgeschichtenTýrali mě, prošla jsem si peklem, tak jako snad nikdo jiný. Prodávali mě, moje tělo. Když jsem od nich konečně utekla a začala normální život, zanechalo to na mě následky, které mi dost zkomplikovaly život.