Jeho oči ke mně promlouvaly, jako by říkaly, my víme jak se cítíš... ale to nejde. Nikdo neví, jak se právě teď cítím. Nic není horší, než být zmatený. Jen ten kdo tohle zažil, pochopí, jak se právě teď cítím.
Jak těžké vzít zpátky do svého života člověka, který vám velmi ublížil. Co když to udělá znovu? Život je o tom, kolik pádů uneseme, ale já se už opravdu řítím ke dnu. Chtěla bych se mu pomstít za všechno to utrpení které mi způsobil, za slzy, které mi každý večer padaly na polštář.
Nevím zda to dokážu, zda dokážu potlačit lásku a dát mu lekci. Vím, že to bude těžké, takhle si možná říkám, že k němu nic necítím, ale stačí jeden pohled do jeho očí a jsem v tom znovu. Miluju ho a nemůžu dál dělat, že neexistuje.
Nejsem zboží, které zahodí a když bude chtít tak se k němu třeba vrátí. Mám svou úctu a bojím se, že ji ztratím, když se po tom všem k němu vrátím. Dám mu lekci nebo se spíš o to pokusím a uvidím, jak to dopadne.
Celá zmatená jsem vedla vnitřní boj sama se sebou.
ČTEŠ
Následky
NouvellesTýrali mě, prošla jsem si peklem, tak jako snad nikdo jiný. Prodávali mě, moje tělo. Když jsem od nich konečně utekla a začala normální život, zanechalo to na mě následky, které mi dost zkomplikovaly život.
