Následky

*23*

„Alex, začneme tvým vzhledem" do pokoje přišla má teta celá natěšená na mou 'proměnu'.
Vzala mi mé černé brýle a místo nich mi do ruky vložila čočky.
„Moje milá tetičko, myslím si, že na brýlích není nic špatného" založila jsem si ruce na prsou a čekala na její reakci.
„Máš pravdu holčičko, brýle jsou hezké, jen... tobě moc nesluší" řekla mi na rovinu, což mě zaskočilo.
„Dobře, děkuji za upřímnost" nasadila jsem ironický tón a na špičku prstu si položila průhlednou čočku.
Když se mi povedlo nasadit obě dvě kolečka do očí, otočila jsem se na tetu s jedním slovem:„Spokojená?"
„Ano, teď se přesuneme k tvým vlasům" do ruky vzala pramen mých kudrnatých kadeří a pomocí vlasové žehličky se je pokoušela narovnat.
Další bod jejího seznamu tvořilo líčení, pro mě tedy španělská vesnice.
Vzala jsem hezký odstín růžové, nanesla ho na štětec a snažila se s ním natřít pusu, když mě teta zastavila.
„Drahoušku, co to zase děláš? Toto je tvářenka, né rtěnka" napomenula mě a do ruky mi strčil něco černého.
„To je řasenka" pronesla popudivě, nejspíš se divila, že neznám tak známou věc. Mé slzy se začaly kutálet po tváři hned potom, co jsem si málem s tím černým ukazovátkem vypíchla oko.
„Ty jsi opravdu tele Alexandro" pronesla nešťastně.
„Snad jsem tě nezklamala tetičko" usmála jsem se provokativně.
„Ty? Vůbec ne, jdeme dál!" odvětila odhodlaně a mně málem vyletěly oči z důlků.
„To ještě není konec?" lekla jsem se jejích posledních slov.
„Samozřejmě, že ne. Teprve začínáme" její ďábelský úsměv mi prozradil, že tohle bude ještě dlouhý týden.