*10*

4.7K 290 10
                                    

Musela jsem na něj myslet, mé myšlenky utíkaly k Matyasovi. Nikomu jsem tak moc nedůvěřovala jako jemu. Nemůžu uvěřit, že jsem mu to všechno prozradila.

Den na to, se ukázalo jak velkou jsem udělala chybu. Neměla jsem mu věřit.

Šla jsem do obchodu, pro pár věcí, které teta zapomněla koupit a potkala jsem mého spolužáka.

„Ahoj Alex, nechceš ke mně přijít?"
„Cože?" ani jsem ho nepozdravila jen okamžitě vykřikla.
„No však víš, že bych si tě zaplatil. Co umíš?" začal se smát.
„Ty...ty..jak to.." nemohla jsem ze sebe dostat normální větu.
„Tu noc bysme si užili. Kolik bereš za hodinu?" nepřestával se smát.

Sebrala jsem všechny své síly, vrazila mu facku a odešla. Nechápu jak to mohl ten zrádce Matyas udělat.

NásledkyKde žijí příběhy. Začni objevovat