„Promiň, ale už musím jít" sdělil mi tak trochu zklamaně Matyas.
„Jít? A kam? To mě tu necháš samotnou?" zavrtala jsem se ještě víc do jeho vypracovaného těla a užívala si krásnou vůni.
„Odvedu tě dovnitř" odvětil jistě, chytl mě za ruku a plnil slovo, které mi před chvíli dal.
„Chci být s tebou" vydala jsem ze sebe tiše, ale upřímně.
„Najednou, to už je ale pozdě" pustil mou ruku do prázdna, když jsme došli zpátky mezi ostatní.
„Proč pozdě?" můj dech se zatajil, stála jsem na místě jako zkamenělá a čekala na odpověď.
„Promiň, ale musím za svou drahou polovičkou" jen co dořekl poslední slovo, té prokleté věty, vehnaly se mi slzy do očí. On byl jediný, koho jsem se nebála, koho jsem si oblíbila, koho bych časem možná i milovala a teď je pryč. Nevěřím na lásku, je to jen prokletý nesmysl, který lidi ničí.
ČTEŠ
Následky
Short StoryTýrali mě, prošla jsem si peklem, tak jako snad nikdo jiný. Prodávali mě, moje tělo. Když jsem od nich konečně utekla a začala normální život, zanechalo to na mě následky, které mi dost zkomplikovaly život.
