Love From The Clouds *Niall Horan*

***PROLOG***

Můj volný den začal jako každý jiný. Po své ranní rutině jsem se vydala s fotoaparátem do ulic města, které jsem tolik milovala. Každý den jsem objevovala něco nového. Od chvíle co jsem se dozvěděla diagnózu a od mého úspěšného boje, ze kterého jsem naštěstí vyšla vítězně, se můj pohled na svět úplně změnil.

Můj život se změnil. Už nejsem ta, kterou jsem bývala. 

Osoba, která brala vše jako samozřejmost. Pochopila jsem, že nic v životě není samozřejmostí. Vše se vám může zdát lehké, jdete si svým životem, myslíte si, jak jste za vodou a že se nic nemůže pokazit.

Ale opak je pravdou, vše se může pokazit. Během vteřiny se váš život obrátí vzhůru nohama.

 Vaši přátelé už nejsou vaši přátelé a z nepřátel se stávají ty nejbližší přátelé. 

Teprve tehdy poznáte kdo je ten pravý kamarád, a kdo se za něj jen vydával. Teprve tehdy poznáte hodnotu svého života a jen tehdy poznáte, co to znamená mít rodinu.

Má rodina stála při mě i v těch nejhorších chvílích mého života. V těch minutách kdy jsem si přála umřít a myslela, že horší už to být nemůže. Oni stáli při mě a já jim nemůžu být víc vděčná než jsem.

A nyní jsem tu. O dva roky starší, ale taky zkušenější. 

Prošla jsem si opravdovou životní zkouškou a ve svých dvaceti letech mám za sebou ten nejtěžší boj. 

Boj o svůj vlastní život. 

Nikomu bych nic takového nepřála, ale tahle nemoc si nevybírá a je jen na vás jak se jí postavíte.

Já se postavila a vyhrála. Chtěla jsem žít, držela jsem se své touhy na život. Na krásný život. A jedním s těch pout držících mě nad vodou byli dvě úžasné modré oči a irský přízvuk, který jednoho dne vtrhl do mého světa spolu z mou mladší sestrou a od té doby je nedílnou součástí mého života, i když vlastně neví, že existuju. 

Ale to je přece úděl všech nás fanynek, ale ty sny ty nám nikdo nevezme ty jsou přece jenom naše....

 Tak jo miláčkové. Vím jsem blázen, ale měla jsem nápad a musela jsem ho hodit jak se říká na papír, tak snad se bude líbit ☻♥☻

Díky za coment and votes ♥