Love From The Clouds *Niall Horan*

*** I miss you ***

Pohled Karen

Oddechnu si, když letadlo dosedne konečně na dráhu Pražského letiště a doroluje k letištní hale. I tady mi Loren zajistila první třídu, ne že by to na ty zhruba dvě a půl hodiny bylo potřeba, ale to pohodlí za to stojí. Odepnu si pás a zvednu se z toho velmi pohodlného sedadla a vezmu si všechny své věci. Rozloučím se z letuškami a vydám se výstupním tunelem do letištní haly.

Můj mega kufr se na pásu opravdu nedá přehlédnout a stejně tak menší sportovní taška. Když se mi podaří oboje dostat dolů mám pocit že to váží tunu. Hodím tašku na rameno a vytáhnu rukojeť kufru a vydám se najít mou rodinu, která by tu na mě dneska měla čekat. Nehledám dlouho mého otce který opravdu ze svými skoro dvěma metry není k přehlédnutí najdu ihned, vedle něj zahlédnu svou mladší sestřičku Lenku. Matka má zřejmě službu uvědomím si, když jí nikde nevidím.

„Karen tady" Lenčin hlas se rozléhá halou, když se ke mě žene a obě si padneme do náručí. Musím se usmát, moje mladší sestřička je takový malí tornádu, ale já jí nadevše miluju. Když se přivítáme mám konečně možnost obejmout i mého otce. Tolik mi všichni chyběli. „Vypadáš moc dobře zlato, rád tě vidím. Stýskalo se nám" otec mě obejme tak že mě zvedne doslova ze země a já se začnu smát. Z mými 165 cm by se musel hodně sklonit, takže to tak děláme pořád. „Mě se také stýskalo tati, ráda vás vidím". Otec mi vezme těžkou tašku z ramene a i přes mé protesty i kufr a já se tedy zavěsím do Lenky a všichni se konečně vydáme k našemu autu a na cestu domů, kam se už také hodně těším.

Při cestě do našeho malého městečka nedaleko Prahy si vzpomenu na Nialla a rychle si vyndám telefon, ještě pořád mám režim letadlo a když přepnu na normální profil začne mi okamžitě zběsile vibrovat, že to zaslechne o Lenka a táta v předu v autě. „Ježíš ségra ty jsi jak ústředna" zasměje se sestřička a já zčervenám, když si přečtu všechny ty zprávy od Nialla. Bože to snad ne, vždyť jsem slíbila až přistaneme. Usmívám se zřejmě jak pako když si ty zprávy čtu:

Niall: Halo Karen :)

Niall: Jsi tu...

Niall: Svobodova ozvi se mi prosím..

Niall: Vím jsem blázen řekli jsme až přistaneš, jenže já nevím jak dlouho to k vám letí...

Niall: Omlouvám se jsem proste pako...

Niall: Jen se prosím ozvi, ze jsi dorazila v pořádku :) Už teď mi chybíš...

Při té poslední sms mě zahřeje u srdce, ty my taky chybíš Ni ani nevíš jak.

Já: Horane, ty jsi opravdu blázen :)) Jsem na cestě domu a moje sestra si myslí, že jsem se úplně zbláznila, když se tu culím do mobilu jak pako :D

Odešlu zprávu a chci mobil uklidit, ale k mému překvapení mi skoro okamžitě dorazí odpověď.

Niall: :D hurááá jsi v pořádku. Mířím právě na ten benefiční večírek ozvu se ti až dorazím domů, teda jestli budeš chtít :)

Koukla jsem na čas a zjistila, že už je skoro pět odpoledne, takže to bude tak do půlnoci. No nevím jestli tak dlouho vydržím, ale když si dám hlasité upozornění mohlo by mě to snad vzbudit.

Já: Jasně, že budu chtít. Budu se těšit Ni. Užij si to :)

Po odeslání už žádná odpověď nepřišla, a mi už stejně dorazily domů, takže jsem mobil uklidila a z velmi dobrou náladou se vysoukala z auta a vydala se konečně do našeho krásného domečku.

Pohled Nialla

Když jsme se rozloučily na letišti v Londýně, nevím proč bylo mi skoro jako bych ztrácel půlku sebe. Ta cesta s Karen jakoby obrátila všechno v mém životě naruby. Ta dívka mi za těch pár hodin přirostla k srdci, i když jsem si to nechtěl připustit. Její zelený pohled, má oči skoro stejné jako Harry. Ta barva se jen tak nevidí. Ale ona má na rozdíl od něj sytě zelenou.

Ten poslední pohled na ní samotnou v té místnosti mě doslova rozhodil. Chtěl jsem být s ní a ani jsem nevěděl proč. Nechtěl jsem si připustit, že jsem se asi zamiloval na první pohled. Ihned jak jsem dorazil domů popadl jsem telefon a napsal jí zprávu, jenže pak jsem si uvědomil, že nevím jak dlouho to do Prahy letí. Psal jsem jí asi pět zpráv a nakonec si připadal jako blázen. Jako zamilovaný puberťák, ale nemohl jsem si pomoct.

O dvě hodiny později

Pohled třetí osoby

Niall se upraví naposledy svůj šedý oblek šitý na míru, ale neustále pokukuje po svém mobilu položeném vedle něho. Jeho mysl stále zaměstnává ta dívka na tapetě jeho mobilu, která se mu prostě dostala do hlavy a hlavně do srdce. Když nasedá do auta a kývne na řidiče ucítí najednou vibrace na stehně a vyndá rychle telefon z kapsy kalhot. V jeho srdci se rozlije úlevný pocit když vidí jméno na displeji u nové zprávy.

Karen:  Horane, ty jsi opravdu blázen :)) Jsem na cestě domu a moje sestra si myslí, že jsem se úplně zbláznila, když se tu culím do mobilu jako pako :D

Představil si její rozesmátý obličej a musel se také usmát. Rychle odepsal jelikož se už pomalu blížili k budově muzea kde se konal dnešní benefiční večírek na pomoc autistickým dětem.

Niall:  :D hurááá jsi v pořádku. Mířím právě na ten benefiční večírek ozvu se ti až dorazím domů, teda jestli budeš chtít :)

Její odpověď přišla skoro okamžitě a on se jen usmál. Ano asi se opravdu zamiloval, zamiloval se do dívky která mu, ale neskočila kolem krku jen kvůli tomu, že je kdo je. Ona je úplně jiná a hlavně tak silná. Nemohl na ni přestat myslet, a přesto se rozhodl jít na to všechno hodně pomalu. Zatím ti Horane musí stačit psaní, třeba se to časem nějak vyvine.

Karen: Jasně, že budu chtít. Budu se těšit Ni. Užij si to :)

Užiju Karen, užiju proběhlo mu hlavou když za doprovodu blesků vystupoval z auta a zamířil do útrob té velké budovy a na rtech mu hrál jemný úsměv, který ho neopustil celý večer, jelikož měl neustále před očima ten zelený pohled, krásný úsměv a nádherné vlasy jedné hodně silné a úžasné dívky.

Tak hurááá další díl na světě lásky moje. Snad jste si ho užily, v pátek se budu snažit o další tak se těšte ♥

Coment and Votes díky moc lásky ♥