Love From The Clouds *Niall Horan*

***Departure...***

Pohled Karen

Můj mozek v tu chvíli absolutně nepobíral co se mi právě dělo. Já sedím v letadle vedle Nialla Horana. Nádech výdech, Karen musíš se uklidnit. Jsi absolutně normální, hlavně ho nějak nevyděs. Mojí hlavou běželo mnoho myšlenek a já se snažila ze všech sil zkoncentrovat, abych mohla normálně fungovat.

Odtrhla jsem svůj pohled od jeho maličkosti a nutila se do klidu, abych se ještě víc neztrapnila jako před chvílí s tím zíráním to bylo fakt super Svobodová ušklíbnu se v duchu. To si opravdu nevychytala. No co jak jsem asi měla vědět, kdo se vedle mě objeví. Z mých úvah mě vytrhl hlas letušky žádající nás, abychom se připoutaly, jelikož budeme startovat. 

Mým tělem projede v tu chvíli neblahé tušení a já pochopím proč Loren udělala to co udělala. Ona ví jak nesnáším vzlety a přistání, při odletu z Prahy do L.A. jsem měla vedle sebe jí aby mě držela za ruku. Bože a teď, teď je tu akorát Niall a moje fóbie.

Snažím se rychle zklidnit třes rukou, aby to na mě nebylo tolika vidět. Tisknu si dlaně mezi koleny a přeju si už to mít za sebou. Když se letadlo pohne a popojíždí po dráze můj dech se přesto všechno snažení zrychlí a já zavřu pevně oči a připravím se na nevyhnutelné. Uběhne sotva pár vteřin když na svém rameni ucítím dotek. Trochu mě to vyleká, jelikož moje myšlenky se teď zabývají pouze a jen vzletem letadla takže lehce vyjeknu a otevřu oči.

Můj pohled se setká s tím Niallovým jehož dotek to byl, na jeho obličeji se objeví velmi chápaví výraz a já nakonec zaregistruji i jeho nataženou ruku. Na nic nečekám a neřeším, jestli mám nebo ne a okamžitě se jí chopím. Tělem mi projede podivné mrazení stejné jako při prvním podání ruky, ale já to teď neřeším, jelikož letadlo je už v plné rychlosti a mi začínáme stoupat.

Niall proplete naše prsty a svou druhou rukou ty naše spojené překryje. Zavřu pevně opět oči a a zabořím se do sedadla, když nás uzemní tlak při stoupání letadla. Cítím Niallův konejšivý dotek, když mě hladí palcem po zápěstí a vysílá tím do mého těla mrazení.

A pak je to konečně za námi. Úlevně si oddychnu, když si můžeme odepnout pásy. V krku mám opět úplně vyprahlo takže, když se odvážím podívat na Nialla stále držícího mou ruku v té své vidím na jeho obličeji stále ten chápavý úsměv a výraz.

 „Omlouvám se, jestli jsem tiskla moc pevně, asi ti je jasné že nesnáším vzlety, ale bohužel také přistání. Je to trochu trapné" snažím se o omluvu, ale můj hlas mě jak jinak zklame, protože mám v krku jak na poušti. Naštěstí je v blízkosti stevardka a Niall ji požádá o pomerančový džus, čímž mě zachrání.

Když se opět otočí ke mně pořád drží mou ruku, mě to tedy až tak nevadí, a jemu jak tak vypadá asi taky ne. „Budeš se možná divit, ale znám to, jeden čas jsem to měl taky, navíc jsem nesnášel být zavřený tak dlouho v tomhle prostoru. Takže tě opravdu chápu, nemusíš se stydět" jeho úsměv a jeho tichý hlas když se ke mně nakloní rozezní opět každý nerv v mém těle. Bože co to se mnou ten chlap vyvádí.

Konečně máme objednané pití a já zchladím svůj vyprahlí krk a jsem konečně schopná normálně reagovat a fungovat. Jenže to ještě netuším, co mě čeká dál.

Pohled Nialla

Dívka sedící u okýnka měla sluchátka v uších takže můj příchod ani nezaregistrovala ihned, ale až po malé chvilce kdy jsem se konečně pohodlně usadil na sedadlo první třídy které mi tak ochotně přenechala. Chtěl jsem jí poděkovat a právě v tu chvíli se ona otočila a na mé maličkosti zůstal doslova uzemněný její nádherný zelený pohled. 

Netrvalo to dlouho, když jsem se jí představil (i když jak jsem vydedukoval podle rychlého pohledu na displej telefonu kde se skvěla moje fotka a ukazoval se název písně little things jsem poznal že je fanynkou takže to vlastně nebylo potřeba) a poděkoval jí za to sedadlo ihned uchopila mou nabízenou ruku a potřásla si se mnou a já uslyšel její melodický hlas a mým tělem doslova projel neznámí pocit mrazení jako při zásahu elektrickým proudem.

Ten pocit byl zvláštní. Chtěl jsem nějak později vyzkoušet, jestli se to bud opakovat, jelikož nic takového jsem nikdy necítil. Naštěstí, i když byla jak se zdá naší fanynkou a zřejmě hlavně mojí (si moc věříš Horane okřikl jsem rychle sám sebe) seznámení proběhlo k mé úlevě v klidu a oba jsme se už jen připravovali na odlet.

Letuška nás vyzvala, abychom se připoutali, jelikož jsme se připravovali ke vzletu. Periferním pohledem jsem sledoval Karen vedle sebe zatím co jsem si zapínal na telefonu režim letadlo. Tiskla si viditelně roztřesené ruce mezi koleny a její dech byl velmi zrychlený. Snažila se aby to na ní nebylo znát, ale to by vedle sebe nesměla mít mě. Tyhle stavy mi byli až moc známé. Když se letadlo rozjelo po dráze opřela se do sedadla a zavřela pevně oči. Věděl jsem, že je něco špatně a vycítil příležitost ucítit opět její dotek.

Lehce jsem se dotkl jejího ramene, zřejmě se lekla, když prudce otevřela oči a tiše vyjekla. Její pohled plný strachu se upnul na mě a potom utkvěl na mé nabízené ruce. Karen se jí okamžitě chopila jako záchranného kruhu a jelikož jsme začali stoupat zabořila se opět do sedadla když nás přimáčklo přetížení a já pevně propletl naše ruce. To mrazení tu bylo opět. Položil jsem na naše spojené ruce svou druhou dlaň a hladil Karen lehkými kroužky na zápěstí. Viditelně jí to uklidňovalo, a já se cítil užitečný.

Tak jsem tu z dalším dílem lásky moje. Snad se vám líbil ♥ ♥ ♥ Dva dny volna předemnou, takže se budu snažit trochu zapracovat na ostatních povídkách a samozřejmě na tomto příběhu také.

Comet and Votes díky lásky ♥