Love From The Clouds *Niall Horan*

*** You're my heroine ***

*Aby si někdo nemyslel něco špatného tak v překladu je název Jsi má hrdinka :))))*

Ani nevím jak dlouho to bylo, chvilkami jsem přemýšlela jestli jsem vůbec měla. Přece ptal se jen na to jestli jsem v L.A. pracovně nebo za zábavou a já mu hned vykládám celý příběh. Jenže on bez protestů *poslouchal*.

Zhruba půl hodiny co jsem Niallovy vyprávěla svůj příběh mě pozorně poslouchal. Občas se na něco zeptal, ale jinak vesměs mlčel. Když jsem to dopověděla, zavládlo mezi námi a pár minut ticho. Prohlížela jsem si svůj náramek a snažila se vyznat v pocitech, které mnou momentálně zmítaly, potom co jsem vyprávěla tohle všechno právě jemu. Nikomu cizímu jsem to vlastně krom své psycholožky nikdy dopodrobna neřekla.

Až Niallovy. Nevím proč, prostě to chtělo ven měla jsem pocit, že se jemu můžu svěřit. Až teď mi došlo, že jsem se potřebovala někomu vypovídat. Někomu nestrannému. Jenže teď ani nevím jak na tom jsem. Zvednu svůj pohled a podívám se Nialla, když jeho ruka najde opět tu mou. Dívá se na mě tím svým modrým pohledem a v jeho očích se odráží tolik emocí a mě to v tu chvíli dochází naplno.

Sedím vedle Nialla při dlouhém letu přes oceán a právě jsem mu tady vylila své srdíčko. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, že to všechno je tam uvnitř mě. Pořád jsem jen bojovala, a snažila se přežít další den. A on tu teď sedí a drží mě za ruku a v jeho obličeji se toho tolik odráží. Když je to ticho mezi námi už skoro nesnesitelné, povzdechne si a natočí se ke mně v sedadle celým tělem.

„Omlouvám se Karen...já...někdy jsem hodně naštvaný sám na sebe, jako právě teď. Beru život jako samozřejmost a najednou se objeví někdo jako ty a vypoví mi svůj příběh" na chvilku se odmlčí a jeho obličej se zachmuří, když pokračuje „Máš toho hodně za sebou a já jsem rád, že jsi mi to všechno svěřila. Obdivuje tě, od teď jsi moje hrdinka" konečně se lehce usměje a mě poskočí srdíčko, nechci aby byl kvůli mě smutný nadávám sama sobě že jsem s tím vůbec začínala, ale on pokračuje a já nemám šanci nijak protestovat. 

„Už od první chvíle kdy jsem si sedl vedle tebe před pár hodinami jsi mě něčím zaujala a hlavně tím náramkem. Něco takového se nenosí jen tak a já už teď naplno chápu význam těch slov. Naprosto tě obdivuju Karen a jsem rád, že jsem poznal jednu ze svých fanynek" v tu chvíli se trochu začervená a já se musím lehce usmát „Proč si myslíš, že jsem vaše, nebo spíš tvoje fanynka Nialle" sleduju jeho obličej, když kývne směrem k mému telefonu na opěrce sedadla.

„Moje fotka a Little things, omlouvám se všiml jsem si toho když jsem si sedal než ses na mě otočila" to už se musím zasmát naplno „Máš dobrý pozorovací talent Nialle, jsem fanoušek, ale jen krátce, omlouvám se. Vtrhly jste do mého světa v nemocnici s mou mladší sestrou a už jste v něm zůstaly" v mých očích se najednou objeví nechtěné slzy a já vlastně ani nevím proč, ale při vzpomínce na ty hodiny utrpení mi najednou projede po těle mrazení.

Než se naděju jsem u Nialla v náručí, až mě to trochu zaskočí, ale neprotestuji a naplno si užívám to vítané teplo a jeho úžasnou vůni (Bože Karen klid), vnímám jeho dotek a slzy zmizí stejně rychle jako přišli.

„Jsi silný člověk Karen a tím i zůstaň ano, já tu od teď budu pro tebe pokud budeš chtít. Ne každý pochopí co je to bojovat o vlastní život včetně mě pokud to nezažije, a ty jsi to zvládla" usměje se na mě, když se odtáhnu z jeho objetí, ač se mi nechce, ale všeho s mírou.

Ani nevím co na to všechno odpovědět, jsem ze všeho trochu naměkko. „Děkuju Ni, život je prostě boj a někdo ten boj má lehčí a někdo ne. Já se tím řídím poslední dva roky, ale někdy jsem i já klesala na mysli, v těch chvílích při chemo kdy jsme myslela, že je moje poslední hodinka. Ale chtěla jsem bojovat a bojovala". Jeho ruka se opět ocitla na té mé a on jen tak propletl naše prsty. Vnímala jsem to mravenčení a teplo jeho dlaně a nechtěla, aby ten let někdy skončil, ale bylo to jen moje zbožné přání.

Niall se snažil po celý zbytek letu do Londýna kde mě čekal přestup na letadlo do Prahy, abych se nenudila, tedy abychom se nenudily. Bylo mi s ním neskutečně, povídali jsme si a smály se jeho příběhům z koncertů a turné. Chvilkami mi doslova tekly slzy. Čas rychle ubíhal a najednou tu byla poslední půlhodinka.

„Jak se spojíme, máš twitter Karen" jeho otázka mě trochu zaskočila, popravdě nechtěla jsem aby o mém dobrodružství při letu s Niallem někdo věděl. „Mám Ni ale promiň nedám ti ho, nechci kolem sebe žádný rozruch když mě začneš sledovat" pohladím ho po ruce když vidím jak usilovně přemýšlí jak bychom mohli zůstat ve spojení „Aha promiň to mě nenapadlo, automaticky si myslím že to budeš chtít dát na odiv, ale pak si uvědomím že jsi jiná než ostatní. Omlouvám se" omluvně se usmívá a já jen lehce přikývnu. Nakonec si vyměníme čísla a mé srdíčko na pár vteřin zaplesá *mám číslo Nialla Horana* ale hned se v duchu ze smíchem okřiknu (jsi pako Svobodová, klídek). „Pokud něco prostě piš a nebo volej ano Nialle, možná časem ti ten twitter dám a ostatní sítě, ale né teď".

„A co jedno foto, prosím prosím na památku" jeho prosebnému pohledu se nedá odolat, i když jsem si chtěla tohle všechno uložit jen do své paměti neodolám. Přece jenom jsem prostě fanynka, Niall nás vyfotí a pak mi tu fotku pošle na můj mobil. Okamžitě si jí ukládám i ke kontaktu.

Čas uběhne strašně rychle a už je tu přistání v Londýně, Niall mě opět drží za ruku a snaží se rozptýlit moje myšlenky a mě jen běží hlavou co budu dělat při vzletu na dalším letu a ani na to nechci pomyslet.

Když se loučíme ve VIP sekci je mi najednou strašně úzko, ještě před pár hodinami jsem byla jen obyčejná holka z česka a teď se přátelím s Niallem Horanem. Najednou se objeví jeho ochranka která ho tu měla vyzvednout a on jim dá znamení aby nám dali ještě chvilku. Než se naděju jsme opět v jeho náručí a naposledy se snažím nebrečet a co nejvíc si zapamatovat tu jeho úžasnou vůni a teplo jeho těla.

„Opatruj se Karen a prosím dej mi vědět okamžitě jakmile přistanete. Bude se mi stýskat, jsem rád, že jsem tě poznal, ne bylo mi ctí tě poznat" vnímám jeho slova a cítím lehký polibek do vlasů a mým tělem projede mrazení z doteku jeho rtů.

Donutím se nebrečet a naposledy ho pevně stisknu než se vyvinu z jeho objetí, jelikož bych nejradši aby nikdy neskončilo. „Slibuju že se ozvu, i ty se opatruj a ať se ti daří Ni" snažím se zapamatovat jeho úsměv, poslední pohled do těch modrých studánek, které ihned na to mizí za slunečními brýlemi. 

Letmé zamávání a pak se mi ztratí v doprovodu bodyguarda za prosklenými dveřmi. Já ho následuji o pár minut později, aby mě nikdo neotravoval a zamířím s hodně těžkým srdce plným krásných vzpomínek k odbavení na let do Prahy.

Tak další díl na světě lásky moje, dneska to šlo skoro samo. Tak snad jste spokojené ♥ ♥ ♥

Coment and Votes díky moc lásky ♥