Love From The Clouds *Niall Horan*

*** SURPRISE ***

Podívám se na svou sestřenku Loren a vidím v jejích očích slzy. Už zase. „Loren prosím nebreč, nebo budu taky" snažím se usmívat, i když mi taky není do smíchu. Ty dva měsíce odpočinku uběhli tak strašně rychle. Nechce se mi z krásného L.A. zpět do Česka. Ale zase je to můj domov a já patřím tam.

Z povzdechem dobalím poslední věci za asistence Loren a zapnu můj naditý kufr. Přijela jsem z jednou sportovní taškou a po dvou měsících strávených s mou drahou sestřenicí, která je mimochodem díky své práci těžce za vodou vezu domů velký kufr plný věcí. Ani nevím kde a kam je budu nosit. Stejně vidím jak zůstanou zabalené v tom kufru, protože je neužiji, ale když Loren je tak bezprostřední a já jí nechci pokazit tu její věčně veselou náladu.

„Karen posloucháš mě? Holka ty jsi zase duchem mimo" probere mě ze zamyšlení dobře mířený šťouchanec do žeber od Loren a já jí ho vrátím. „Jasně už tě vnímám".

Loren se na mě podívá z tím svým potutelným úsměvem „Zase si myslela na něho? Škoda že jsme ho nikde nepotkaly, je mi to líto za tebe zlato. Za to co jsi prožila, by sis to zasloužila" no jasně Niall má tajná láska probleskne mi hlavou.

V době mého pobytu u Loren v L.A. tu měl být taky. Když jsem se svěřila Loren při jednom našem holčičí dýchánku, že se mi líbí a že to byl hlavně on kdo mě držel nad vodou v nemocnici kdy už jsem myslela že je při chemoterapii moje poslední hodinka, ona se mnou pak prochodila snad celé L.A. jelikož věřila že ho někde potkáme.

Prostě Loren, když se něčeho chytí tak se toho jen tak nevzdá. „Ne nemyslela jsem na něj Loren, myslela jsem tentokrát na tu haldu věcí co si vezu domů. Na Nialla si zakazuju v poslední době myslet, zaměstnává mě až moc. Nechci být nakonec úplně bláznivá fanynka" sednu si na kraj postele a ona vedle mě. Chvilku jen tak sedíme a já se rozhlížím potom krásném pokoji, který byl po dva měsíce mým útočištěm. Nakonec je čas vyjet na letiště, abychom stihly můj odlet. Ve městě bývá dost často zácpa a já bych nerada zmeškala odlet.

O dvě hodiny později

„Pozdravuj doma zlato a ozvi se mi ihned jak dorazíš do Prahy jasné" Loren mě pevně tiskne v objetí a já jí ho vracím. Čeká mě odbavení a pak ještě hodinu budu čekat na odlet, ale Loren musí domů jelikož má nějakou důležitou schůzku.

„Neboj Loren, a děkuju za všechno. Moc jsem si to užila" poděkuju jí ještě jednou jako už tolikrát a nakonec se nadobro rozloučíme a já se jdu postavit do fronty na odbavení. U přepážky předám letenku usměvavé slečně a čekám, když se slečna na jmenovce čtu Patricie usměje a podívá se na mě.

 „Slečno Svobodová vaše letenka byla upgradovaná na první třídu a máte i vedlejší sedadlo, prosím následujte kolegu do salonku první třídy" asi na ní dost vyjeveně koukám jelikož se její úsměv ještě rozšíří, ale nakonec si vezmu příruční kabelu a následuju mladého stevarda, který stojí opodál do útrob salonku první třídy.

Hlavou mi pořád koluje kdo a co, ale pak mi konečně dojde kdo a kdy a co. Jasně Loren. Když se usadím v pohodlném křesle vytáhnu mobil a vytočím Lorenino číslo. Zdvihne to skoro okamžitě.

„Ano zlato, už sedíš v salonku" v jejím hlase je znát smích a já se na ní nemůžu zlobit „Ano sedím děkuju Loren, ale nemusela jsi.." nenechá mě domluvit „Ale musela Karen, pro tebe všechno. Užij si let je to nějakých 14 hodin, takže budeš možná ještě ráda za ten prostor. Musím končit opatruj se zlato" než stačím cokoliv říct típne hovor a já se nezmůžu na nic jen se bláznivě culit na displej telefonu.

Po půlhodině čekání, kdy do salonku přibude asi ještě šest cestujících jsme vyzváni k nástupu do letadla. Když se konečně usadím v pohodlném širokém sedadle první třídy, jsem Loren vděčná, protože si uvědomím, že takhle si ten let opravdu užiju. Sedět nějakých čtrnáct hodin namačkaná na tom malém sedadle opravdu není žádný med.

Zapnu si pás a do uší nandám sluchátka se záměrem odreagovat se před vzlétnutím trochou hudby. Jenže ještě mi nehraje ani druhá písnička, když mě s malé dřímoty probere dotek na rameni. Otevřu oči a podívám se na letušku, která se ke mně naklání.

„Slečno Svobodová omlouvám se, ale mám na vás takovou žádost nebo spíše prosbu" omluvně se na mě podívá a já jí pobídnu aby pokračovala, jelikož mě vůbec nenapadá, co by po mě mohla chtít.

„Víte je to taková patálie, na letišti je jeden muž, který se nutně potřebuje dostat do Londýna tímto spojem, ale jediné volné místo je vedle vás. Samozřejmě by vám byla vyplacena náhrada pokud by jste byla ochotna to sedadlo uvolnit pro něho" když to dořekne její pohled je snad ještě omluvnější, já ale nemusím přemýšlet dlouho tady v první třídě je místa dost. „To není problém, klidně to sedadlo uvolním" usměju se na ni a na její tváři se objeví úlevný a zároveň děkovný úsměv.

Když odběhne vyřídit tu dobrou zprávu pro dotyčného, znovu zavřu oči a zaposlouchám se do hudby. Opět to však není na dlouho. Po zhruba čtvrt hodině cítím vedle sebe pohyb a ucítím úplně úžasnou vůni. Nechce se mi, ale nakonec otevřu oči, abych byla zdvořilá a pozdravila svého spolucestujícího.

Z mých úst však nevyjde nakonec skoro ani hláska, když se podívám na dotyčného vedle sebe. Moje srdce se zastaví, když se podívám do dvou úplně nejmodřejších očí a na ten úsměv, který mě provází už tak dlouho. Můj mozek nějak nepobírá to, kdo vedle mě sedí a komu jsem právě dobrovolně uvolnila sedadlo.

Nakonec se ale přece jenom přinutím normálně dýchat, když je mě napřáhne ruku a ozve se jeho nezaměnitelný hlas s Irským přízvukem „Ahoj já jsem Niall a moc děkuju za to sedadlo, zachránila jsi mě" ani nevím jak přiměju mojí ruku aby se zvedla a pevně stisknu tu jeho.

Moje srdce bije jako o závod, když ucítím podivné mravenčení při tom doteku, ale nějak tomu nevěnuji pozornost „Nemáš zač Nialle, jsem Karen. Ráda jsem to udělala" jeho úsměv se ještě rozšíří a já jsem nadobro ztracená, bože jestli je to sen nechci se probudit....

Tak abych vás potěšila, ještě dnes první kapča. Tak snad se vám bude líbit. A začneme pěkně z ostra ♥  Niall na scéně. Tohle bude ještě zajímaví let ☻Sama nevím co bych dělala, kdyby se mi něco takového stalo ♥ ♥ ♥

Děkuji zase jako vždy za coment and votes lásky moje ♥

Vaše Nat...