Hobitka: Dračí poušť ✔

1. Probuzení

Když se dívka probudila po druhé, bolest byla už mnohem snesitelnější. Dokonce dokázala i zvednout hlavu. Rozhlédla se kolem sebe a zjistila, že je na nějaké skalní plošině. Vedle ní seděl Gandalf a opíral se o svou hůl. Měl otevřené oči, ale i přes to Arwen pochybovala o tom, že je právě duševně přítomen. Říkalo se, že čarodějové spí s otevřenýma očima, aby jim ani za spánku nic neuniklo. To se asi moc neprospí, pomyslí si Arwen.

Dívka se pokusila dostat do sedu, ale ještě na to nejspíš nebyla připravená a s mírným povzdechnutím spadla zpět na provizorní lůžko pod sebou. To nejspíš čaroděje povolalo z říše snů a on se s hlasitým výdechem narovnal.

"Vidím, že už je vám lépe," konstatuje a usměje se na ni tím svým typickým povzbudivým způsobem.

"Jak dlouho jsem spala?" zeptá se potichu Arwen. Její hlas vůbec nezní tak, jak si ho pamatuje. Je trochu nakřáplý. Asi z toho, že dlouho nemluvila. Musí si odkašlat a doufat, že ji to co nejdřív přejde.

"Necelé dva dny," odpoví jí a ona se na něj zděšeně podívá, "Ale to nic, hlavně, že jste v pořádku," zase se na ni povzbudivě usměje. Když si ji všimnou trpaslíci rychle se k ní shromáždí. Tázavě se na ni podívají. Arwen se na všechny usměje.

Avšak ten, kterého chtěla vidět ze všeho nejvíc u ní není. Stojí opodál a právě se dívá na horizont. Jeho tmavé vlasy mu vlají ve větru a dodávají mu ještě větší majestátnost. Vypadá úžasně, pomyslí si Arwen, ale když si to uvědomí, nejraději by si dala pár facek. Měla by radši rychle vstát a předstírat, že je jí už úplně úžasně, aby mohli pokračovat v cestě a nemyslet na Thorina.

Při každém pohybu bojuje s nesmírnou bolestí, ale nakonec se jí to přece jen povede a ona se postaví na své zatím trochu vratké nohy. Ujde několik kroků, ale pak zavrávorá a zem pod ní se začne nebezpečně přibližovat. V tom ji ale někdo zachytne. Ze začátku se překvapeně podívá na zem, kde málem skončila a pak věnuje pohled svému zachránci. Jeho oči jsou stejně ledově modré jako při jejich prvním setkání. Ale i přesto se v nich něco změnilo. Změnil se pohled, jak se na dívku Thorin dívá. Už není tak chladný. Už nemá tendenci se zatřást zimou kdykoli se do těch očí podívá.

"Měla by sis ještě chvíli odpočinout než budeš schopná normální chůze," řekne a pomalu Arwen pustí.

"Odpočívala jsem až moc," odpoví a pomalým krokem se vydá k jednomu z kamenů u konce skalní plošiny. Thorin se vydá za ní a nedůvěřivě se na ni dívá. Asi se bojí, že zase spadne.

Arwen si sedne na jeden z kamenů a rozhlédne se kolem. Ten horizont je tu opravdu úžasný.

Jako z pohádky pnou se k nebi
nad propastí mohutné hory.
A v oblacích jako v říši snů
plachtí orli v...

Ozve se odkašlání a Arwen se za tím zvukem rychle otočí.

"Jsi v pořádku? Vypadala si trochu nepřítomně," oznámí jí Thorin a ona se na něj trochu naštvaně podívá.

"Udělal jsem snad něco?" zeptá se zmateně se značným podrážděním.

"Vypadlo mi slovo," odpoví jako by to vše vysvětlovalo, "No to je jedno. Jak to dopadlo se skřety? Ke konci jsem byla dost mimo," zeptá se.

"Přiletěli orly," odpoví na vysvětlení. Jako by to chtěl dívce oplatit a ona se na něj jen tázavě podívá.

"Taková ta okřídlená stvoření," oznámí jí a ona se na něj jen na oko naštvaně podívá.

"Víš, musím se tě na něco zeptat," řekne zničehonic.

"Dobře." Dívka trochu znejistí. Na co by se jí asi chtěl ptát?

"Proč si skočila před ten šíp? Mohla si být mrtvá,"

"To mohla. Vlastně jsem s tím celkem počítala," odpoví dívka tiše.

"Tak proč? Proč si kvůli mě riskovala svůj život?" Ta otázka zní Arwen pořád dokola v hlavě, ale ona není schopná odpovědi. Vlastně to ani neví. Proč něco takového udělala? Možná aby měla dobrý pocit, možná to byl reflex.

"Jsi král. Já jsem jen obyčejná hobitka. Tak už to prostě bývá. Vojáci se musí obětovat, aby mohl král žít," odpoví prostě.

"Já nejsem král. Nemám žádné království ani korunu,"

"Na tom nezáleží. Pro mě budeš vždycky král. A pro ostatní taky. Vždyť se na ně podívej. Vzhlíží k tobě. Budeš úžasný král," zakončí to a usměje se na něj.

"Stejně je to šílené. Riskovat život jen proto, aby někdo žil," vysloví Thorin svou myšlenku. Arwen se nad tím jen usměje. Znala hodně příběhů, kde se někdo obětoval, aby mohl někdo jiný žít. Také to nechápala. Až doteď.

"Víš, když jsem byla ještě v Kraji a měla opravdu spoustu času, tak jsem četla. Četla jsem o bitvách, válkách a hrdinech. Vždy jsem chtěla být jednou z nich. Hrdinou, kterého si budou už všichni za jeho odvahu pamatovat. To byl z části další důvod, proč jsem to udělala. Kvůli hrdinství. V téhle době je to navíc neskutečně těžké. Někteří se proslaví ve slavných bitvách, ale co má dělat hobitka na Dně Pytle? Rozhodně si nemyslím, že by si mě někdo za pár let pamatoval, protože jsem udělala nový rekord v házení kaštany. To je vlastně důvod, proč jsem se vydala na tohle dobrodružství. Abych se mohla stát aspoň částečným hrdinou. No nic, měla bych přestat mluvit. Čím víc o tom přemýšlím, tím méně smyslu mi to dává," dořekne Arwen a konečně se odmlčí.

Otočí se na Thorina. Vlastně vůbec neočekává, že ji poslouchal. Většinou, když moc dlouho mluví, tak všichni její posluchači odpadnou, protože má prý až moc melodický hlas, který je vždy přinutí nevnímat.

Thorin jí ale pohled oplácí a zadumaně si ji měří pohledem. Arwen se radši podívá jinam a doufá, že si o ní trpaslík nemyslí, že je úplný cvok. Vlastně by mu to neměla mít za zlé. Přece jen ona by si o sobě myslela to samé.

"Jsi úplně jiná, než jsem předpokládal," vyřkne zadumaně a nepřestává ji sledovat.

Zdravím, je tu další část :) Vím, že měla vyjít až v pátek, ale vaše hlasy a komentáře mě tak neuvěřitelně potěšili, že část přidám už dnes :D

Písnička: Tallulah- Sonata Arctica.

Jinak písničky si pouštět nemusíte. Vybírám je já a můj hudební vkus no... Není úplně pro všechny. Ale myslím, že některé písně by se vám líbit mohli a k určité části se podle mě hodí, tak... je to na vás. Toť vše :)

Pokračování příště...