Hobitka: Dračí poušť ✔

6. Seznámení

Když se Arwen probudila, zamířila z oknu, kterým se dalo zahlédnou zahradu. Ven se po noční zkušenosti neodvážila, ale nic jí nezabránilo tu krásu nepozorovat zblízka. A když se tak dívala na ty majestátní stromy, v mysli se jí začala vytvářet píseň:

Listí padá dolů
na tuto slavnou zem.
Kolem vládne světlo,
navždy slunečný den.

Potůčky tak čisté,
tekoucí sklo průzračné.
Pluje touto zahradou
a květ nikdy nezvadne.

Ovoce tak sladké
jako brzký letní den.
Vše mě nutí myslet si,
že je to jen živý sen.

Když se probudili i všichni trpaslíci , svolal je i Arwen čaroděj Gandalf na, jak to sám nazval, takovou malou poradu. Vypadal dost nervózně. Arwen to trochu rozhodilo. Jestli je i Gandalf vyveden z míry, je tu opravdu velký problém.

"Náš hostitel je tu. Přišel včera chvilku před svítáním a, i když mě to nikterak netěší, musíme se mu slušně představit. Vešel sem jako člověk a to je pro nás velká výhoda. S člověkem se alespoň dá jednat," na chvíli se čaroděj odmlčí, jakoby hledal ty správná slova, "Bohužel trpaslíky nemá zrovna moc v lásce." Ozve se jen otrávené zamručení několika ze společenstva.

Zdá se mi to nebo většina obyvatelů Středozemě nemá zrovna v lásce trpaslíky, pomyslí si Arwen a sama pro sebe se usměje. Je sice pravda, že trpaslíci nejsou obvzlášť přátelští a někteří ani moc chytří, ale i oni mají nějaké dobré vlastnosti. Jsou odvážní, mají dobrý smysl pro humor a když je někdo blíže pozná, zjistí, že jsou to v hloubi duše docela laskaví a milující tvorové.

"Kde je vůbec naše hobitka?" zeptá se trochu zmateně Gandalf a Arwen v duchu protočí očima.

"Tady jsem," ozve se a zvedne ruku, aby ji bylo za stěnou trpaslíků alespoň trochu vidět. Někdy si opravdu myslí, že je snad neviditelná.

"Aha, promiňte, nevšiml jsem si vás," řekne rychle a trochu nesrozumitelně čaroděj a pokyne jí, aby přišla za ním. Jde vidět, že myšlenkami je momentálně úplně někde jinde. "Půjdete se mnou," rozhodne a Arwen se na něj jen nechápavě podívá. "A vy," obrátí se na ostatní trpaslíky, "půjdete vždy ve dvojcích a hlavně vyčkáte na mé znamení." Trpaslíci pokývají hlavami nebo prostě jen souhlasně zamručí.

Arwen zachytí Thorinův pohled. Je zamyšlený a jako by vzdálený. Rychle uhne očima. Co to s ní je? Proč prostě na Thorina nemůže přestat myslet? Proč se na něj musí pořád dívat, sledovat každý jeho krok, kontrolovat jeho přítomnost. Měla by si o tom s někým promluvit. S někým, kdo by jí už konečně vysvětlil, že je jen obyčejná hobitka z Kraje. A on je král. Něco takového se stává jen v pohádkách. Princ si vezme chudou dívku a žijí spolu šťastně a do smrti. Ale to jsou jen pohádky.

"Jste v pořádku?" ozve se náhle a Arwen jako by se probudila. Gandalf jí věnuje trochu ustaraný pohled a Arwen trochu moc horlivě přikývne.

"Jasně, že jsem v pořádku, proč bych nebyla? Je čas se tomu mědvědo-člověku představit," řekne, aby změnila téma a čaroděj souhlasně přikývne a pokyne jí, aby ho následovala. Arwen věnuje poslední pohled Thorinovi a pak vykročí za čarodějem.

"A pamatujte," dodá Gandalf, "vyčkejte na znamení." S těmi slovy vyjde po nízkých schodech do zahrady. Arwen jde hned za ním. Ta zahrada je ještě krásnější, než si ji pamatuji, pomyslí si. Náhle uvidí obrovského člověka, kterého potkala už brzy ráno. Jen doufá, že dopadne jejich druhé setkání podobně, jako to první. Hlavně žádné krveprolití.

"Vy jste nervózní?" zeptá se hobitka čaroděje a nedůvěřivě se na něj podívá.

"Nervózní? To je nesmysl," odpoví prostě a pokračuje v cestě. Arwen mu nevěří ani slovo, ale nechá to být a radši se soustředí na Medděda, který právě seká dřiví. I hobitka musí uznat, že s tou sekyrou vypadá opravdu strašidelně.

"Dobré ráno," pozdraví ho čaroděj prostě, když dojdou až k němu.

Medděd se na chvíli zastaví a pomalu se ke dvojci otočí.

"Co tu chcete?" vyřkne svým typickým hlasem. Gandalf už se nadechuje ke slovu, ale Arwen ho přeruší.

"Už jsem vám to říkala," připomene mu, "chceme jen bezpečné místo na přespání." Gandalf se na ni překvapivě podívá pohledem typu "tohle mi ještě vysvětlíte".

"Kdo jste?" položí jim jejich hostitel další otázku. Tentokrát se ujme slova čaroděj.

"Jsem Gandalf. Gandalf Šedý," představí se a nepatrně se ukloní.

"To mi nic neříká," nadhodí Medděd a čaroději zmrzne úsměv na rtech. Arwen se tomu nepatrně usměje.

"A tohle je Arwen," pokračuje Gandalf i přes svou nejistotu, "je to hobitka z Kraje." Arwen napodobí jeho poklonu.

"Není to trpaslice, že ne," přimhouří oči Medděd, "Víte přeci, že trpaslíky nesnáším." Jeho slova hobitku taky trochu znejistí.

"Ale jistě, že ne," mávne rukou Gandalf.

V tom se ozvou kroky a ven vyjdou dva trpaslíci, Dwalin a Balin.

"No dobře, několik trpaslíků by se mezi námi našlo," přizná čaroděj.

"Dvěma říkáte několik?" zeptá se nedůvěřivě hostitel a přitom si oba trpaslíky pozorně prohlédne. Gandalf nad tím jen mávne rukou. A to nejspíš neměl dělat, protože ze dvěří vyšli další dva trpaslíci. Medděd se zatváří ještě nepříjemněji.

"Na Kiliho a Filiho bych málem zapomněl," zasměje se nervózně čaroděj.

Poté přijdou ale další dva a Gandalf jen protočí oči v sloup.

"Ještě někdo?" zeptá se Medděd tentokrát celkem smířeným tónem.

"No, asi by se ještě někdo našel." Silně u toho destikuluje, což zapříčiní další nával trpaslíku. Tentokrát už přijdou úplně všichni a Medděd si jen povzdechne.

"Můžete tu zůstat, ale jen na pár dní, dokud nebude okolí bezpečné," vysloví nakonec a Arwen mu věnuje zářivý úsměv.

Všechny vás moc zdravím a zároveň přicházím s omluvou. Vím, že Hobitka nevyšla už hrozně dlouhou dobu, ale snažila jsem se napsat příběh do jedné soutěže (stihla jsem to den před ukončením). Nechci se vymlouvat, ale snad každý chápete, že ve škole chci mít trochu snesitelné známky a ani to se mi v poslední době moc nedaří.

Mám tu pro vás ale i dobrou zprávu. Asi jste poznali, že tohle byl takový dost odpočinkový díl. Ale jako další už konečně vyjde tolik slibovaný speciál, který bude pak úzce navazovat na další část. Tady máte menší ukázku:

To je ode mě nejspíš vše. Doufám, že jste nade mnou ještě nezlomili hůl a budete číst Hobitku i tak :)