Hobitka: Dračí poušť ✔

11. Pomoc

Každou hodinu, minutu i sekundu na to myslela. Nemohla přestat. A nemohla tomu uvěřit. On to vážně udělal? Vážně to udělal? Vždyť to nedávalo vůbec žádný smysl. Proč by to dělal? Vždyť je jen obyčejná hobitka. Tak proč to udělal? Možná si ji s někým spletl. Měl přece v těle jed. Arwen dobře věděla, že to není nic příjemného. A že má v jeho přítomnosti člověk dost skreslené vnímání. Že je jeho okolí plné temna, nebezpečí a neznámých bytostí, které ve skutečnosti vůbec neexistují. Ale v té chvíli ji to všechno připadalo tak opravdové. Reálné.

Po několika hodinách přemítání Arwen dojde k jedinému dobrému řešení. Musí z něj dostat ten jed, na ničem jiném teď nezáleží. Protože sama viděla, že s tamtím trpaslíkem momentálně není žádná rozumná řeč. Rozhodla se opět podívat do podzemních síní. Třeba by Balin nebo takový Oin věděl, jak se něčeho takového zbavit.

Sejde několik poschodí a už se chystá vyjít ze stínů, když znovu spatří elfku s vlasy barvy mědi, která opět sedí u cely jednoho z trpaslíků. Arwen se rychle skryje dál do tmy, ale cestou zakopne o vlastní nohu a s hlasitým vyjeknutím spadne na zem.

Tauriel se na ni ihned podívá. V jejich očích Arwen spatří zděšení, které dobře chápe. Co by jí asi král udělal, kdyby zjistil, že se vedoucí stráže stýká s trpaslíkem a ještě k tomu vězněm? To dívka nevěděla, ale ani po tom nějak netoužila. Thranduil se k ní choval celkem mile a ona rozhodně nechtěla pocítit jeho hněv. A kdyby o Tauriel králi pověděla, jak by vysvětlila svou přítomnost u cel? Možná by se dozvěděl o tom, že patří ke společenstvu. A při troše štěstí by ji jen zavřel k ostatním a hned ji nezabil. Ale o tom silně pochybovala. Pravděpodobně by byl její trest ještě mnohem horší.

Arwen se rychle zvedne a chce utéct, ale elfka ji zastaví. Vytáhne jednu ze svých dýk a výhružně jí přiloží Arwen na krk.

„Nikomu o tom neřekneš!" Její hlas je trochu rozzlobený. Arwen se začne opravdu obávat, že jí elfka nedá žádný prostor na vysvětlení a hned jí nějak nemile ublíží.

„Arwen, tady jste," vykřikne Kili a obě dívky mu věnují svůj pohled. Jedna vděčný, druhá zmatený. V té chvíli se probudili i ostatní trpaslíci.

„Už jsme se báli, že vás chytil nějaký ten přerostlý pavouk, doplní ho hned Fili, který se náhle probudil s pomyslného transu, aby nemusel poslouchat rozhovor svého bratra.

Mezi všemi trpaslíky ze rozbouří hlasitá diskuze. Všichni se přesunou k mřížím a kladou hobitce všelijaké otázky. Jak se tam dostala? Dostane je pryč? Má už nějaký plán? A co Thorin? Arwen se snaží tu změť hlasů přehlušit, ale nejde to. Co když ten hluk uslyší někdo ze stráží? Co se přijdou podívat sem dolů, aby zjistili, co se děje? Co pak?

„Ticho!" vykřikne co nejhlasitěji. Všechny hlasy v místnosti náhle ustanou, „Teď mě všichni dobře poslouchejte. Před nikým ze stráží se nezmiňujte o tom, že mě znáte. Král si myslí, že jsem jen prostá hobitka, která chtěla procestovat celý svět. Neví, že patřím ke společenstvu a tak to musí také zůstat. Thorin je v pořádku." Nemá smysl zatěžovat trpaslíky faktem, že má v těle ten proklatý jed. Navíc už Arwen přišla na to, jak by se mohl vyléčit, „Na plánu k útěku ještě pracuji. Je to komplikovanější než jsem předpokládala, ale dostanu vás odtud."

♦♦♦

Ještě toho odpoledne se s Tauriel vydá k Thorinově cele. Uzavřela s ní takovou malou dohodu. Ona neprozradí nikomu o tom, co viděla u cel, když jí elfka pomůže s Thorinem. Arwen dobře ví, že jsou elfové dost mocní léčitelé. Jen doufá, že to vyjde.