Hobitka: Dračí poušť ✔

3. Jen přítěž

Arwen náhle otevře oči. Bolí ji celé tělo, ale co zcela vyhrává je hlava, která jí třeští jako ještě nikdy v životě. Je zázrak, že dokáže vůbec otevřít oči. Nejspíš je právě noc, protože všude, kam Arwen dohlédne, vládne temnota. Slyší tiché pochrupování, které nepatří nikomu jinému než trpaslíkům.

Když se ve tmě pořádně rozkouká, uvidí vedle sebe postavu. Thorin leží na zemi přímo vedle Arwen a spokojeně pochrupuje. Zdá se, že na ni chtěl dávat pozor, ale byl tak unavený, že se propadl do říše snů. Když spí, tak je neskutečně roztomilý. Arwen se i přes nesnesitelnou bolest usměje.

Od té doby, co zabila vrka má vše rozmazané. Pamatuje si jen nesnesitelnou bolest a pak zvláštní houpání a dvě silné paže, které jí dodávaly pocit bezpečí. Jako by ji někdo z toho místa odnesl zpět za trpaslíky.

Ignoruje bolest hlavy a pomalu se natáhne po Thorinovi. Stiskne jeho ruku. Ani neví proč. Asi je ještě omámená ze svého zranění hlavy. Jen to vysvětlovalo její činy. Pak se opět propadne do temnoty.

Když se znovu probudí, mimo bolest ucítí také silnou paži, kterou má přehozenou přes tělo a která jí znemožňuje jakýkoli pohyb. Trochu zmateně se kolem sebe rozhlédne a všimne si Thorina, který leží vedle ní a drtí ji v mírném sevření.

Arwen se usměje, ale po chvilce přemýšlení jí ztuhne úsměv na rtech. Co si pomyslí všichni trpaslíci, když něco takového uvidí? Co když ji může za něco takového stihnout nějaký trest? A ona dobře věděla, že trpasličí tresty rozhodně nejsou procházkou růžovým sadem. S co největším klidem chytne Thorinovu ruku a snaží se ji oddělat, aby se mohla dostat z jeho sevření. Kousek po kousku ruku oddaluje, až ji konečně položí na Thorinovu hruď.

Poté si potichu sedne a naposledy se na trpaslíka podívá. Je jí líto, že musí odejít, tak dobře se ještě nikdy v životě nevyspala. Ale její strach s trestu je silnější a ona se pomalu zvedne a odejde, aby se porozhlédla po okolí. Je jen otázkou času, kdy se všichni probudí a tak si nakonec sedne k provizornímu ohništi. Hlava už ji skoro vůbec nebolí. Zajímalo by jí, jaký kouzelný lék jí to dali, že už skoro nic necítí.

Celou dobu nemůže přestat myslet na Thorina. Jak by reagoval, kdyby zjistil, v jaké situaci se s Arwen ocitli? Utíkal by na míle daleko? Vysmál by se jí jako tehdy jeden hobit Christoph? Nebo by byl rád? To poslední hned zavrhne. Vždyť je jen obyčejná hobitka. A on je král. Něco takového prostě není možné.

Po nějaké době se začnou budit první trpaslíci, kteří si Arwen vcelku nevšímají. Někteří jen rozespale chodí sem a tam a snaží se aspoň trochu probudit. Někteří, jako třeba Bombur, se rychle shání po nějaké snídani. Ostatní jsou hned na nohou bez náznaku únavy a konečně si všimnou hobitky.

Rychle to řeknou všem svým sousedům a vznikne z toho jakýsi šum plný nadšených hlasů. Arwen v té chvíli vůbec neví, co má dělat a tak jen tiše sedí a vyčkává, co se bude dít dál. Jako první k ní přiběhnou dva bratři Fili a Kili.

"Ahoj Arwen," začne Fili.

"Jsme rádi, že jsi konečně vzhůru," pokračuje Kili a usměje se.

"Báli jsme se, že už se neprobudíš," doplní ho bratr. Arwen se místo odpovědi jen usměje. Nechápe, proč by neměla přežít něco tak bezpečného jako setkání s vrkem. To zvíře jí nijak neublížilo, jen spadla na kámen. Po těch několika událostech na jejich výpravě by si už mohli uvědomit, že Arwen prostě hned tak neumře.

Chvíli si ještě s trpaslíky povídá a zjistí hned několik zajímavých informací. V blízkosti tábora byla opravdu smečka vrků. Když si jeden z trpaslíků všiml, že Arwen ještě stále nebyla na večeři, řekli si, že má prostě smůlu. Když ale uslyšeli vytí, vše jim zapadlo dohromady a oni se ji rychle vydali najít. Rozdělili se, Kili ani Fili ji však nenašli. A hádejte, kdo přišel do tábora s dívkou v náručí? Thorin.

Při jeho jméně dívka ucítí zvláštní pocit. Nedokáže to vysvětlit. Jako by měla v břiše milióny motýlků, které při vyslovení nebo jen pomyšlení na jeho jméno začaly zběsile létat.

Poté se dívka trochu odpojí od skupinky a sedne si na pařez, který ční ze země kousek před lesem. Do lesa se už sama po této zkušenosti neodváží. Užívá si chvilku samoty, když se za ní ozvou kroky. A je po samotě.

Uvidí špičatý šedý klobouk a pod ním usmívající se tvář.

"Mohu si přisednout?" zeptá se Gandalf. Dívka ví, že i kdyby nesouhlasila, čaroděj by stejně neodešel a tak jen mírně přikývne. Čaroděj si pohotově vytáhne svou fajfku a začne ji s co největší přesností čistit. Arwen pochopí, že on nebude ten, kdo začne konverzaci a tak se zeptá na otázku, která jí už nějaký čas oxiduje v hlavě.

"Jak dlouho jsem spala?" zeptá se a v duchu se modlí, ať to není víc než několik hodin.

"Asi dva dny," odpoví jí Gandalf zamyšleně. Arwen se na něj vyděšeně podívá. Dva dny? Ona zdržela trpaslíky celé dva dny?

"Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale jsem opravdu jen přítěž," řekne po krátkém tichu Arwen, "Thorin měl pravdu. Jen vás zdržuji."

"To neříkejte. Řekněte, kdo zachránil společenstvo před zlobry? A to nejdůležitější, kdo zachránil našemu vůdci život?" vyřkne čaroděj otázku a Arwen náhle nemá co říct. To byl dobrý argument. Stejně dívka zůstává u názoru, že je jen brzda.

"A navíc to Thorin řekl ještě předtím, než vás skutečně poznal. Tomu nemůžete přikládat moc velkou váhu."

"Ale řekl to," na chvíli se odmlčí, "a vypadal, že to myslí vážně."

"Nic není, jak to na první pohled vypadá. A navíc, Thorin je velmi komplikovaný. Někdy říká věci, které nemyslí vážně. A důležité věci si nechává pro sebe," významně se podívá na Arwen. Proč ten zatracený čaroděj pořád mluví v hádankách?

"Co tím myslíte?" zeptá se ho zmateně hobitka.

"Že to musíte být vy, kdo udělá první krok," oznámí jí a ona se na něj zmateně podívá. Pak se na něj podívá trochu nevěřícně a pak rázně zavrtí hlavou.

"Vždyť jsem jen obyčejná hobitka z Kraje. A on je trpasličí král, uznávaný bojovník."

"Prvním krokem, který musíte učinit je, přestat se podceňovat. Nejste JEN hobitka z Kraje," slovíčko 'jen' vysloví se zvlášť velkým důrazem, "Jste Arwen Pytlíková, která je členem jedné z nejváženějších rodin v Kraji," řekne až moc majestátně.

"Viděl jsem, jak se na vás dívá. Věřte mi, musíte udělat první krok. Pak se ukáže," zakončí to Gandalf a Arwen opět zavrtí hlavou. Ale přesvědčení o absurdnosti něčeho takového ji pomalu přechází.

I když se ji snaží zastavit, v její mysli se pomalu rodí naděje.

Ahoj všichni, je tu další část. Omlouvám se za zpoždění. Na soustředění sice wi-fi byla, ale byla neuvěřitelně zasekaná, navíc jsem tam moc neměla čas na psaní. No dobře, nějaký čas by se našel, ale... Mimochodem to tam bylo přímo legendární.

Zítra odjíždím na další, tentokrát 14ti denní tábor. A hádejte, jaké je téma. Hobit! :) Tam ale wi-fi stoprocentně nebude, takže další díl bude nejdřív za těch 14 dní.

A děkuju za každé komentáře u minulé části. Jste prostě úžasní... a taky se omlouvám, že se v téhle části moc nic nestalo.

Písnička: I Feel Immortal- Tarja