Hobitka: Dračí poušť ✔

12. Naživu

Arwen nemůže uvěřit vlastním očím. On žije! Jeho oči už konečně po těch několika dnech získaly zpět svou ledově klidnou barvu a zabodly se do ní jako ty nejostřejší chladné nože. Ale jí je tento pohled již tak známý, že jsem za něj nesmírně ráda. Už se chystá jej obejmout, ale potom si uvědomí, že by to pak bylo ještě mnohem těžší.

Protože ať chce nebo ne, musí ho nechat jít. Jen pomyšlení na to, že by alespoň jeden z těch něžných dotyků, polibku nebo láskyplných pohledů myslel vážně, je k smíchu. Možná se mu vybavila nějaká dívka z dětství a on si ji teď spojil s Arwen. Nebo to ani nebyl on, ale nějaká mocná síla, která ovládla jeho mysl.

Když se Thorin trochu rozkouká, jeho ledové oči spatří Tauriel a úsměv, jež ještě před chvílí zdobil jeho tvář zmizí tak rychle, jak se objevil.

"Co ta tady dělá?" zeptá se klidným hlasem a nedůvěřivě si ji měří pohledem. Není divu. Takhle si prohlíží každého cizince a tohle je ještě k tomu elfka.

"Právě ti zachránila život," odpoví mu Arwen opatrně a pečlivě volí každá slova.

"Jsem Tauriel, kapitánka stráží Temného hvozdu," představí se klidným hlasem bez emocí podobně jako Thorin. Arwen je hned jasné, že ti dva si zrovna do oka nepadli.

"Já jsem Thorin, syn Thráina syna Thrórova," oznámí jí, i když to ani není nutné. Zpráva o jejich uvěznění se roznesla po celém hvozdu, možná i pavouci si o tom tajně povídali. Něco takového nevěděl jen někdo, kdo byl buď absolitně nesociální, měl nějakou chorobu, takže se nemohl vzdálit ani na krok od své komnaty nebo umíral.

"Vím kdo jsi, trpaslíku. A naše setkání mi nedělá o nic větší radost než tobě." Thorin na to něco potichu zamumlá a po chvíli obrátí své oči opět na hobitku.

"Musíme si promluvit. O samotě." Věnuje významný pohled Tauriel a ta beze slova odejde. Arwen věděla, že tahle chvíle přijde, ale teď na to nějak není připravená. Přece jen se ale přemůže a stoupne si k blíž mřížím, aby byl její rozhovor s Thorinem těměř neslyšný.

"Moc se omlouvám," začne potichu a jednotlivá slova se jí trochu zadrhávají v hrdle, "Neměla jsem tě líbat, i když vlastně technicky vzato jsi ty líbal mě, ale to je jedno. Byl jsi pod účinkem pavoučího jedu, to já se měla chovat rozumně. Chápu, že jsi nebyl sám sebou a že k něčemu takovému nemělo nikdy dojít. Slibuji, že pokud si to nebudeš přát, už se nikdy nic takového nestane." Její slova náhle následovala rychle za sebou a když se dívka konečně zastavila, Thorin se na ni jen nepatrně smutně usmíval.

"Takže pro tebe to nic neznamenalo?" zeptá se zadumaným hlasem, který jinak nedává najevo žádné emoce.

"Jasně, že to pro mě něco znamenalo," odvětí hobitka popravdě a až po chvilce si uvědomí, co před ním právě přiznala, "Ale měl jsi v těle pavoučí jed a ten ti zatemnil mysl."

"Mýlíš se," pronese a přistoupí k dívce tak, že se skoro dotýká mříží, u kterých Arwen stojí, "S ním jsem náhle viděl vše mnohem jasněji." Jejich pohledy se setkají. Jeho oči jsou teď jiné než před několika dny, ale stejně v nich dívka vidí něco, nebo si jen přeje to vidět. Malý náznak citu, který ji zmate ještě víc než jeho slova.

Jeho ruce obratně proklouznou mezi mřížemi, poté se něžně dotknou její tváře a jeho hrubé a přitom tak jemné prsty obrouží křivku její tváře. Poté se trpaslík trochu skloní a věnuje dívce dlouhý a láskyplný polibek. Jeho rty jsou i po několika dnech strávené v cele hebké a jemná vůně hlíny, kamene a něčeho, co Arwen nedokáže přesně určit, jí opět dodá pocit bezpečí. Po chvíli se trpaslík s úsměvem na rtech odtáhne.

"Co to děláš?" zeptá se trochu hloupě pořád ještě ohromená hobitka a pro jistotu se nenápadně štípne, aby se přesvědčila, že to není jen jeden z jejich krásných snů.

"Něco, co jsem měl udělat už dávno."

Zdravím a ano, tato kapitola je snad nejkratší, co jsem kdy v životě napsala, ale chtěla jsem dodržet slovo a udělat alespoň některým z vás radost.

Moc jste mě všichni potěšili tím, že jste sebrali odvahu a napsali jste mi své nápady :) Samozřejmě ten, kdo tak ještě neučinil, ještě tu možnost má, tak neváhejte a pište :)

Mimochodem, moc se omlouvám, tyhle části mi moc nejdou, takže to berte s nadhledem.

A nakonec čistě hipoteticky, zajímal by vás víc příběh z dob Velké francouzské revoluce (17. století n. l.) nebo fanfikce na Hry o trůny?