Hobitka: Dračí poušť ✔

10. Vězněm temnoty

Arwen potichu vyjde ze své komnaty. Naštěstí byl král tak laskavý a nepostavil před její
komnatu stráže, když ho o to požádala. Moc důvěry v něm tímto tahem sice nevzbudila, ale to bylo jedno. Hlavně, že jí někdo nesledoval na každém jejím kroku. Dny v Síních krále elfů ubývaly velmi pomalu. Ne jen proto, že se tu skoro nic nedělo, ale hlavně proto, že se Arwen musela neustále strachovat o trpaslíky.

Kromě Thorina nikoho z nich neviděla, takže došla k názoru, že je nespíš vězní v podzemních celách. To pro ni nebyla moc dobrá zpráva, protože jak se dozvěděla od ostatních elfů,
kteří tu na ní byli kupodivu velice milí, z těch cel se ještě nikdo nikdy nedostal. Takže je tu velmi malá pravděpodobnost, že zrovna trpaslíkům by se to povedlo.

Zejména Thorin byl oblíbené téma k rozhovorům stráže. Hobitky si většinou nevšímali a tak mohla jejich „tajné" rozhovory v klidu poslouchat. Prý Thorina pokousalo to příšerné stvoření podobné pavouku, nejspíš stejné, které napadlo Arwen, ale král ho odmítl vyléčit. Zdálo se, že mezi
trpaslíky z Ereboru a lesními elfy opravdu panuje silná zášť. Dívku by opravdu zajímalo, co si tyhle
rody navzájem provedli, že se tak nenávidí.

Dnes byla oslava svitu hvězd, takže bylo po paláci rozmístěno rozhodně méně stráží než obvykle. A to byla dívčina příležitost. Rozhodla se totiž přesvědčit, jestli je Thorinův stav opravdu tak hrozný a zjistit, jak by odtamtud mohla trpaslíky dostat. Už tu promarnili moc svého drahocenného času.

Arwen ho ovšem trávila v relativním pohodlí, ale trpaslíci? Co oni si tam dole museli
vytrpět? A co Thorin? Jestliže měl v těle ten jed, jak všichni tvrdí, jaká muka nejspíš musel zrovna teď prožívat? Arwen dobře věděla, že to není nic příjemného. Tolik beznaděje a zatracení, které během těch několika hodin cítila ji teď jen dodávala sílu. Musí mu nějak pomoci.

Našlapuje tak tiše, jak to umí jen hobiti a za každým rohem se zastavuje a rozhlíží se kolem.
Kdyby ji takhle někdo uviděl, asi by nevypadala úplně nenápadně. A to je jen další důvod, proč by ji nikdo neměl zahlédnout ani koutkem oka. Ani přesně neví kam má jít, ale instinkty ji říkají, že to bude někde v podzemí. Ale kde?

Po nějakém čase potká jednoho z elfů, který se na ní mile usměje a vřele ji pozdraví. Arwen mu pozdrav oplatí něco jí napadne.

„Víš, nějak jsem se tu ztratila," přizná a doufá, že jí třeba Sailon pomůže.

Když mu řekne, kam má namířeno, trochu se nad tím podiví, ale nabídne jí, že jí doprovodí. Arwen spadne kámen ze srdce. Ví, že bez něj by tu bloudila ještě dlouho, navíc by mohla potkat někoho ze stráží a ten by na ni rozhodně nebyl tak milý. Navíc, když jde z někým, nevypadá tak podezřele. Je jí elfa trochu líto a pevně doufá, že z toho poté nebude mít nějaké problémy.

„Chci se jen podívat, kdo jsou ti trpaslíci, o kterých tu každý mluví," řekne prostě. Je to vlastně svým způsobem pravda. I když ne úplná, ale to Sailon vědět nemusí.

Doprovázena elfem dojde až ke vstupu do podzemí a tam se s ním rozloučí. Stráže se na ně
bez zájmem podívají a nechají dívku bez problémů vejít. Arwen se ocitne na dlouhém různě
zdobeném a navzájem oprepleteném schodišti, které vede jen do větší a větší hloubky.

V každém malém mezi podlaží se zastaví. Uvidí první cely, ve kterých znaveně sedí nebo polehávají trpaslíci. Musí se hodně držet, aby nevystoupila ze stínů a neukázala se jim. Ale nechce jim vytvářet planou naději. Teď je tu jen proto, aby se podívala na Thorina a případně mu nějak pomohla zbavit se jedu.

V dalším patře ji ale něco dosti překvapí. U jedné cely sedí mladá elfka s rezavými vlasy a nepatrným úsměvem na tváři. Arwen jí poznává. Je to Tauriel, velitelka stráží. Možná by si Arwen za normálních okolností všimla, ale teď její oči patří jen tmavovlasému trpaslíkovi. Kili nejspíš právě pronesl nějaký vtip, protože se Tauriel zvonivě zasměje. Je to zvláštní myšlenka. Přátelství mezi trpaslíkem a elfkou. Nebo možná něco víc než to. Možná, že by se mohli stát s Tauriel spojenci.

Po chvíli rychle pokračuje ještě hlouběji. Už si trochu dělá starosti. Pořád v žádné cele
neviděla Thorina. Kde jen může být? Proc není s ostatními trpaslíky? Dívka jen doufá, že je někde v těchto síních a že tu nešla zbytečně.

Každým schodem se kolem dívky rozprostírá větší a hrozivější tma, která pohlcuje skoro
celé světlo, vycházející z nepatrné lucerny, kterou si s sebou Arwen vzala. Když dojde do dalšího patra, už se chce obrátit a všechno vzdát, ale najednou uslyší mělký nepravidelný dech. Hobitka se
otočí tím směrem a spatří trpasličího krále, který skoro nehybně leží na zemi a něco si sám pro sebe mumlá.

Dívce spadne kámen ze srdce a rozejde se tichým svižným krokem k Thorinovi. Ten je ale
natolik zaujatý něčím na zemi vedle něj, takže si dívky nevšimne ani když stojí přímo vedle jeho cely.

„Thorine," osloví jej a snaží se tím upoutat jeho pozornost. Jeho oči se zvláštně prázdným
pohledem se otočí směrem na hobitku. Objeví se v nich jisté překvapení.

„Já sním, že?" pronese chraplavým mírně zastřeným hlasem trpaslík. Věnuje dívce dlouhý pohled, jako by si chtěl zapamatovat každou část jejího těla. V jeho očích je něco, co u něj Arwen ještě nikdy neviděla. Po jeho klidné ledové masce není ani stopy, v jeho tváři se teď odráží neskutečné množství emocí.

„Nesníš Thorine, jsem to opravdu já, Arwen," řekne opatrně dívka a pomalu si sedne k mřížím, aby mohla trpaslíkovi sáhnout na čelo. Celý hoří.

„Arwen, Arwen, Arwen," opakuje její jméno. Jako by zkoumal každou slabiku jejího jména.
Mírně se usměje a zvedne se do sedu, „Je to ale hezký sen."

„Asi máš horečku z toho jedu, musím si promluvit s králem, aby tě vyléčil." Thorin však
jejím slovům nevěnuje ani tu nejmenší pozornost. Fascinovaně na dívku hledí a natáhne k ní ruku. Začne si jemně hrát s jejími vlasy a Arwen se na něj zmateně podívá. Co to s ním je? Tohle vůbec není ten chladný a odměřený vládce trpaslíků, jakého znala.

„Vím, že mě nejspíš ani neposloucháš, ale musím ti něco říct. Stráže neví o tom, že se
známe. Jinak by mě poslali za vámi. Pokusím se požádat Thranduila, aby vás propustil, ale nedávám tomu moc velkou naději. Zdá se, že se mezi vámi a lesními elfy stalo něco, čemu zatím nerozumím, ale to mi řekneš, až ti seženu léčitele, protože se obávám, že v tomhle stavu mi žádné mé otázky nezodpovíš. Hlavně nepodléhej zoufalství, dostanu tě odsud." S těmi slovy už se chystá zvednou a odejít, ale Thorin jí zastaví.

Vezme její tvář do dlaní. Dívka se na něj trochu zmateně podívá, ale neodtáhne se. Jen čeká, co bude dál. Thorinovi rty se jemně přitisknou na dívčiny a ona zavře oči. Jsou jemnější než předpokládala. Arwen se nechá zcela pohltit jeho osobitou vůní.

"Jen krásný sen," zašeptá Thorin.

Zdravím :) Když jsou ty Vánoce, tak jsem se rozhodla vydat ještě jeden díl. Berte to jako takový ,dárešek' v Vánocům.