Friday's Boy

4. Symptom

,,Už jsi se uklidnil?" zeptala jsem se Austina, který se zatvářil jako když srazíte koně se vzteklinou, což asi zjevně znamenalo ne.

,,Já jsem klidný pořád," odsekl mi a přidal do kroku. Míjeli jsme první odbočku, když Austin zakopl a málem se rozplácl, ,,to můj bratr je nějaký podrážděný. Myslím, že to bude další symptom, pokaždé se pohádám s bratrem v pátek, může za to ta nemoc."

,,Neřekla bych," řekla jsem klidně a on se na mě podíval. Procházeli jsme parkem, ve kterém nikdo nikdy není. A vlastně se tomu ani nedivím. Často jsem uvažovala, jestli tu není nějaký pedofil, ovšem v parku, kde chodí pouze důchodci, já a Austin, by se asi ani ten jeden jediný pedofil neuživil. ,,řekla bych, že to spíš bude tím, že jsi prostě pako, které si rádo začíná."

,,Já si nezačínám! To Tay má neustále nějaký problém, naposledy mu nefungoval počítač a svedl to na mě!" Austin kolem se rozhodli rukama a zatvářil se uražené, přičemž vzbudil pozornost dvou postarších dam.

,,Ale ten počíač jsi vážně rozbil ty. Stahoval jsi tehdy filmy pro dospělé, ,řekněme, a stáhl při tom nějaký vir." připomněla jsem mu a on se znovu zašklebil, „ a když ti vyjela tabulka, že máš v počítači trojského koně, šel jsi za Tayem a řekl mu, že až bude na dveře klepat nějaký kůň, nemá mu otevírat, pak jsi šel po schodišti a podezíral každého člověka, že chce obsadit tvůj pokoj."

„Jak jsem měl vědět, že se nějaký vir jmenuje trojský kůň? A vůbec, měl si stáhnout antivirus a ne kvůli tomu řvát! Dokonce si pár sousedů myslelo, že rodí, vážně by se měl uklidnit." odsekl a díval se před sebe.

,,Nevím jak by ses choval ty, kdyby jsi přišel k počítači, měl tam devadesát tabulek s upozorněním, na tapetě dívku bez oblečení,  v historii tolik stránek s pornem, že by se z toho dal sestavit světový seznam pornografie  a jedinou věcí, která se dala zapnout byl ten tvůj film," řekla jsem mu klidně, když Austin zapomněl na lampu veřejného osvětlení a vrazil do ní. Bylo to jako když koule Miley Cyrus narazila na stěnu. Jen s rozdílem, že na Austinovi se nikdo nehoupal.

,,No dobře, ale kromě toho jsme mu nic neudělal!" vykřikl Austin a rozhlížel se kolem sebe, zjevně aby zjistil kolik lidí vidělo, jeho srážku s lampou.  Byl tak nešikovný, že bych se vůbec nedivila, kdyby mu doktoři nařídili, nosit místo mikiny airbag.

,,Minulý týden jsi koupil jeho přítelkyni knihu křížovek pro seniory se slovy, že tvůj bratr je v posteli stejně zábavný, jako ženské jméno na osm písmen" připomněla jsem mu a rychle se podívala na své tenisky, abych unikla jeho pohledu.

,,Chtěl jsem být jenom milý!" protestoval a rukou si mnul místo, kde se mu tvořila boule stejně velká jako jeho ego.

,,Samozřejmě, vrcholem tvé milosti bylo, když jsi v učebnici biologie našel článek o nejmenším žijícím ptákovi a přelepil fotku kolibříka fotkou Tayeových kahot," odsekla jsem mu a byla ráda, že jsem si na to vzpomněla, i když tohle si pamatovala celá škola a dokonce to kdosi použil i u maturity.

,,Musíš uznat, že to bylo vtipné,"

,,Ne, vtipné bylo jak tě Tay mlátil encyklopedii ptactva a řval, že tě dá k adopci," vyprskla jsem a Austin si odfrkl, „prý se v pavionu opic uvolnilo jedno místo potom co se nějaká opice přežrala banánů a chcípla, takže máš šanci" dořekla jsem a Austin se zarazil.

„Ví o těch banánech i Tay?" zeptal se po chvíli a jeho pohked byl stejně zaujatý jako když pozoruje výstřih Laury.

„Samozřejmě, že ví," odsekla jsem a Austin se zastavil, což není nic neobvyklého, podle slov naši matematikářky se Austin zasekává dost často, dokonce častěji než poškrábané cédéčko.

„Počkat, tak proto mi chystá svačiny a pokaždé mi dá banán!" vyjekl a chytil se za hlavu. Tvářil se jako Einstein a komisař Kolombo dohromady, což u něj byl dost neobvyklý jev, „chce mě zabít!" Dořekl a já si oddechla. Bylo by dost frustrující, kdyby řekl vážně něco chytrého

„Jasně a pak tě zahrabe na zahradě do kompostu, určitě si tvoje maminka ani tatínek nevšimnou, že se z tebe stává hnojivo. Nebo by tě mohl odložit do Babyboxu," řekla jsem se smíchem a vydala se ke škole, „Víc pravděpodobné je, že chce Tay dokázat, že jsi opice. "

„K tomu nepotřebuje banány!" vyštěkl a točil se kolem sebe jakoby něco hledal, „ Minule jsem usnul zavěšený na prádelní šňůře, když jsem měl pověsit prádlo a od doby, kdy jsem si hrál na Tarzana a spletl si zahradní hadici s liánou mám zakázané zalévat zahradu," odsekl Austin a shodil na zem svůj batoh. Chvíli v něm přehraboval a já se na něj nedočkavě dívala.

„Co to proboha děláš?" zeptala jsem se a povytáhla obočí. Věděla jsem, že je neskutečně náladavý, ovšem jeho výkyvy nálad byli jako tsunami, náhle se objevily, povraždily pár lidí a pak se znovu změnily v klidné moře.

"Hledám ten banán od Taye!" vykřikl a zadíval se na něco na spodu batohu. Strčil ruku do jedné z kapes a zatvářil se vítězoslavně, i když tohle byl skutečně důvod k radosti, jelikož neznám nikoho, kdo by byl natolik odvážný, že by sáhl do kapsy Austinova batohu a dokonce měl tu odvahu z něj něco dokázal vytáhnout, „tady to je! Já věděl, že mám pravdu!" vyjekl a vytáhl ruku, na které mu visela banánová slupka, místy nahnědlá, jako by to přehnala v solárku, a nějaká kašovitá žlutá tekutina mu protékala mezi prsty.

„Myslím, že jsi ten banán rozmačkal," konstatovala jsem se smíchem, ale Austin neodpověděl. Díval se před sebe a pozoroval kapající tekutinu.

„A nebo," řekl  a s hrůzou vzhlédl, „Mě chce Tay zabít přesnídávkou!"