Friday's Boy

8. Symptom

,,Onion, čekám tu na tebe minimálně půl hodiny!“ Šla jsem teprve cestou od domu, když jsem ho zahlédla sedět v trávě. Rychle jsem se ohlédla a doufala, že se můj otec nedívá, jak odcházím. Nevím jestli jsem to už zmiňovala, ale dle mého otce neexistuje méně vhodný přítel pro vaší dceru než Austin Harder.

„Austine, pojď,“ zašeptala jsem a popadla ho za ruku, což byl dost zvláštní pocit. Asi nějak takhle si musela připadat Laura, když se s Austinem procházela po škole, zřejmě v domnění, že je Austin nějaká obzvlášť drahá kabelka.

„Kam tak ženeš?“vykřil Austin, když jsem ho téměř tahala po zemi a už nemohla popadnout dech. Vážně by měl zhubnout.

„Nemohl jsi tu na mě čekat půl hodiny,“ vydechla jsem a svalila se do trávy, „vycházela jsem přesně jako vždycky. Jsi si jistý, že ještě umíš poznávat hodiny?“

„Možná jsem dneska vyšel trochu dřív,“ řekl po chvíli, co se díval před sebe a já otevřela oči. Dívala jsem se na něj a snažila se ani nemrkat. Prý se takhle dají číst myšlenky, no já z pohledu Austina vyčetla jen něco, co vypadalo jako 'proč na mě sakra tak čumí?'

„Co se stalo?“ vyhrkla jsem a Austin si sedl vedle mě. Dal si ruce za hlavu a lehl si kousek ode mě, takže jsem teď teoreticky všem mohla tvrdit, že jsem s ním spala, že? Teda ne že bych se něco takového chystala rozhlašovat, to vůbec ne. (Možná pár lidem)

„Proč by se mělo něco stát?“ zeptal se a otočil se na bok, tak aby mi viděl do tváře. Kdybych byla mrcha, mohla bych teď říct, že jsme vystřídali víc sexuálních poloh, ale samozřejmě to neudělám.

„Chceš říct, že si obvykle přivstaneš? Austine, to by ti nevěřila ani tvoje babička,“ prskla jsem na něj a vzpomněla si na tu malou a roztomilou dámu, která nosívá jeho starším bratrům cukroví a Austinovi balíček kondomů. Zřejmě se bojí, že bude mít Austina v rodině víckrát. I když tomu by zjevně zabránila jenom kastrace a tu Austin podstoupit nehodlá.

„No dobře, minulý pátek mi bylo zle, myslím, že ta nemoc přešla do dalšího stádia,“ začal pomalu a mluvil stejně jako doktoři, když někomu oznamují smrt blízkého, „a tak jsem si řekl, že bych si měl udělat pořádek v životě.“ A teď jsem zůstala ležet s otevřenou pusou. Čekala jsem, kdy se začne smát nebo vytáhne lísteček s odkazem na stránku, ze které tuhle větu sebral.

„Ano?“ vydechla jsem a Austin se podíval na mraky.

„Uvažoval jsem z kama začnu, a rozhodl se, že si uklidím pokoj,“ prohlásil rozhodně a já nevěděla, jestli se mám začít smát.

„Neříkal tvůj otec, že ti pořídil uklízečku, protože měl strach, že se tvůj pokoj reinkarnuje v odpadní skládku?“

„Jo říkal a taky je to pravda, protože jsem často spával jako princezna na hrášku, ovšem já spal na plechovkách od energi drinku, teda pokud jsem byl v  takovém stavu, že jsem trefil postel,“ řekl a já si až ted všimla, že má modré oči, kdybych byla kluk mohli byste mě obvinit, že se mu dívám jen do výstřihu, ale nikdy jsem si nevšimla, že má modré oči „jednou jsem dokonce spal na stole. Musel jsem se přikrýt lampičkou a míso medvídka jsem měl tužku. Musím říct, že není nic příjemného se tulit s kusem klacku.“

„Alespoň víme, že nejsi bobr,“ plácla jsem první blbost, co mě napadla a Austin se pousmál.

„Ale to není důležité,“ řekl a opět změnila polohu, „uklízel jsem si tedy v pokoji a našel fotku s Tomem, to je můj nejstarší bratr, ten děsně inteligentní, co teď dělá doktora a nechce mi sehnat ty léky, z kterých bych mohl vařit drogy.“