Friday's Boy

5. Symptom

„Už vím další sypmtom!" vykřikla jsem na Austina, který v tu chvíli scházel z kopce a samým úžasem málem uklouzl.

„Že by jsi konečně pochopila, jak vážnou nemocí retardace je?" zašklebil se a já se na něj usmála. Já možná ano, ale zdravotní pojišťovna měla problém jeho retardaci pochopit, tedy alespoň dle jeho slov. Avšak podle mě věřili, že je Austin retardový, jen se jim nechce platit za lékaře.

„Docela dost vážnou, ovšem zatím ohrožuje pouze tvé okolí," řekla jsem, když přišel až ke mně a nechápavě zamrkal. Svítilo slunce a Austin měl na sobě sluneční brýle, takže pokaždé, když jsem se na něj podívala, připadala jsem si, že mluvím se slepeckým psem.

„No tak začni, poslouchám," vydechl klidně mezitím co v kapse hledal krabičku cigaret.

„Myslím, že to bude zapomětlivost," naznačila jsem mu opatrně a čekala, kdy pochopí. Bylo to jako čekat na autobus, i když i ten by dorazil dřív.

„Zapomětlivost?" zopakoval po mně a zůstal stát s pusou otevřenou. Kdyby myšlenky uměly chodit, ty Austinovy by zjevně jezdily na invalidním vozíku nebo se plazily.

„Minulý pátek po škole jsem tě prosila, jestli by jsi nepřišel do baru, v šest večer, potřebovala jsem, aby jsi se postaral o ozvučení jedné párty," připomněla jsem mu a netrpělivě ťukala prsty do stehen, což by se dalo brát jako nějaký uhozený zlozvyk.

„Ehm...bylo mi špatně " zakoktal a já se na něj podívala.

„Ehm... Byl jsi opilý!" připomněla jsem mu o on sebou škubl. Chvíli se díval před sebe a střídavě otevíral a zavíral pusu, stejně jako kapr při úniku radiace.

,,Z čeho soudíš, že jsem byl opilý? Neviděla jsi mě!" řekl po chvíli, kdy zřejmě zvážil všechny výmluvy a já stiskla zuby. Něco takhle stupidního může říct jenom Austin.

,,Volala jsem ti, myslím, že jsi měl záchvat chytrosti, jelikož jsi se představil jako Agent 007 a odmocnina z šedesátidevíti," začala jsem a Austin ukázal na lavičku. Byli jsme už zase v parku Nikoho, jak jsme mu říkali, ,,Potom jsem se tě zeptala, kde jsi a ty jsi mi odpověděl, že se koupeš!"

Chvíli bylo ticho, Austin okusoval cigaretu, kterou měl v puse, a kterou zjevně zapomněl zapálit. Místy se na mě podíval a rychle svůj zájem zase obráti ke stromu stojícím proti lavičce, ,,To že jsem se koupal ještě nic neznamená, každý člověk se koupe,"řekl po chvíli a já se ironicky zasmála.

,,Samozřejmě, každý člověk se koupe, ale obvykle ne uprostřed února a v řece, kterou jsi ty nazval Amazonkou ustící do Nilu, což je mimochodem naprostý nesmysl, Nil je v Africe takže tam Amazonka prostě ústit nemůže." Naštvaně jsem se dívala před sebe a odolala pokušení nakopnout Austina jako fotbalový míč.

,,Ta voda byla teplá!" vyhrkl Austin a já se zašklebila. Teprve teď si všiml, že kouří nezapálenou cigaretu a znechuceně ji odhodil na zem.

,,Proboha, Austine, bylo mínus deset stupňů, i kdyby se tam s tebou koupal Justin Bieber ta voda by  nemohla být teplá!" vykřikla jsem a modlila se, že mě neslyšela žádná Beliberka, poslední co jsme potřebovala, byla žaloba za urážku jejich idola.

,,To jsi o mě neměla strach?" zeptal se po chvíli ticha a já vydechla. Čekala jsem cokoliv,další výmluvu, stupidní komentář nebo jenom něco co obvykle Austin Harder vypustí z úst, ale tohle rozhodně ne.

,,Měla bych?" zeptala jsem se a až teď si uvědomila, že stejně jako v těch stupidních románech odpovídám na otázku otázkou.

,,Uprostřed února jsem se koupal v řece, co kdybych se třeba rozhodl řídit? Mohl bych jet stejně špatně jako Tay, i když to bych asi dřív umřel na otravu alkoholem, nebo dostal znovu pokutu za překročení počtu objetí kruhového objezdu,"řekl a tentokrát se nedíval před sebe. Díval se mi do očí a já byla teď ta, která se jeho pohledu vyhýbala.

,,Ptal ses obsluhy Tesca, kde si můžeš zaparkovat svojí raketu, nemluvě o tom, že to znělo dost úchylně, usoudila jsem z toho,že nejsi schopný ani do toho auta nastoupit, natož nastartovat."Dívala jsem se na nově příchozí pár, což bylo v parku Nikoho dost neobvyklé. Byla to postarší žena a muž, kteří se pomalu vlekli k jedné z prázdných laviček a něčemu se smáli.

,,Hele," řekl po chvíli Austin a ja s sebou trhla. Uplně jsem zapomněla, že mi ještě neodpověděl, ,,mrzí mě to. Určitě jsem nebyl natolik opilý abych nezvládl přijít. Klidně jsem ti mohl přijít ukázat tu hudbu." Znovu jsem se zadívala na postarší pár a přemýšlela v jakém stavu by asi Austin přišel. Bylo by zajimavé ho sledovat. Když byl opilý naposledy, přišel na oslavu Lauřin narozenin  v plavkách s vysvětlením, že se dozvěděl, že má Laura v pokoji plovoucí podlahu a on nesehnal loďku, aby se k ní přebrodil, takže ten pokoj bude muset přeplavat.

,,Prosímtě, Austine, vždyť ty bys předvedl tak maximálně pozitivní dechovou zkoušku a ne hudbu," odfrkla jsem si a nezakryla úsměv při té představě.

,,Tak jsem mohl alespoň něco zazpívat," opáčil a jeho úsměv zmizel. Bylo to poprvé, co se nesmál, neusmíval nebo nešklebil.

,,Jasně, dopadlo by to stejně jako když jsi chtěl zpívat nějaký světový hit a popletl naprosto všechna anglická slovíčka. Pak jsi tvrdil učitelce angličtiny, že je to Australská angličtina," připomněla jsem mu a úplně zapomněla, že pořád sedíme v parku ,daleko od školy a sami.

,,Ta učitelka byla hnusná," odsekl Austin a já se pousmála.

,,Jo byla, neměla ti říkat, že líp Australsky mluví i klokan," řekla jsem a čekala,že se zasměje, ale on pouze seděl a díval se do země. V rukou točil s novou cigaretou a mně ho bylo náhle docela líto.

,,Zapomeň na to, prostě jsi minuly pátek umíral na otravu alkoholem a nemohl přijít," řekla jsem a pomalu se zvedla.

,,A nebo jsem si přál umřít.Ostuda umí být mrcha," řekl klidně a já se zašklebila.

,,Že by se Austin Harder uměl stydět?" Zeptala jsem se a natáhla k němu ruku. Přijal ji a bleskově se zvedl z lavičky.

,,Třeba je to další ze symptomů , Onion," řekl klidně a už nepromluvil. Dnes už ne.

°°°

Je lehčí napsat kapitolu než tohle rádoby poděkování, ale naprosto jste mi vyrazili dech takovým množstvím komentářů pod minulou částí :0 vůbec netuším, kde se vás vzalo tolik, ale moc děkuju!:3