Friday's Boy

17. Symptom

,,Takže tohle jsi měl vymyšlené už od začátku? Celou tu dobu ti šlo o tohle?" Ukázala jsem na lidi kolem sebe, kteří se objevili jen občas, když je osvítilo světlo z reflektorů. Musela jsem křičet jinak by mě Austin přes řev písniček neměl šanci slyšet ani s naslouchátkem. ,,A já si prostě myslela, že jsi retard, co si dělá srandu. Rozhodně jsem si takhle nepředstavovala dospívání."

,,Máš totiž omezenou fantazii, Onion." Austin se začal smát a na hlavu mi dal čepičku, ,,Třeba teď, myslíš si, že máš na hlavě párty čepičku, ale vůbec ti nedochází, že ted vypadáš jako jednorožec!" Nadšeně se na mě díval a já se na něj zašklebila, ,,A nebo cibule s rohem!"

,,Prý máš koupený byt ve městě," Snažila jsem se schovat nenávistý výraz, ale nějak se mi to nepovedlo. Když jsem to zjistila, bylo mi docela líto, že pohřbili pouze strašáka, který představoval Austinovo mládí. Ráda bych tu v ní chvíli zahrabala celého Austina, jako pes kostičku.

,,Mám," Díval se mi do očí a podal mi skleničku s něčím průhledným.

,,Takže je teď konec?"

,,Co blázníš? Je jen konec s retardací," chytil mě za ruku a vedl k tanečnímu parketu. ,,Ale teď mě čeká krize středních let, moje manželka otěhotní a počkat, panebože já nemám manželku! Umřu sám a Onion-"

,,Ano, Austine?"

,,Mám první symptom umírání na stáří!"

,,Skvěle, Austine,"

,,Onion?"

,,Co zas?"

,,Víš jak jsem říkal, že vypadáš jako cibule s rohem? Můžu si tě zasadit?"

,,Austine-"

,,Ne, vážně bude to nová odrůda, vydělám na tom!"

,,Já se tě nikdy nezbavím, co?"

,,Nikdy."

Konec.

°°°

Ehm, *bere si děkovný papír* moc děkuji všem, kteří věnovali svůj čas Austinovi a Onion. Neskutečně děkuju za krásné komentáře, zejména některým zlatíčkám, které nikdy nezapomněli zanechat nějaký ten názor a lichotku pro Austina 💕 je to první naprosto neffkový příběh(s výjimkou short story) a jsem ráda, že jsem ho dokázala napsat a že si získal tak skvěle čtenáře♥ Ani nevíte, jak dobře, se mi psal díky vám♥

S láskou Cathy.