Friday's Boy

15. Symptom

Seděla jsem u toaletního stolečku a snažila se na sebe napatlat dostatečné množství make-upu, abych vypadala alespoň trošku jako žádoucí děvče a ne jako cibule. No, povedlo se mi docílit toho, že jsem vypadala jako beauty youtuberka na začátku make-up tutoriálu, čímž se rozhodně nedalo chlubit.

Chtěla jsem si nanést druhou vrstvu řasenky, když jsem slyšela tlumený zvuk. Přešla jsem k oknu a bez toho, abych si toho byla vědoma, začala mít strach o své okno.

Austin stál na bedýnce a v ruce držel hrst kamínků. Chtěla jsem otevřít okno, ale raději jsem se na něj dál dívala, jelikož jenom tak ho donutíte mlčet a uznejte, kdo by to neudělal?

Měl na sobě smoking, což působilo dost podivně. Nikdy jsem si ho nedokázala představit ve smokingu. Dokonce měl kolem krku kravatu, na které se mu nějakým omylem povedlo neoběsit.

Pomalu jsem otevřela okno, protože se Austin začal rozhlížet po větším kamínku, který by mi mohl hodit do okna a poblíž byl jen jeden z balvanů tvořící skalku, který by mi minimálně vysklil ono a udělal díru do stěny. A já nechtěla riskovat, že by ho Austin vážně hodil.

,,Čekáš na někoho?" zavolala jsem na něj a dívala se jak sebou polekaně škubl.

,,Potřebuju mluvit s tvým tátou," řekl vážně a já se přestala usmívat. Copak chce vážně, aby mu někdo ukázal, jak se má na té kravatě oběsit?

,,Co mu chceš?" vyhrkla jsem a on si stoupl znovu na bedničku, jakoby mu těch deset centimetru mohlo pomoct dostat se do úrovně mého okna.

,,Slíbil jsem mu divokou noc plnou vášnivého líbání," odpověděl mi a začal se smát, ,,Sakra Onion, co bych tady tak mohl chtít?" Zašlebil se a já ještě chvilku stála v okně než mi došlo, že si ze mě dělá srandu, zase. Nechce spáchat sebevraždu. ,,Půjdeš mi otevřít nebo mi hodíš své vlasy, abych po nich mohl vyšplhat?"

,,Když ti hodím paruku, můžu se dívat jak sem vylezeš?" Zamrkala jsem na něj a vzala si kabelku. Co možná nejrychleji jsem seběhla schody a otevřela dveře. Chtěla jsem utíkat za ním, když jsem se zarazila při pohledu na auto, které rozhodně nebylo naše. I kdybychom prodali celý dům a mé sourozence do otroctví, nemohli by jsme si dovolit koupit ani pneumatiky toho auta.

,,Tváříš se jako velryba, když potká dietu, stalo se něco?" Pořád jsem si prolížela to auta a zastavila se u nějakého znaku, který mělo to auto na kapotě.  Jo, možná ten bychom si mohli dovolit koupit.

,,Co tu dělá to auto?" vydechla jsem a cítila, že mě chytil za ruku. Táhl mě dopředu a já se nechala vést po svém vlastním pozemku.

,,To víš, dotlačil jsem ho sem, jen tak pro efekt. Jestli bys byla tak hodná, můžeš ho teď tlačit ty, já si sednu za volant a budu na tebe křičet kolikátkou máš jet. Umíš udělat zvuk motoru a brzd?"

,,Vtipné," prskla jsem na něj a nechala se dovédst ke dveřím spolujezdce.

,,Jo a tady máš zpěvník," vyhrkl a do ruky mi nacpal nějakou tlustou knihu, ,,budeš dělat rádio, když už nechceš tlačit."

,,A foukat na tebe třeba nemám, abys nemusel používat klimatizaci?" nabídla jsem mu a on se zašklebil.

,,Neboj v kufru mám pět kilo ledu," Nastartoval a já se rychle pustila do pátrání po bezpečtnostním páse. Kdyby mě ted viděl otec, byla bych až do konce života zavřená v nejvyšší věži. Vždycky říkal, že s žádním klukem nesmím sednout ani na motorku s vyjímkou Austina Hardera, ten by mě podle něj byl schopný zabít i na kolečkových bruslích.

,,Jaktože můžeš řídit?" Austin se pousmál a já s potěšením mohla konstatovat, že neřídí  tak hrozně. Že by jel úplně podle předpisů, by se tvrdit nedalo, ani kdyby vám někdo nakecal, že ty značky u cesty tam jsou jen pro ozdobu, ale jezdil rozhodně nejlíp ze všech lidí, které jsem znala.

,,Původně měl řídit Tay, ale i taťka uznal, že by v časovém úseku půl hodiny nedokázal dojet k tobě, ani kdyby jsme jeli stíhačkou." Pokrčil rameny a na chvíli se na mě podíval, což mě znervózňovalo, jelikož se nevěnoval vozovce a já měla neustále pocit, že náš výlet skončí v nějakém stromě.

,,Jedeme na tu oslavu že?" Změnila jsem téma a dostala strach, z představy místnosti plné cizích lidí se mi dělalo zle. Bylo to jako, když před Austina postavíte holky bez poprsí velikosti "ani z vesmíru mě nepřehlédneš", taky by z toho měl trauma do konce života.

,,A já si myslel, že jedeme na svatební cestu," zatvářil se až moc přesvedčivě zklamaně a já se snažila imitovat úsměv. ,,Ale neboj už je to jenom kousek, takže kdybys třeba chtěla přestat tak křečovitě svírat ten pás." Nadhodil a já rychle uvolnila stisk. Nechápu, kdy si toho všiml, ale rozhodně jsem mu tím neprojevovala přílišnou důvěru.

,,Jasně," vydechla jsem a zoufale hledala cedulku s nápsem air bag, jen tak pro jistotu, že by někde byl nějaký strom a Austin zatoužil ho porazit.

,,Vidíš už jsme tady." Viděla jsem jeho obrovský úsměv, který byl v tuhle chvíli naprosto nepatřičný.

,,Austine, co děláme na," odmlčela jsem se a přemýšlela jsem, jestli si prostě jen tohle místo nepletu. Ale nepletla jsem si ho, ,,na hřbitově?"