Friday's Boy

14. Symptom

Sešla jsem do chodby a snažila si obout boty, když někdo zaklepal na dveře. Trhla jsem s sebou a náhle zapomněla, cože jsem to s tou botou chtěla udělat.

,,Úplně ses zbláznil," vyjela jsem na něj dřív než jsem otevřela dveře a Austin mi přiložil ruku na ústa jako v nějakém akčním filmu.

,,Ještě chvilku řvi a tvůj tatínek mě minimálně vykastruje a obviní ze znásilnění." Okamžitě jsem zmlkla a podívala se na schody. Nikdo zatím dolů nešel a to bylo dobré znamení. Vyběhla jsem ven ze vstupních dveří, ale Austin mě obešel a vešel dovnitř. Chtěla jsem na něj zakřičet, že se právě chystá spáchat sebevraždu, když se objevil vedle mě a v ruce držel moje tenisky.

,,Tohle by se ti mohlo hodit," poznamenal a já měla chuť praštit hlavou o stěnu. Samozřejmě, že by se mi mohli hodit.

,,Co tu vůbec děláš?"  sykla jsem na něj, jeliož jsem si konečně uvědomila, co mě tak vyvedlo  ze soustředění a pokud mu to zatím nedošlo, za všechno mohl pouze on.

,,Nikdy jsem tu nebyl," podotkl uraženě, jakoby mě vinil, že jsem ho nepozvala k sobě domů, což bych s radostí udělala, kdyby neměl pověst chlapce, který střídá holky rychleji než profilovky na Facebooku a opilý parkuje ve stromě.

,,Oh, takže jsi tu byl a teď se tě mužeme pokusit udržet naživu, když hodně rychle zmízíš," konstatovala jsem, obula si boty, které se mi absolutně nehodily k oblečení a vyběhla ven.

,,Dobře." Nepatrně se pousmál a skontroloval, jestli za námi nikdo nejde, což nemusel ani dělat. Kdyby si ho můj otec všiml, sestřelil by ho vzduchovkou z okna, nepotřeboval by za námi chodit. ,,Tví kluci nemají lehký život."

,,Chodit se mnou je jako hrát hru na počítači. Chvilku nedáváš pozor a jsi mrtvý," dokončila jsem a on se rozesmál. I když v Austinově případě by to bylo chvilku nedáváš pozor a nevíš, jak se hra zapíná.

,,Už jsi byla na nějaké narozeninové oslavě?" zeptal se mě a perfektně tak změnil téma. Nevěděla jsem jestli mám říct pravdu nebo si vymyslet hromadu zábavných oslav, na které mě pozvali ti největší krasavci z téhle země.

,,Možná," odpověděla jsem zcela geniálně a doufala, že přehlédne tuhle hloupou odpověď.

,,Ok, chápu," přikývl a vytáhl srolovaný papírek, ,,milá Onion, oslava narozenin je něco co se opakuje každý rok, obvykle se tam požívá alkohol mladistvými pod osmnáct let, pouštějí se hrozně chytlavé písničky a oslavenec bohužel nemá dort s medvídkem nýbrž dort ve tvaru ženského poprsí-"

,,Vím, co je to oslava," přerušila jsem ho a on se zasmál, ,,a jen tak mimochodem, to nebudou ani balonky?"

,,Věděl jsem, že mě přerušíš, mám to tu poznamenané a ne balonky nebudou," Stoupla jsem si na špičky, abych se podívala na jeho krasopisně napsaný proslov a všimla si velkými písmeny věty ONION TI SKOČÍ DO ŘEČI.

,,Tak to nikam nejdu," odsekla jsem uraženě a měla chuť ten papír roztrhat.

,,Kvůli těm balonkům? No tak dobře, Onion, nafouknu pár kondomů a zavěsím ti je nad hlavu, co ty na to?" Obyčejně bych mu s ironií poděkovala za jeho ochotu, ale teď jsem byla naštvaná natolik, že by ani ta ironie nepomohla.

,,A proč chceš, abych po dvaceti letech přišla na tvojí narozeninovou oslavu? Mám pocit, že jsem ti doposud nechyběla" poznamenala jsem kousavě a on prokoulel očima.

,,Jak jsme měl vědět, že existuješ? Vídával jsem tě ve škole a narozdíl od ostatních holek jsem viděl tebe a ne tvoje prsa, byla jsi pro mě díky tomuhle faktu trošičku nezajímavá." A tohle je jeden z důvodů, proč by kluci neměli být upřímní. ,,Ale teď už jsem dospěl a zjistil jsem, že holky mají spoustu jiných zajimavých částí těla."

,,Mozek?" nadhodila jsem až mu zaskočilo.

,,Zadek?" opravil mě a já si založila ruce na prsou.

,,Kdo tam všechno bude?" zeptala jsem se a on vytáhl další papír, podal mi ho a já se dívala na seznam všech těch jmén, ,,to jsi pozval všechny, kdo mají facebook?" poznamenala jsem, když jsem narazila na jméno 5 KILO GUMOVÝCH MEDVÍDKŮ.

,,Většinu, poslal jsem pozvánku i Justinovi Bieberovi, ale mám pocit že nejpřijde. Suchar," Austin se pousmál nad představou Justina Biebera trsajícího na jeho večírku a já se pořád dívala na ta poslední slova na seznamu.

,,Koho si představuješ pod jménem 5 kilo gumových medvídků?" zeptala jsem se ho a on trošku zčervenal.

,,To je dárek, co mi máš koupit," odpověděl a já jen přikývla. Myslím, že celou dobu nemohl spát nad myšlenkou, že bych snad mohla nepříjít.

,,Chtěla bych mít tvoje sebevědomí," prskla jsem na něj, ale přistihla jsem se, nad myšlenkou, kde seženu dostatečně velké balení medvídků.

,A mojí retardovanost bys nechtěla?" nadhodil a já si vzpomněla na jeho nemoc.

,,Vlastně, co tvoje nemoc?" Austin se na chvíli tvářil nepřítomně, jako by nad něčím důležitým uvažoval.

,,Jo, už je to v pohodě," řekl nakonec a já už si chtěla oddechnout, že ho ta blbost přešla, když znovu promluvil, ,,myslím, že na ní umřu příští týden."

,,Jo tak to je rozhodně v pohodě, Austine," vyhrkla jsem, i když jsem chtěla říct něco mnohem kousavějšího.

,,Ale překvapil jsem celou rodinu a mamka mi konečně uvěřila, že jsem nemocný, dokonce nakázala mému bratrovi aby mi udělal vyšetření mozku, i když ten odmítl s tím, že zdravotnictví nemá dostatek financí, aby našlo můj mozek," Nenuceně pokrčil rameny a já se na něj jen nic neříkajíc dívala.

,,A co jsi udělal?" zeptala jsem se a napadlo mě, že si nechal udělat IQ test, kde zvládl vyplnit kolonku se svým jménem, ale nahlas jsem to říct nechtěla, přišlo mi to až moc zlé.

,,Pozval jsem celou svou rodinu na oslavu mých narozenin, zítra přijedou, teda všichni kromě tetičky, která dostala infarkt, když jsem ji zavolal já osobně a neprosil ji na kolenou, aby mi nedělala žádnou trapnou oslavu, kde budu muset sfouknout svíčky na dortu, normálně je totiž postříkám hasícím přístrojem, je to efektivnější," Nějak jsem ztrácela chuť jít na jeho oslavu narozenin, protože to zní jako pozvánka na výbuch Černobylu, ale něco ve mně mě přesvědčovalo, že by byla chyba tam nejít. Nebo spíš něco přede mnou.

,,Onion, takže jdeš taky!" zařval nadšeně Lukas, který stál před školou s čepičkou, jež měl každý  v amerických narozeninových oslavách a s velkým praporkem, na kterém stálo VŠECHNO NEJLEPŠÍ AUSTINE! Zřejmě má strach, aby mu oslava neutekla, i když je až za dva dny. A já bych měla mít, ten samí strach, protože tohle může být jeden z mých největších zážitků.

---
Lidičky, ještě jedna poslední kapitola!:D *musela jsem vám to říct*