Královská romance

8. Ne, že usneš!

Persea

Ležela jsem Liamovi na hrudi a slyšela jeho tlukot srdce. Uklidňovalo mě to a uspávalo. Oči se mi pomalu zavíraly. Málem jsem usnula, když se najednou rozezněl mobil. Liam se podíval, kdo volá.

,,Kdo to je?'' zamrmlala jsem rozespale.

,,Moje sestra. Budu to muset vzít.'' zvedl se z postele.

,,Ne, že usneš.'' pošeptal mi Liam do ucha. Usmála jsem se.

,,Už to zvedni!'' praštila jsem polštářem. Zasmál se a konečně zvedl hovor. Mluvil do mobilu a přitom se na mě usmíval. Taky jsem se usmívala. Po chvíli ho úsměv přešel. Otočil se ke zády. Zarazilo mě to. Podíval se zpátky na mě. Tentokrát už u ucha nedržel mobil. Šel k oknu. Bouřka už musela přestat, protože už jen pokapávalo. Pak se ozval zvonek.

,,Co se děje?'' zeptala jsem se ho. Neodpověděl. Jen vyšel z pokoje. Následovala jsem ho. Z obýváku se ozývaly hlasy. Některé patřily mým rodičům a další jsem nepoznávala.

,,Liame!'' volala jsem ho. Došla jsem k němu. Stál v obýváku. Podívala jsem se, co se děje. Na gauči seděli Liamův otec a moji rodiče.

,,Dobrý den'' uklonila jsem se. Král přikývl. Měl kamennou tvář. Přiblížila jsem se k Liamovi. Podíval se na mě a chytl mě kolem pasu. Král na nás přísně hleděl. Bála jsem se. Liam to musel poznat, protože si mě ještě víc přitáhl k sobě.

,,Neboj, nikdo ti neublíží.'' uklidňoval mě. Hladil mě po zádech. Král se najednou zvedl z pohovky.

,,Tak myslím, že je načase jet zpátky do paláce. Jedeme synu!'' pronesl v klidu.

,,Já nikam nejedu!'' pronesl se stejnou klidností i Liam. Král se na nás tázavě podíval.

,,Co prosím?''

,,Slyšel si dobře. Nikam nejedu!'' řekl a dál mě objímal.

,,Konečně jsem našel dívku svých snů, tak ji teď neopustím.'' vysvětlil své rozhodnutí a já měla co dělat, aby se nerozbrečela dojetím. Schovala jsem hlavu do jeho košili a červenala se. Liam mě políbil do vlasů.

,,Tahle holka si tě vůbec nezaslouží! Máš na lepší! Například Cathrine. Je bohatá, krásná a její rodina vlastní velký pozemek za Londýnem.'' vyjmenoval přednosti té štětky.

,,Ale já chci Perseu! Sám si mi říkal, že jako budoucí král si musím stát za svým rozhodnutím!'' jeho srdce se o něco víc rozbušilo. Pohladila jsem ho po tváři. Koukl na mě a malinko se usmál.

,,To ano, ale o tvojí budoucí manželce stále rozhoduji já a tvoje matka!'' zvýšil na mého prince hlas.

,,A co řekla máma? Pokud se nepletu, řekla, že už jsem dospělý a mám právo se sám rozhodnout!'' už se to nedalo dál poslouchat. Cítila jsem vinu za tuhle hádku.

,,Jeď zpátky na zámek.'' požádala jsem ho tiše. Podíval se na mě těma svýma modro-zelenýma očima.

,,Prosím!'' poprosila jsem. Liam se ke mě naklonil. Jeho sametové rty se střetly s mými. Z polibku jsem cítila bolest a smutek.

,,Nechci tě odpouštět.'' pošeptal.

,,Ale musíš se vrátit. Co by Anglie dělala bez svého prince?'' řekla jsem a usmála se. Taky se usmál.

,,Půjč mi svůj mobil.'' požádal mě. Vytáhla jsem ho z kapsy a podala mu ho. Chvíli do něho něco psal a poté mi ho zase vrátil.

,,Zavolej a tvůj princ přijede na bílém koni.'' uculil se. Políbila jsem ho, ale pak už musel jít. Doprovodila jsem ho ke dveřím. Když se otevřeli zaslepily mě blesky vycházející z fotoaparátů. Liam si mě schoval za sebe. Naposledy se na mě podíval.

,,Miluju tě, princezno!'' řekla pohladil mě po tváři. Asi by jsem to mohla říct.

,,Já tebe taky, princi!'' opravdu jsem to řekla!? Liam se doširoka usmál. Byl nachystaný mě políbit, ale jeden chlap z ochranky ho nenechal. Jen se na mě usmál a zamával mi. Taky jsem mu zamávala. Nějak se se svým otcem protlačil davem novinářů a fotografů. Těsně než nastoupil do limuzíny, mi naznačil, ať mu pak zavolám. Přikývla jsem. Liam nastoupil do limuzíny a odjel. Novináři se tentokrát zaměřili na mě. Táta hned zavřel dveře a máma zatáhla závěsy. Já to nějak nevnímala. Pořád jsem měla před očima Liama. Usmívala jsem se a koukala do Liamovo číslo. Odešla jsem beze slov do svého pokoje. Spadla jsem do postele a v rukách držela mobil. Měla jsem sto chutí mu zavolat, ale zmohla jsem se jen na zprávu.

Já: Ahoj princátko! :D

Odeslala jsem a už jen čekala na odpověď. Té jsem se dočkala hned.

Liam: Ahoj princezničko! Brzo si se ozvala :*

Já: No... Co na to říct! Už teď mi chybíte, veličenstvo! :DDD

Liam: Taky mi chybíte, slečno! :D Smím se tě zeptat???

Já: Samozřejmě! Ptej se!

Liam: Opravdu si řekla "Já tebe taky!" ??? Protože jestli ano, tak je to oboustranné!

Já: ...Možná jo... Možná ne... :DDD

Liam: Budu to brát jako jednoznačné "Ano!" :DDD

Já: A co když jsem řekla " Ty nudle taky!"??? :DDD

Liam: Proč by si reagovala na větu "Miluju tě, princezno!" větou "Ty nudle taky!"???? To nedává smysl!? :/

Já: No... že ty nudle taky miluješ! :333

Liam: Nějaká moc vtipná, ne? :DDD

Já: Jasný!!! :DDD a mám pro tebe další vtip: Miluju tě, Liame!

Liam: :DDD Já tebe taky, Perseo!

Liam: A pokud mě, princezno, omluvíš, budu muset končit, protože mi otec dává kázání! Pak se ti ozvu! :D

Já: Jasně! :))) Tak zatím Ahoj :*

Liam: Ahoj :***

Odepsal a já se stále culila na strop. Opravdu jsem se zamilovala do prince!? A on do mě!? Doufám, že nesním! Polovina postele voněla po něm. Ležela jsem na té straně a vdechovala jeho vůni. Přála jsem si ho mít u sebe. V sedm byla večeře, ale já neměla hlad tak jsem se omluvila a vrátila se zpátky do postele. Pak už jsem neměla žádný pojem o čase. Jen jsem ležela v posteli a myslela na Liama. Prej, že se ozve! konečně jsem se odhodlala podívat, kolik je hodin. Byl tři čtvrtě na jedenáct. Rozhodla jsem se jít převléct do pyžama. Vzala jsem si oblečení a chtěla odejít do koupelny, ale v tu chvíli mě zastavili rány na mém okně. Šla jsem se podívat, kdo se opovažuje takhle pozdě večer otravovat. Otevřela jsem okno. Podívala jsem se dolů a nemohla uvěřit svým očím...

----------------------------------------------------------------------------------------

Caues!

Hrozně moc mě baví psát tuhle story! Tak jsem už u 8.kapitoly.

Kdopak asi stojí pod Perseyným oknem? :DDD