Ona si od mala žila svůj život plný zvířat, umění a hudby ...
On se od mala připravoval na den, kdy usedne na trůn se svojí královnou...
Oba by nikdy nenapadlo, že jedno setkání jim změní celý život...
,,Můžeš mít cokoliv na světě, pokud si mě vezme...
Vzbudily mě sluneční paprsky. Hned jsem se přetočila na druhou stranu, ale do někoho jsem narazila. Otevřela jsem oči a podívala se. Ležela jsem Liamovi na holé hrudi v posteli. Rozhlédla jsem se. Leželi jsme v obrovském pokoji s balkonem. Zdi v pokoji byli vymalované do sytě červené. Postel byla modrá a všechno v pokoji bylo sladěné do modré a červené. Vylezla jsem z postele. Došla jsem na balkon. Znovu jsem se rozhlédla. Byli jsme v přírodě. Dole pode mnou byl bazén a o kousek dál ohniště. A o něco dál jezero. Zhluboka jsem se nadechla. Byl zde čerstvý vzduch a to nejdůležitější... ticho a klid. Opřela jsem se o skleněné zábradlí a sledovala krajinu... Zafoukal chladný vítr, až jsem se rozklepala. Pořád jsem měla na sobě tričko s dlouhým rukávem a leginy ze včerejška, tak to nebylo tak hrozné... Slyšela jsem kroky za sebou. Nemusela jsem se ani dívat, kdo to je. Liam mě zezadu objal a odhrnul mi pramen vlasů z ramene.
,,Proč neležíš v posteli?'' pošeptal mi do ucha tím svým chraplavým hlasem. Miluju jeho hlas, zvlášť když šeptá. Otočila jsem se k němu.
,,Chtěla jsem se podívat, kam mě můj princ vzal na výlet.'' odpověděla jsem a pohladila ho po tváři. Liam si položil hlavu do mé dlaně a usmál se.
,,Je to tu úžasný!'' usmála jsem se na něho. Jeho modrozelené oči se rozzářily. Políbil mě na čelo.
,,Stejně jako ty!'' znova pošeptal.
,,A tvoje tělo.'' doplnila jsem ho. Liam se na mě překvapeně podíval. Pak se začal frajersky usmívat. Na to jsem jen protočila očima a raději šla najít kuchyni.
,,Percy! Počkej!'' zaslechla jsem za sebou Liama. Zastavila jsem se a koukla na něj. Na rukách se mu rýsovaly svaly a k tomu ten pekáč buchet... Panebože!!!...
,,Vezmi si tričko, mikinu, svetr, krabici, COKOLIV, co zakryje to tvoje božské tělo!'' řekla jsem zoufale a nemohla spustit oči z jeho svalů. Liam se smál a objal mě.
,,Jestli ti tohle připadá božské, jsem zvědavý, co řekneš o té druhé půlce.'' řekl Liam a dál mě objímal. Podívala jsem se na něho.
,,Pán si nějak věří!'' zašklebila jsem se na něho. Liam si zašel do ložnice a vyšel s bílým trikem na sobě.
,,Jen počkej!'' pronesl a šel dál chodbou. Jen jsem nad tím protočila očima a následovala ho. Došli jsme do kuchyně. Sedla jsem si na bar a sledovala Liama.
,,Co si dáš k snídani?'' zeptal se mě Liam. Pokrčila jsem rameny. Liam se škodolibě usmál.
,,Nech mě hádat. Určitě máš chuť na tohle, že ano?'' vyhrnul si triko na břiše a začal s ním machrovat... A tohle, že je princ!... Zvedla jsem se z barové židličky a šla k němu. Hned jsem se mu dravě přisála na rty a líbala ho. Hned spolupracoval. Rukama jsem zajela do jeho blonďatých vlasů a nepřestala ho líbat. Zvedl mě ze země a někam nesl. Odnesl mě do obývacího pokoje a opřel mě o zeď. Z mých rtů se přesunul na můj krk.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo to příjemné. Jeho ruce putovaly pod moje tričko a na můj zadek, který následně zmáčkl. Vzdychla jsem mu do ucha, abych o něco víc nabudila. Znovu mě zvedl a tentokrát mě položil na gauč. Liam mě přestal líbat. V kalhotách se mu začala tvořit větší a větší boule. Sundal si znovu tričko a znovu se mi přisál na rty. Obrátila jsem nás. Teď on ležel na gauči a já na něm seděla obkročmo. Líbala jsem se ho se stejnou vášní jako on mě.
,,Tak moc tě chci!'' zavrněl mi Liam do ucha. Podívala jsem se do jeho očí. Měl je plné touhy a vášně. Byl přesně tam, kde jsem ho chtěla mít. Přestala jsem ho líbat a slezla jsem z něj. Liam se na mě zmateně podíval.
,,Proč nepokračujeme!?'' zeptal se mě. Pokrčila jsem rameny.
,,Protože, na to nemám náladu?'' otázala jsem se a otočila jsem se směrem ke kuchyni. Došla jsem ke kuchyňské lince a začala si vařit čaj.
,,Je ti jasné, že ti tohle jen tak neodpustím...'' zaslechla jsem za sebou. Otočila jsem se. Liam stál opřený u futra od dveří fo obýváku.
,,Proč mi to neodpustíš?'' zeptala jsem se a zadržovala smích. Ten jeho stan v kalhotách je nepřehlídnutelný asi jako slon v kostýmu Jacka Sparowa. Nakonec jsem se neudržela a rozesmála se. Liam se tvářil vážně... až moc vážně... Uklidnila jsem se.
,,Tak promiň, ale to máš za to, že sis ze mě utahoval.'' bránila jsem se. Došla jsem k němu a políbila ho na rty. Samozřejmě, že Liam hrál uraženého.
,,No tak, lásko! Usměj se aspoň!'' hladila jsem ho po tváři a culila se na něj, ale s ním to ani nepohnulo.
,,Tak jo, jestli chceš hrát uraženého, tak budiž, ale pak za mnou nelez!'' řekla jsem, vzala čaj a šla si sednou ven do křesla. Ještě jsem si rychle zaběhla do Liamova pokoje pro knížku a mohla si v klidu vychutnat příběh Nástroje smrti: Město z kostí...
