Královská romance

9. Ty žárlíš!?

Pod mým oknem stál následník trůnu a možná přítel... Princ Liam... Vykoukla jsem z okna. Liam se usmál a upravil. Zaujal jakýsi postoj a pravil.

,,Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď. Let lásky nezastaví ani hradby. Co láska může, to i udělá, a mojí příbuzní mi nezabrání.'' zarecitoval Shakespeara. Musela jsem mu zatleskat. Liam se usmál a uklonil.

,,Děkuji, děkuji, děkuji! Autogramy až na letišti!'' zavtipkoval a dál se ukláněl. 

,,A teď vážně... Co tady děláš!? Vždyť je skoro půlnoc.'' řekla jsem a chtěla znít vážně, ale ono to prostě nešlo. Musela jsem se pořád usmívat... 

,,Já vím, ale kdy jindy tě zase uvidím? Král udělá cokoli, abych tě už nevídal.'' posmutněl. Nerada ho vidím skleslého.

,,To zvládneme!'' povzbudivě jsem se na něho usmála. Taky se usmál. 

,,Půjdeš dolů nebo mám jít já nahoru?'' zeptal se. Pokrčila jsem rameny.

,,Mě se to takhle líbí.'' uculila jsem se. Liam jen protočil očima. 

,,Pojď dolů! Je krásný večer!'' zvolal a rozpřáhl ruce. 

,,Nekřič! Vzbudíš sousedy!'' potichu jsem se zasmála. Liam se rozhlédl a taky se zasmál. 

,,Tak už pojď! Mé srdce prahne po mé vyvolené!'' řekl s neodolatelným úsměvem na tváři. Usmála jsem se. 

,,Počkej chvíli, jen se převléknu!'' zavolala jsem na něho a zalezla zpátky do pokoje. Došla jsem ke skříni a vytáhla si tričko s dlouhým rukávem a jeany. Převlékla jsem se a obula. Vlasy jsem si rozčesala a dala do culíku. Ještě jsem popadla mobil, zhasla a prolezla oknem. U mého okna stál obrovský strom. Slezla jsem po něm a neskočila z poslední větve k Liamovi. Bohužel mi to ale podklouzlo, tak už jsem jen čekala, kdy dopadnu do měkké trávy, ale nestalo se tak. Můj princ mě chytil těsně nad zemí. Pomohl mi zpátky na nohy.

,,Děkuji za záchranu!'' poděkovala jsem mu. Chytl moji ruku a políbil mi hřbet. Tělem mi projel a vlna, v břiše mě začalo lechtat a kolena třást... Zamilovaný pocit.

,,Pro moji Julii cokoli.'' usmál se. Pevně jsem ho chytila za ruku.

,,Tak pojď, můj Romeo!'' táhla jsem ho pryč ze zahrady. Došli jsme před náš dům a procházeli se po osvětlené ulici...

------------------------------------------------------------------------
Liam

Procházel jsem se s Perseou ruka v ruce. 

,,Kam půjdeme?'' zeptala se po chvilce ticha. Podíval jsem se na ni.

,,Kam by sis přála jít?'' optal jsem se jí. Pokrčila rameny. Vzal jsem ji kolem ramen. 

,,Do Battersea.'' nakonec řekla.

,,A co tam?'' zeptal jsem se jí. Zajímalo mě, co z ní vyleze.

,,Je tam útulek pro psy a kočky a veterinární klinika. Vypomáhám tam.'' odpověděla. 

,,Přece tam teď nebudeš chtít strašit.'' zasmál jsem se. Persea mě praštila do hrudi. Objal jsem ji.

,,Kamarád tam je teď na noční, tak se za ním můžeme stavit.'' navrhla. Ten nápad se mi nelíbil. Jít navštívit jejího kamaráda? 

,,Liame? V pohodě?'' zeptala se starostlivě Persea. Její hlas mě vyvedl z transu.

,,J-jo... jen jsem se zamyslel...'' vymyslel jsem si a chytl ji za ruku. Vedl jsem ji dál po cestě. Kamarád... Co když mi ji přebere!? Co budu bez ní dělat!? 

,,Liame!'' volala na mě Persea. Zastavil jsem.

,,Co je to s tebou?'' pohladila mě po tváři. 

,,Nic!'' odsekl jsem. Persea mě objala.

,,Ty žárlíš!?'' dívala se na mě oříškovýma očima. Můj pohled sklouzl z jejích oči na její rty. Naklonil jsem se a chtěl ji políbit, ale ona mě zastavila.

,,Odpověz na otázku...'' sklopil jsem pohled. Já jsem nikdy nežárlil, tak co najednou ano!? Ucítil jsem polibek na tváři.

,,Nemáš na koho žárlit...'' uklidňovala mě. 

,,Co když mi tě ten tvůj "kamarád" vezme?'' pošeptal jsem. Persea se odtáhla, chytila moji ruku a vedle mě k parku. Když jsem došli mezi stromy, sedli jsme si do trávy naproti sobě.

,,Chceš něco vědět?'' řekla. Přikývl jsem. Persea se nadechla.

,,Víš, jak si mě dneska ráno políbil před tvými rodiči...'' začala a já přikývl.

,,To byla moje první pusa...'' vydechla a sklopila pohled. Celkem mě šokovalo, co mi teď řekla. Jen jsem na ni koukal. Po dlouhé chvíli hrobového ticha se zvedla.

,,Neměla jsem ti to říkat!'' oprášila si jeany a rychlím krokem vycházela z parku. Hned jsem vstal a stoupl si před ni.

,,A já poprvé řekl holce "Miluju tě"'' řekl jsem a pohladil jí po tváři, ,,Tobě.'' znovu jsem se k ní nakláněl. Už jsem ji chtěl políbit, když nás zase musel něco vyrušit. Tentokrát to byl záblesk. Persea se schoulila na moji hruď. Objal jsem ji. Podíval jsem se, co se stalo.

,,Úsměv, princi!'' vykřikl fotograf a dál mě a Perseu fotil. 

,,Zmizíme odsud!'' pošeptal jsem Persee do ucha. Přehodil jsem přes ni svoji mikinu a běžel se s ní někam schovat. Jeden fotograf přivolá ostatní. Běželi jsem na druhou stranu parku. Doběhli jsme k nějaké staré kůlně. V patách nám byli novináři, ale na poslední chvíli se nám je podařilo setřást. Vlezli jsme do kůlny a čekali. Když už se neozývaly žádné hlasy, ulevilo se nám... Hlavně mě. Díval jsem se na Perseu. Vydýchávala ten dlouhý běh. Všimla si, že ji sleduju.

,,Co?'' zasmála se. 

,,Nic!'' zasmál jsem se s ní. Zapnula si moji mikinu.

,,Chceš vidět něco k popukání?'' usmála se. Přikývl jsem. Nasadila si kapuci a zatáhla za šňůry. Ze šňůr si udělala mašličku a otvor si dala na oči. Měla pravdu, bylo to k popukání!

,,Ninja!'' zasmál jsem se. Pak si sundala kapuci rozpustila si vlasy. Dala si je dopředu a zase si nasadila kapuci.

,,Vypadáš jako Zoidberg s chlupatými chapadly.'' smál jsem se. Persea se smála se mnou. Sedl jsem si na zchátralou zem a opřel se o stěnu. Persea si za mnou sedla a kapuci si nechala na hlavě.

,,Necháš mi tu mikinu?'' zahuhňala přes látku. Rozvázal jsem mašličku a odhrnul ji vlasy. Políbil jsem ji na rty.

,,Možná jo... Možná ne...'' usmál jsem se. Vzal jsem ji kolem ramen.

,,Budu to brát jako jednoznačné ano!'' Zasmáli jsem se. Persea si sundala kapuci a opřela se o mě. Seděli jsem a povídali si o všem možném...