Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vstával jsem už o půl páté , nedokázal jsem spát déle . Dnes je totiž den D. Stěhuji se dnes na středoškolskou kolej . Nemohu se dočkat.. nové zážitky ,nový spolužáci .Nemohu však popřít ani svou neuvěřitelnou nervozitu.
Vystupuji z taxíku, jenž mě dovezl až k mé koleji. Jsem ohromen , budova má snad 20 pater a hned před ní se nachází malebný park plný uklidňujících fontánek. Nebudu se déle zdržovat a hurá do mého pokoje.
Běžím jak střelený do pokoje 110 ,který se nachází v prvním patře. Rozrazím dveře tak silně až narazí do stěny . To se ale mému spolubydlícímu očividně moc nelíbilo. Začal mi v okamžiku nadávat ,ale nevnímal jsem jeho nadávky ,spíše jsem přemýšlel co je zač . Byl bledý až nezvykle bledý, vysoký a něco mi říkalo ,že nebude dobré ho dále rozčilovat. Zvednul jsem hlavu a s úctou jsem se omluvil .
Z pohledu Mira..
Jsem rád ,že už letos maturuji ,déle bych to tu nevydržel. Horší je ,že letos mám dostat nového spolubydlícího ,myslel jsem si ,že po tom co se stalo ostatním jim dojde ,že já bych měl být sám. Vybaluji si věci a v tom sem vlítne ten skrček.. Neudržel jsem nervy na uzdě a spustil jsem salvu nadávek..
Ty imbecile!
Co si jako o sobě myslíš ? !
Asi se mě opravdu bál..stál jako opařený a koukal na mě těma svýma nevinnýma modrýma očima.Alespoň se omluvil.. Stejně to tu se mnou dlouho nevydrží ..v mysli jsem se pousmál,můj výraz byl ale ledově klidný. Kdybys jen věděl co tě čeká ,stále jsem přemítal nad tím jak si budu hrát s tím malým skrčkem..neměl mi ukázat ,že se mě bojí..to totiž miluji ..ušklíbl jsem se..
