Spolubydlící temnoty

Část XV

Nikko pomalu otvíral očka.Usmál se na mě ,posadil se a rozhlížel se po okolí.

„Kde to jsme?"

„V mé menší vilce.Mám tě mít přece dva dny na starosti."

Vila vypadala jako by v ní bydlel moderní hrabě Drákula .Všude byla černá ,lesklá podlaha.Strop zdobily lustry s historickým nádechem.V ložnici byli stěny tmavě modré s černými ornamenty.Prý menši vilka ,byla obrovská.

Byl tak rozkošně ospalý.Vrhl jsem se na jeho rty .Něžně ho líbal a dravě mu ret občas zkousl.

„Miro" Vzdychl mé jméno.

„Umm necháme to na později.Teď ti půjdu udělat snídani ty moje nemehlo ."

Jenom jsem sklopil hlavu a zrůžověl.Následoval jsem svého upírka do kuchyně.Rána se připomněla ostrou bolestí a koláči krve na náplasti.

„Měl by sis ránu přelepit."

„Samotnému mi to nepůjde,uděláš to prosím?"

„Nikko,já se bojím ,že se neudržím a opět ti ublížím.Musím se přiznat,že během toho co jsme jeli na pohotovost ,toužil jsem se zakousnout do tvého jemného krku a smočit rty ve tvé horké krvi."

Pomocí své rychlosti jsem Nikka zatlačil do kouta.Ta moc...Dělala ze mě monstrum .

„M-Miro ?"

„Ano?"Otázal se povýšeným tónem.

„P-pros.."

„Neboj ,nic ti neudělám.Rád vidím to,jak jsi jenom můj."

Uvařil jsem Nikkovi jeho oblíbenou snídani ,fazolový pudink.

„Ty nebudeš jíst ?"

„Nikko ,já klasické jídlo nejím ,ty víš čím se živím."

Napadlo mě něco šíleného.

„Ty dnes půjdeš na "lov"?"

„Asi ,budu muset Nikko."

Nikkova otázka vyzněla zvláštně.

„Proč se nenapiješ mé krve?"

„N-Niko,nemusel bych se ovládnout.Nechci tě připravit o život."

„Nechci abys dnes ode mě odešel .Prosím pokud musíš,můžeš se napít ze mě."

„Nikko ne!" Zvýšil jsem hlas nad jeho stupidním nápadem.

„Promiň"Hlesl jsem hlasem.

Miro na mě byl naštvaný.Rozhodl jsem si ránu přelepit sám.Moc se mi to nevedlo .Vše jsem jen zamazal od krve.Do koupelny za mnou přišel Miro.

Ránu jsem mu nakonec přelepil sám ,pudy byli silnější než já.Přišpendlil jsem ho na zeď .Surově mu pootočil hlavu a dravě se zakousl.Ten strach v jeho očích krmil mou vnitřní příšeru.

Slzy se mi drali z očí proudem.Najednou byl zase krutý,chladný,ale něco mě na jeho krutosti vzrušovalo .

Musím přestat! Musím! Nikko začal slábnou.Rychle jsem se od něj odtáhl.

„Nikko já,já...promiň.."

Rozhodl jsem se ,že Nikka osprchuji.Byl celý od krve.Nejdříve jsem vysvlékl Nikka a poté sebe.

Klepal jsem se jako nějaký ratlít.Bál jsem se ,ale zároveň mu věřil.Něžně na mě pouštěl proud vody.

Natlačil jsem Nikka na stěnu sprchového kouta ,s pocitem viny jsem ho začal objímat.Když nabral trochu více na jistotě ,rozhodl jsem se i k polibkům.

„Miluji Tě !" pošeptal mi něžně do ucha.

„Nikko já Tebe také."

„Věřím ,že ty mě nezabiješ,věřím ,že ty se ovládneš. "

On je mé vše.Svého nahého slaďouše jsem si vzal do obýváku,ránu mu zalepil ,přikryl ho přikrývkou a hledal nějaký obstojný film.