Část druhá - Mojí součástí - Prolog II.

22 2 3
                                    


Neměla by zapomínat, věděla to lépe než kdokoli jiný.

Dokázala si vybavit doteky, dokázala si vybavit hlas i vůni, dokázala si vybavit chůzi i řeč. Dokázala si vybavit ty pocity, které měla, když byla s ním a také ty, když byla bez něj. Ale nejživěji a nejjednodušeji si vybavovala jeho tvář. Bylo tak snadné na něj myslet.

Ty první pocity byly radostné, plné euforie, nadšení, těšení a veselí. Věděla, proč pro ni byl tak důležitý a bohužel i proč ona byla důležitá pro něho. Nechápala, že dokázal být tak přesvědčivý, jeho doteky byly tak pravdivé, až jí to děsilo.

Ty druhé pocity se jí líbily méně. Jen samota, prázdno a ticho. I kdyby moc chtěla, nedokázala si pomoc a touha po těch prvních pocitech převládala nad těmi druhými. Toužila po tom, aby jí zase sevřel v náručí, protože jedině tehdy bývala doopravdy šastná, jen tehdy se cítila být důležitá a potřebná jako nikdy předtím.

A i když byly chvíle, kdy si na něj tak moc přála zapomenout, věděla, že ve skutečnosti to není možné. Stal se součástí jejího života, stal se součástí jí samotné.

Neměla by zapomínat, věděla to lépe než kdokoli jiný...

Co když je ale zapomnění jediná možnost, jak jí zachránit život?  

Let motýlaKde žijí příběhy. Začni objevovat