Psst... I hate him!

Prolog

"Po reklamě uvidíme taneční choreografii páru číslo 10,"

Sklopila jsem hlavu ke svým špičkám a z úst si unikl tichý vzdech. Ústa jsem svírala do tenké narůžovělé linky, hryzajíc si úpěnlivě dolní ret. Nervozita ovládala mé tělo, oslabené nekonečnými hodinami zkoušení, a ani představa odpočinku nepřinášela úlevu. Snažila jsem se ignorovat bodavou bolest v páteři a kotnících, ale hluboko v duši mě hryzal strach, že poslední závěrečný tanec nezvládnu.

Lehce jsem přejela prsty přes svá kolena až ke stehnům, odhalujíc malé modřinky od tvrdého tréninku. Můj tanečník je jednoduše nemehlo. Hayes Grier. Víc než tanec mu jde jen natáčení na "Vine". Nemusel se snažit, stačilo zapnout kameru a s úsměvem ze sebe dělat šaška. Od první chvíle, kdy jsem ho spatřila, jsem věděla, že si nebudeme rozumět. S nikým z jejich skupiny.

„Vítejte zpátky u Dancing with the Star! Jako další se nám přestaví pár číslo 10. Přivítejte prosím Riley O'Leary a Hayese Griera!" z ploché obrazovky kousek nad našimi hlavami se ozvaly naše jména. Měla jsem chuť se zvednout a odejít. Ale když jsem ucítila Hayesův dotek, uvědomila jsem si, že jsem v pasti. Jeho spalující pohled se mi vrýval přímo do duše, a mně nezbývalo nic jiného, než se zvednout a následovat ho ke dveřím do velkého sálu. Nevypadal nervózně, ale možná to byla jen přetvářka. Jeho kamenná maska byla nedobytná.

„Poslední tanec," zašeptala jsem a propletla si s ním prsty.

„Poslední chvíle," špitl stejně tiše a volnou rukou si popravil lem kostýmu. Barevné třpytky na jeho rukávech se zaleskly jako malé prskavky. Oba jsem kývli a ochranka, která stála těsně vedle nás, rozevřela velké dveře dokořán. V tu chvíli jsem úplně ztratila pojem o čase a místě. Jediné, co jsem vnímala bylo ostré světlo reflektorů, hudba a slova, které nám oběma vyšly z úst, než jsme zahájili náš tanec "A už bude všemu konec,"