Psst... I hate him!

Odjezd

Bylo pár minut po druhé hodině odpolední a já už stála v obýváku s kufrem u nohou, natěšená jako malé dítě. V Severní Karolíně jsem nikdy nebyla, takže to byla příležitost navštívit i jiné státy USA. Svázala jsem si vlasy do vysokého culíku a přehodila si přes ramena šedou mikinu. „Tak jdeme?!“ křikla jsem na kluky, kteří byli stále ve svých pokojích. Všichni vstali až na oběd, tedy až na Hayese a Taylora, kteří prý vstali už za východu slunce. Přitom bych zrovna je netipovala jako ranní ptáčata. Všichni jsme společně poobědvali a pak si kluci šli ještě sbalit věci. Jenže si šli sbalit věci už před víc jak hodinou. „Kluci!“ znovu jsem křikla. Ozval se několik zpětných vazeb ve stylu křiknutí věty „Já už jdu“ nebo také „No jo, bože“
Sedla jsem si na opěradlo pohovky a plácla sebou na polštáře. Čekala jsem. Ubylo pár minut a nic. Kluci byli stále nahoře. „I love it when you just don't care“ broukla jsem si pro sebe z nenadání větu z jedné písně z Shawnova alba. Milovala jsem jeho hudbu. Od té doby co jsem se zařadila do showbyznysu, jsem neustále poslouchala hudbu. Částečně kvůli práci a novým choreografiím a částečně kvůli uklidnění, protože když vás pronásledují fotografové na každém kroku, je to k zešílení. „I love it when you dance like there's nobody there“ broukla jsem hlasitěji než před tím, ale stále tiše, aby mě kluci neslyšeli. Usmála jsem. Díky jeho písním jsem se dokázala nezbláznit. Oblíbila jsem si ho. Kdysi, to mohlo být tak půl roku zpátky, jsem byla Shawnem posedlá. Ne sice tak moc, abych měla nutkání to vykřičet do světa, ale byla jsem taková ta fangirl, která se snaží o to dostat ho do svých spárů, ale hlavně nenápadně. Jednou jsem se zmínila na twitteru, že jeho nové album je skvělé a že má velice pěkný hlas, a on mi odespal, že moc děkuje. Začala jsem si s ním psát a než-li by jste stihli říct „švec“ byli z nás kamarádi. Usmála jsem se nad vzpomínkou. „So when it gets ha-“ zase jsem broukla. Tentokrát však hlasitěji. Tak hlasitě, že se vzápětí mého hlasu rozezpíval další hlas a dokončila za mě větu. „So when it gets hard, don't be afraid“

„We don't care what-“ utnul se v polovině další sloky a koukl na mě ze schodů. Stál tam v bílém triku a černé košili, na nohou měl upnuté džíny a na tváři zmatený výraz. „Zpívej!“ rozkázal mi a mile se usmál. Zakývala jsem na nesouhlas. „Zpívej ty!“ obořila jsem se na něj a pobídla ho letmým pokýváním hlavy. „Ugrh..“ prohlásil nakonec, když si uvědomil, že mluví s nejtvrdohlavějším člověkem na světě. Kývl mírně hlavou a vyndal z pouzdra jednu ze svých kytar. „Tak oba, hm?“

„We don't care what them people say-“ naše hlasy se rozezněly domem. Jeho sametový hlas ladil s tím mým. Stačila pouhá sloka a mně bylo zase blaho. Svaly se uvolnily, mysl se uklidnila a tep srdce se zpomalil. Zpívali jsme jako nikdy před tím. Jako by nás nikdo neposlouchal, přesně o čem Shawn v písni mluvil. Hlasy se odrážely od vysokých stropů a vytvářely krásnou ozvěnu. A píseň by neskončila, kdyby se k Shawnovi nepřihnal Cam a nepřerušil ho. „Tu moji Shawne“ zamumlal a otřel se o jeho rameno, jako by snad byl kočka. Shawn se jen uchechtl a snesl si všechny věci do obýváku. Pak si sedl ke mně. „Znáš to?“ zeptal se mě. „Jasně!“ rozzářila jsem se a zároveň uchechtla. Kdo by neznal píseň od Shawna a Jacka G. Kývla jsem a začali jsme.

„Oh his hair
How I love his hair
it's voluptuous
he's so perfect

And I just.. want him in my bed,
tonight, yeah

Cameron Dallas
Is my boyfriend
Oh, I love him soo

And you can't have him
'cause he's all my ooown
It's Cameron Dallas“

„To bylo geniální!“ vypískl Cameron a vyskočil na pohovku. Začal poskakovat jako smyslů zbavený. Koukla jsem za nás. Na schodech stáli všichni kluci a hleděli na nás. Někteří měli i pootevřené ústa úžasem a někteří uznale přikyvovali. „Byli jste skvělí!“ vypískl z nenadání Jack J a rychlostí blesku sjel po zábradlí dolů. Jeho kreaci ještě zopakoval Carter, Aaron, Jack G a Hayes, který mi jako jediný z nich přišel věnovat polibek na tvář. „Musíme si pak zazpívat i u nás“ zašeptal mi do ucha a ukazováčkem mě pohladil po tváři. „Tak jdeme?“ křikl vzápětí a společně se všemi, tedy až na Matta, vyšel ven z domu. „Byla jsi skvělá“ usmál se a chytil mě kolem pasu. Mírně jsem se odtáhla a on si toho všimnul. „Proč to děláš?“ zašeptal a sklopil hlavu ke svým ponožkám. Měl na sobě barevné šortky a bílé ponožky až několik centimetrů nad kotníky. Věděla jsem, že to tak nosili kluci ještě když Magcon existoval, ale nevěděla jsem, že on to ještě nosí. Nenáviděla jsem to. Přešlápla jsem z nohy na nohu a povzdechla si. „Jsou tady kamery Matte. Všechny místa s kamerami jsou pro nás zakázané pásmo. Nikdo se o nás nesmí dozvědět!“

„A-ale“

„Říkal jsi, že chceš abych byla jen tvá. Budu tvá, ale je to složité..“

„Nechci složitý vztah“ zamumlal jako by snad on mohl za to, že život není lehký. „Tak počkej ještě chvíli. Než skončí show.. Prosím“

***

Konečně jsme přijeli. Auto zastavilo před velkou farmou a já úžasle pootevřela ústa. Velká rozlehlá budova, ještě větší a rozlehlejší zahrada a kolem les. Otevřela jsem dveře od auta s úmyslem vylézt, ale zabránilo mi v tom počasí. Přes lehkou mikinu mě sevřel mrazivý větřík a já se ihned zavřela v autě. „Co blbneš?“ koukal na mě nechápavě Cameron, který ještě nevystoupil, protože jsem mu v tom bránila. „Z-zima“ zakoktala jsem. „Děláš si srandu Ray, že jo?“

„Co myslíš?!“ nepatrně jsem prskla a strčila mu před oči mé roztřesené prsty. „Uhm..“ přikývl a na minutku se zamyslel. Pak vytáhl z batohu jednu z mikin se svým merchem a podal mi ji. „To si normálně nosíš reklamní předměty v batohu?“ uchechtla jsem se, když jsem si přes hlavu přetahovala vínovou mikinu s nápisem Cameron Dallas.

„Hele zas tak zaprodaný nejsem!“ obořil se na mě. „To je moje mikina. Jako doslova moje. Je to jedna z těch, které normálně nosím“

„Aha, tak proto je to číslo XXL“ zavtipkovala jsem. Cameron se nenávistně ušklíbl, což mě donutilo rozesmát se na celé auto. Chvíli mě sledoval, ale pak si vzal batoh a měl v plánu opustit auto. Přestala jsem se smát a dloubla ho do žeber, abych si získala jeho plnou pozornost. „Byl to vtip Came..“ objala jsem ho kolem ramen a dodala „děkuji za tu mikinu“

„Máš zač“ uchechtl se do mikiny a přitáhl si mě blíže k němu. Napjala jsem se. Nečekala jsem to. Ale pak jsem se vzpamatovala a uvolnila svaly. Zabořila jsem hlavu do mezery mezi jeho krkem a ramenem a tiše se zhluboka nadechla. Vdechla jsem jeho vůni.  Vůni, která mi připomínala nebezpečí a vášeň, ale hlavně toho Camerona, který mi kdysi ublížil. Zatmělo se mi před očima. Úkol byl. Sbalit holku, získat si její důvěru, vyspat se s ní a odkopnout. Tak se s tím smiř. Byla to jen sázka! Nikdy jsem tě nemiloval Riley O'Leary!

Nikdy jsem tě nemiloval..

Vzbudila jsem se. Ležela jsem na posteli v neznámém pokoji. Někdo zrovna vešel do pokoje. Uviděla jsem hnědé prameny vlasů rozcuchané do všech stran a ten krásný šibalský úsměv, který mě pronásledoval ve snu..

Aloha lidičky!

Jsem tu zas a přináším vám informace o nové příběhu! Prohlašuji Personality za rozepsané. Včera jsem vydala trailer a chci vám moc poděkovat za milé ohlasy a hvězdičky. Do konce příštího týdne (pokud seženu korektora) budu vydávat první díl, tak se těšte. Jestli znáte nějakého korektora nebo jste vy sami, tak mi napište do zpráv. Jinak nemám co číst, tak mi napiště nějaké skvělé příběhy♥ A mějte se krásně vaše...

...Terira