Psst... I hate him!

*Riley and Hayes*

Nervózně jsem poklepávala podpatkem o pevnou zem a zuby zatínala do svého dolního rtu. Jakýkoliv důvod k panice byl sice v tento moment naprosto pošetilý, ale i tak jsem nechala stres plně pohltit celou mou mysl. Týden po skončení celé soutěže přesně na den, si nás manažer studia zavolal do své kanceláře kvůli urgentní věci. Na "kobereček" jsem se dostavila přesně na stanovený čas, a když jsem mezi dveřmi o pár minut později zahlédla Hayese, krev mi tuhla v žilách.

Oba jsem seděli mlčky vedle sebe, ruce v klíně a pohled upřený na honosné dveře z mahagonového dřeva. Neměla jsem chuť promluvit na Hayese ani mu věnovat byť jen letmý pohled. Věděl, že ho nemám z nějakého důvodu ráda, proto se nesnažil navázat kontakt. Popravdě ke mně pociťoval stejný odpor jako já k němu, takže jakákoliv konverzace mezi námi nestála v úvahu. Sekundy v té místnosti se zdály jako minuty a minuty jako hodiny, takže když se konečně dveře rozevřely a mezi nimi se zjevil vysoký muž, oddechla jsem si.

„Pojďte dovnitř," pronesl ostře, zpříma aniž by se na nás podíval a zmizel v místnosti. Poslušně jako malí psíci jsme se zvedli z pohovky a přemístili se do jeho kanceláře. Byla mnohem větší než čekárna. A velká francouzská okna jí ještě víc dodávaly na velikosti. Vše bylo zařízeno v minimalistickém stylu, což působilo velice příjemně, dokonce víc než jsem si dokázala představit. Oba jsme se posadili do polstrovaných křesel před mohutný stůl a tiše naslouchali Paulovi. Vyděšení z toho, co nastane.

„Podle statistik které jsme provedli na konci soutěže, se ukázalo, že vás pár byl jeden z nejoblíbenějších. Proto vedení rozhodlo, že by se z toho mohlo vytěžit mnohem víc, než nějaké taneční představení,"

„Co by sis představoval, Paule? Jsem tanečnice, nic jiného nepřichází v úvahu," vyklouzlo mi ihned z úst. Žádná role ve filmu ani v seriálu nebyla přípustná. Tanec byl, je a vždycky bude pro mě předností.

„Studio v rámci nové televizní show pořídilo dům u pláže. Bohužel účastníci porušili dohodu, kterou jsme s nimi podepsali a vše se ukončilo. Nemovitost měla jít do prodeje, ale jakmile se vedení dozvědělo o vás, vymysleli novinku. Tak zvaně Riley and Hayes. Smysl tohoto všeho je ten, že se přestěhujete do tohoto domu na tři měsíce a diváci budou moct sledovat váš život. Soužití dvou zamilovaných teenagerů."

„Paule, to nejde!" namítla jsem „Problém mi dělá už jen sedět vedle něho, natož žít s ním celé tři měsíce?!". Při námitce jsem po Hayesovi střelila nepříjemný pohled a nezapomněla výhružně přivřít oči, abych působila mnohem přesvědčivěji.

„Taky tě miluji!" prskl Hayes otráveně a zkřížil ruce na hrudi.

„Nemáte na výběr, děcka. Vaši rodiče už podepsali smlouvu. Na papíře máte informace. Uvidíme se za týden! Teď můžete jít," pronesl suše jako by se nechumelilo. Šokovaně jsem otevřela ústa dokořán. V ten moment se mi v hlavě proběhlo tolik myšlenek, že jsem byla snad ještě mnohem zmatenější než Hayes, který situaci taky zpracovával. Pro nás oba to bylo těžké přijmout. Nikdo se nás na nic neptal, jen nám oznámili danou skutečnost. Hodili nás do ledové vody a naučte se plavat. Chtěla jsem začít protestovat a hádám, že i Hayes, pak jsem si ale uvědomila jednu věc. Následovala by zdlouhavá přednáška o tom, že by jsme si měli uvědomit s kým mluvíme a jak by jsme se měli správně měli chovat vzhledem k našemu věku.

„Paule-"

„Tak půjdeme Hayesi," utnula jsem Grierovu námitku stiskem ruky. Propletla jsem s ním prsty a následně se falešně usmála na Paula.

„No vidíš... Takto se mi líbíte," vykouzlil na tváři pohrdavý úsměv a máchl rukou ve vzduchu na náznak "běžte". Oba jsme kývli a vyšli.

„Toto budou nejhorší tři měsíce v mém životě," zašeptal mi do ucha Hayes.

„Nápodobně.."