Epilog

472 39 35
                                    

O několik let později:

„Už můžu jít domů? Nebaví mě to tu" zafuněl Cameron a sedl si na béžovou pohovku, na které se samozřejmě nezapomněl celý vyvalit. „Radši buď ticho a zavolej znovu Shawnovi" spražila jsem ho pohledem. Ten kluk o tomto dni tolik básnil a přesto přijde pozdě. Hrůza. Vyšla jsem z místnosti na chodbu a zhluboka se nadechla. Kdybych mohla, už bych seděla v koutě na zemi, s prsty propletenými ve svých vlasech, houpajíc se v opakovaném intervalu dozadu a dopředu. Ale to jsem si nemohla dovolit, protože bych nezvládla další dvě hodiny sedět u kadeřnice, aby mi vykouzlila nový krásný účes. Nervy jsem měla na pochodu a to to nebyl můj den, ale Shawnův.

„Aarone" objala jsem právě přicházejícího Aarona kolem ramen a nechala ho aby mi věnoval malý polibek na tvář. Nevěřila jsem tomu, že to stihl. Vždyť ještě před týdnem říkal, že bude muset jet do Milana, kvůli jeho nové kolekci. „Co tady děláš?"

„Nakonec jsem si překopal celý rozvrh a kolekci jsem vyřešil přes email v letadle cestou sem. Přece bych nikdy nezmeškal tak skvělý den" rozzářil se a znovu mě pevně objal. No ano. Z našeho malého Aaronka se vyklubal dost známý návrhář, kdo by to kdy řekl. „Tak jo! Jsem tady!!" uslyšela jsem za sebou hlas člověka, který by zmeškal i vlastní pohřeb. „Shawne, kde jsi sakra byl? Už jsme měli před půl hodinou začít" vypískla jsem a celá rudá od vzteku jsem běžela za ním na podpadcích, až do pokoje. „Kde jsi byl bro?" pomohl mu hned Cameron z kožené bundy, kterou následně hodil na pohovku hned vedle usínajícího Nashe. „Potřeboval jsem dodělat písničku na nové album. Bude to pecka!"

„Já ti dám takovou pecku! To si s tebou pak vyřídím, pokud však Camila nebude rychlejší!" vyhrožovala jsem mu. V okamžiku se dveře rozletěly a do místnosti vtrhl Matt, Tay a Carter a za nimi, jako nějaký ocásek, přidupkala Alexis. Kadeřnička. Kluci ze Shawna hned strhli všechno oblečení a pomohli mu do krásného černého smokingu. Alexis mu pak jen trochu prohrábla vlasy a několikrát je přestříkala, aby držely tvar. A nakonec byla řada na mě. „Jsi hrozný dement, ale sluší ti to" zamumlala jsem a uvázala mu na kravatě uzel, který jsem mu u krku poupravila. „Díky, taky tě mám rád"

„Tak jo. Pojďte, všichni ruce sem" postavili jsme se všichni do kruhu. Stáli jsme tam všichni. Matt, Aaron, Nash, Hayes, Tay, Carter, Cam, Jackové, já a také Aalyah. Ruce jsme dali všichni na sebe a na tři je s výkřikem zvedli do vzduchu. Vypadali jsme jako fotbalový tým, který právě mířil na hřiště s úmyslem vyhrát.

***

„Camil, Shawn je připravený, můžeme jít?" pootevřela jsem dveře do pokoje, kde se nacházela Camila. Její dlouhé tmavé vlasy jí splývaly po ramenou na záda, které byly zakryty jen lehkou bílou krajkou. Na bílý korzet navazovala dlouhá krásná sukně, sahajíc snad metr a půl za ní a na hlavě měla čelenku, od které šel dlouhý krajkový závoj až ke kotníkům. „Můžeme jít“ řekla rozhodně..

***

„Páni“ zavzdychal Cameron a podepřel si dlaní hlavu, aby mu nespadla na stůl. „Takže už i Shawn je pod papučí“

„Říkáš jako by snad manželství byla tragédie“ uchechtl se Shawn a mile se usmál na Camilu, která mu ihned věnovala vášnivý polibek. Jsou tak rozkošní. „Hele brácho. Ze začátku je to super, to vážně, ale pak přijdou na řadu děcka a to už zas tak super není. Viděl jsi dnes Hope? Je teprve ve čtvrtém měsíci a hormony s ní třískají jako o závod. Tady se tváří mile, ale doma je to horor“

„Camerone!“ vyjekla jsem a dala mu pohlavek. „Že se nestydíš takto pomlouvat svoji manželku“

„Ale pochop to Ray. Ona se poslední dobou chová hrozně“ zafuněl. Koukla jsem po Hope, která stála kousek opodál, povídala si s nějakými příbunými od Shawna nebo Camily a přitom zářila jako sluníčko. Jasně, ona a chovat se hrozně. Převrátila jsem oči v sloup a dodala „Za to si můžeš sám, kdyby sis dával pozor, nemuseli by jste teď čekat dítě. A navíc jsi říkal, že chceš mít spoustu dětí, kolik že to bylo? Šest?“

Psst... I hate him!Kde žijí příběhy. Začni objevovat