Psst... I hate him!

The End 2/2

Hayes a já jsme si měli hodně co říct, takže hned poté co přestalo pršet, vyšli jsme z kavárny a po úzkém chodníku jsme se procházeli ulicemi. „Můžeš se ptát“ pobídla jsem ho, když se už delší chvíli neměl ke slovu, tudíž mezi námi panovalo ticho. Zhluboka se nadechl a nakonec tiše vydechl i s otázkou „Proč jsi zmizela?“

„Potřebovala jsem si dát pauzu. Chtěla jsem být s rodinou, bez ječících fanynek a fotoaparátů na každém rohu“

„Už mluvíš jako Nash“ uchechtl se tiše. Pokračovali jsme v cestě. Nikdo z nás nepromluvil, bylo mezi námi užírající ticho. „Hele Hayesi, vím, že jsi celkem smutný a možná i naštvaný, protože jsem odešla, ale měla jsem pádné důvody. Nebylo to jen tou slávou, víš ty vůbec co mi provedl Matt s Aaronem a Taylor?!“

„Ano vím to Ray. Ale kvůli tomu jsi nemusela odjíždět“ zvýšil na mě hlas. „Mohla jsi mi zavolat co se děje a já bych to vyřešil!“

„A jak bys to asi mohl vyřešit?!“ vypískla jsem hlasitě. Jak on na mě, tak já na něho. Nechtělo se mi sice po něm křičet, ale ulice byla prázdná, takže jsme toho oba využili. „Matt a Aaron jsou starší! A kdokoliv z Magconu by se jich zastal! A Tay? Té by se zastal tvůj bratr! Podle mě byl Nash, Tay zaslepen! On ji asi opravdu miloval a nechci pomyslet co by udělal, kdyby chtěl bránit její čest!“ zlost jsem neudržela na uzdě a už jsem křičela z plných plic. „Nevěděl jsem, že ti na mě tolik záleželo“ sklopil provinile hlavu. Jeho hlas byl tichý a trochu se třasl. Najednou to byl on, ale také nebyl. „Milovala jsem tě“

„Ale vybrala sis Espinosu“ namítl. „Ale z donucení“

„Jak to myslíš?“ cukl obočím a otočil se na mě. Ztrácela jsem se v jeho křišťálově modrých očích. Tak dlouho jsem je neviděla zblízka. „Taylor mě donutila abych si vybrala Matta. Už si nevzpomínám čím mi vyhrožovala, ale pamatuji si, že to byla ona“ zalhala jsem. Jistě že jsem si to pamatovala. Tehdy jsem v klubíčku ležela na zemi a mé tělo se otřásalo pod náporem vzlyků, zatím co Taylor mi říkala, že za Haysovu nehodu mohu já. Sklopila jsem zrak a radši se rozešla po chodníku. „To jsem nevěděl“

„Jak bys taky mohl“ konstatovala jsem. „Nikdo o tom nevěděl, kromě mne a Tay“ špitla jsem tiše. Po tváři mi stekla neposedná slza a zastavila se až u čelisti, kde jsem ji ukazováčkem setřela. Nesměl vědět že pláču. „Měla jsi mi to říct“

„Nemohla jsem. Bála jsem se, že to Tay zjistí a nějak mi ublíží. Nebo tobě..“

„Co to plácáš? Ublížit? A Taylor? Ano byla nesnesitelná, ale že by byla tak šílená?“

„Řekl ti Nash proč se s Taylor rozešli?“ zavrtěl záporně hlavou. Tiše jsem si povzdechla a koukla k nebi. Na čele, přesně mezi oči, mi přistála malá dešťová kapka. Mraky byly zase šedé jako před hodinou a já věděla, že pokud se někde neschováme promokneme oba na kost. „Taylor se jednou bavila s Mattem a navrhla mu, aby se s Aaronem vsadili. Úkol zněl tak, že mě bude muset Matt okouzlit, svést a vyspat se semnou. Toť vše. Matt tu sázku splnil, bylo to den před tím, než jsem zmizela“

„Vím jak to bylo s tou sázkou. Matthew nám s Aaronem vše vyjasnil. Ale kvůli tomu se nerozešli, vím to, ptal jsem se Nashe snad milionkrát“

„Večer před tím, než jsem ti volala, jsem vedla s Tay rozhovor. Dělaly jsme popcorn, když řekla, abych se od tebe držela dál. Odmítla jsem její slova, ale ona na mě pak slovně zaútočila. Říkala mi, že za to, že ležíš v nemocnici mohu já, že ti jen ubližuji. A tím mě dostala. Nechtěla jsem, aby jsi dál kvůli mě trpěl a proto jsem se rozhodla pro Matta“

„Ale já jsem pak trpěl ještě víc“ namítl. V jeho očích se zjevil smutek a nezabránil jedné neposedné slze, aby mu stékala po tváři. „Já.. Omlouvám se za to, že jsem tě odmítla, za to, že jsem zmizela bez žádné zprávy. Moc mě to mrzí“

„Odpustil jsem ti to“ zamumlal mi těsně u ucha. Mezi palcem a ukazováčkem stiskl mou bradu a vyzvedl ji. Byli jsme u sebe tak blízko. Jeho hruď zahalená pod kabátem se dotýkala mé hrudi a naše čela byly o sebe opřená. Z nebe se spustily kapky vody a začaly smáčet naše těla. „Teď se políbíme? V dešti? Jaké klišé“ zasmála jsem se a on se začal také smát. Chyběl mi jeho smích, jeho modré oči, jeho teplý dech na mé tváři, on celý mi chyběl. „Stále tě miluji Ray“

„Já tebe taky. Nikdy jsem nepřestala“ zamumlala jsem a konečně spojila naše rty v jedny. Zapadly do sebe jako správné dílky velké skládanky a já konečně věděla, že patříme k sobě. Ta láska, která je mezi námi se nevytratila ani po dvou letech..

„Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, ba dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu“ ~ Pierre Abélard

Zdravím..
Dnes u posledního dílu této Fanfikce. Chci vám všem moc poděkovat, že jste četli a hodnotili tak moc dlouhou dobu tento příběh. Je to neskutečné, opravdu. Když jsem to začala psát, nevěděla jsem, že to bude takový úspěch a dnes? Nedávno jste tento příběj dostali na 56. místo ve Fanfikci a ještě k tomu brzo překonáme 6K přečtení. Nejvíc chci asi poděkovat za obrovskou podporu dvoum slečnám.

iseliss pezzedwards_4502 ~ holky, moc vám děkuji za obrovskou podporu v komentářích. Vždy jste mi dokázaly vykouzlit úsměv na tváři, ať už šíleně směšnými komenty, a nebo také plánováním, jak a kde zabijeme Taylor xD. Mám vás moc ráda♥

Samozřejmě děkuji vám všem, byli a a jste, těmi nejúžasnějšími čtenáři, které kdo kdy měl. Uvidíme se později u příběhu Perosnality.

Terira