Slunečný den na koupališti (5. kapitola)

311 25 0
                                    

,,Zlato, někdo zvoní," zavolala na mě ze zdola máma, když jsem se do upravovala v koupelně.
,,Už běžím," odpověděla jsem pohotově a dodělala jsem poslední tah řasenku.
Vyběhla jsem z koupelny rovnou do pokoje, kde jsem čapla tašku přes rameno od Lacoste a seběhla jsem shody.
,,Pa mami," dala jsem mámě pusu na tvář, kterou mi oplatila a šla jsem otevřít. Ve dveřích nestál nikdo jiný, než upravený David.
,,Ahoj krásko, můžeme vyrazit?" udělal mi prostor a rukou mi naznačil, abych vyšla.
,,Jasně," souhlasila jsem energeticky a vyklusala jsem z domu. David za mnou zavřel dveře.
,,Tak co máš dnes v plánu?" vyzvídala jsem ho.
,,Nech se překvapit," odpověděl tajemným hlasem.
David mě zavedl k jeho auto, které stálo na kraji chodníku, nedaleko našeho domu. Měl velké, černé BMW. Zdvořile mi otevřel dveře a já se usadila na místo spolujezdce.
Projeli jsme centrem Prahy a všude okolo byly louky a lesy.
,,Kam mě to vezeš? Že ty mě chceš krutě rozřezat na milióny dílků v hlubokém lese?" poškádlila jsem ho.
,,Né to né," uklidňoval mě něžným hlasem.
,,Na milióny by byla škoda. Jen na tisíce," dodal a hlasitě jsme se rozesmáli.
,,Je tady ticho," řekla jsem a sahala jsem po rádiu, abych jej zapnula. Ovšem dříve, než jsem mohla zmáčknout tlačítko pro zapnutí, rádio z ničeho nic začalo hrát. Lekla jsem se a rychle jsem trhla rukou zpátky k sobě.
,,Ovládání na volantu," poznamenal David a hlavou kývl na volant.
,,Ty jeden!" pokoušela jsem se říct uraženým hlasem a šťouchla jsem do něho. Nedalo mi to a přeci jen jsem se musela pousmát.
Uběhlo asi tři čtvrtě hodiny jízdy mezi louky a lesy a David zaparkoval před nějakým stadiónem.
,,Bereš mě na hokej? V létě?" zeptala jsem se udiveně.
,,Připadá ti to jako hokejová aréna?" zeptal se poměrně arogantním tónem. Chvíli jsem se zadívala na stadión a opravdu nevypadal jako hokejový. Náhle mě chytl za ruku a vedl mě za neznámý stadión.
,,Tak už víš co to je?" dloubl do mě loktem.
,,Ano, tohle už mi něco připomíná," řekla jsem s pokusem o zamyšlený tón.
Za stadiónem bylo velké koupaliště se 3 dlouhými tobogány, několika bazény a poměrně málo lidmi.
,,Ale já nemám plavky," uvědomila jsem si.
,,Nějaké ti koupím, je tu velký obchod," odpověděl jistě.
,,Koukám, že jsi na vše připravený," řekla jsem s údivem. David se na mě jen usmál.
Vešli jsme do velkého areálu a David za mě zaplatil vstup. Trvala jsem na tom, že si jej zaplatím sama. Bohužel, David trval také na svém a on většinou tyto války vyhraje.
Hned po vstupu na koupaliště mě zavedl do velkého obchodu, kde měli snad všechny věci, které se do vody mohou vzít. Zamířila jsem do oddělení s plavkami a opravdu dlouho jsem neviděla tak velký výběr. Většinou si plavky nevyberu a nakonec musím koupit ty, se kterými nejsem spokojená, ale tady měli opravdu krásné plavky.
Nakonec jsem si vybrala černé s bílými puntíky. David byl v nedohled, tak jsem si je alespoň sama v klidu zaplatila. Chvíli jsem na Davida čekala před obchodem, protože jsem ho tam nemohla vůbec najít. Vyšel konečně za čtvrt hodiny s velkým nafukovacím míček.
,,To ti trvalo tak dlouho vybrat jeden míč?" rýpla jsem si.
,,Dokážeš si představit, jak těžký bylo najít ten největší?" znovu odpověděl otázkou.
Když jsme konečně byli v plavkách, tak jsme šli do vody. David mě mile překvapil. Měl poměrně svalnaté břicho, což se mi pod trikem nikdy nezdálo. Chvíli jsem se zadívala na jeho břišáky.
,,Děje se něco?" vytrhl mě ze říše úžasu.
,,Ne, vůbec nic, jen jsem se zamyslela," zakecala jsem.
Procházeli jsme kolem bazénu, abychom došli ke schodům. Když jsme k nim došli, strčila jsem špičku chodidla do vody. Zdála se mi studená, ale najednou rychle a nečekaně mě do ní David hodil. Zaječela jsem, David skočil za mnou a začal mě topit. Mávala jsem kolem sebe rukama jak lachtan. Konečně se mi podařilo vysvobodit se a pokoušela jsem se topit já jeho. Bohužel, moc se mi to nedařilo.
,,Sedni mi na ramena!" vyzval mě David.
,,Dobře," neváhala jsem a už jsem se na něj sápala. Byl ve vodě v mírném kleku, abych na něj vylezla.
Když se se mnou zvedl, ztratil na chvíli rovnováhu, ale ustál to.
,,Připravena?" zeptal se na něco a já nevěděla na co.
,,Co?" znervózněla jsem. Na to už mi neodpověděl a okamžitě vyskočil vysoko do vzduchu. Málem jsem přepadla, ale stihla jsem se ho pevněji uchopit. Byl to okamžik malé chvilky a spadli jsme ze vzduchu do vody na záda. Byla to pořádná rána a nateklo mi do nosu. Hned co jsem se vynořila z vody, David se začal smát a já jsem vykašlávala vodu.
,,Ty si vůl!" řekla jsem uraženě a šla jsem směrem ke schodům, abych mohla z vody.
,,Ale noták, vždyť to byla sranda," volal za mnou David. Stále se mi omlouval, ale já ho chtěla potrápit a neodpověděla jsem mu, ani jsem se na něj neotočila.
,,Poď, půjdeme si házet s tim míčem," nabídl. V tu chvíli jsem se otočila a začala jsem na něj neúprosně cákat vodu. Jela jsem jak nějaký stroj. Netrvalo dlouho a přidal se. Všichni na nás koukali jak na blázny, včetně dětí.
Po hodině blbnutí ve vodě jsme se šli na chvíli slunit na sluníčko. Povídali jsme si o všem možném i nemožném.
,,Odskočím si," informoval mě David.
,,Hmm," řekla jsem potichu, abych mu dala najevo, že jsem ho slyšela. Odešel a já jsem se zapřemýšlela, že tenhle život se mi vážně líbí. Ač znám Davida teprve chvíli, uvědomila jsem si, že mu věřím a někoho takového jsem hledala už dlouhou dobu. Hrozně se těším na prázdniny. Konec školy, snad se budu moct s Davidem vídat častěji. Je to skvělý člověk.
Na nedlouho jsem zavřela oči a probudí mě ledová voda, kterou na mě prudce vylil David.
,,Ty si blbej, mohla sem z tebe dostat infarkt!" pokárala jsem ho.
,,Nojo ty infarkte, tak poď do vody!" rozkázal mi, chytl mě za ruku a táhl mě k tobogánu.
Vyšlapovali jsme schody k vrcholu, od nějž vedl dlouhý a poměrně prudký tobogán. Nemám ráda výšky a mývám z nich panickou hrůzu. Obzvlášť, když musím chodit po schodech, které jsou takzvaně děravé a vidím přímo dolů. A přesně po takových jsme zrovna šli. Zvedl se vítr a já se zakymácela.
,,Jsi v pohodě?" ustaraným pohledem se mě zeptal David.
,,Jo, jsem...jen nemám ráda výšky," objasnila jsem mu.
,,Tak to jsme dva," zadíval se dolů a trochu znejistil. Pak mě ovšem chytl za ruku a velmi sebevědomě mě vyvedl až nahoru.
Když jsem stáli frontu už úplně nahoře, všimla jsem si plavčíka, který byl opravdu nadměrně tlustý. Chlupy měl snad úplně všude a jeho plavky připomínali spíše dámskou dolní část plavek, než pánskou. Byl rozvalený na extrémně velké židli, měl cyklistické sluneční brýle a zdálo se, že lidem nevěnuje příliš velkou pozornost. Vždy za nějaký čas řekl ,,další" a vypadalo, že spíše spí.
,,Toho sem musej dávat jeřábem. Neříkej mi, že je schopnej vyjít tolik schodů," nemohla jsem si odpustit vtípek.
,,Myslim na to samý," souhlasil David a znechuceně se podíval na plavčíka.
,,Další," prohlásila gorila sedící v křesle a David byl na řadě.
,,Jedeš se mnou," oznámil David.
,,Ale to se nesmí," poznamenala jsem.
,,Myslim, že zrovna jemu když tak utečeme," řekl tiše a oba jsme se na něj dlouze zadívali. Nakonec jsem souhlasila a naskočila jsem za Davida.
Vyzkoušeli jsme všechny tobogány a všechny jsme projeli několikrát. Ve vodě jsme dělali neskutečný kraviny, ale náramně jsme se bavili. Na koupališti jsme strávili dobrých 5 hodin.
Nakonec jsme den zakončili výbornou večeří v italské restauraci, která byla téměř hned u koupaliště.
,,Tak jo, moc ti děkuju za dnešek, náramně jsem si to užila," poděkovala jsem Davidovi.
,,Já děkuju tobě za zpříjemnění dnešního dne!" oplatil mi poděkovaní.
,,No, tak si dáme zase vědět," zaculila jsem se.
,,Určitě," potvrdil mi David.
,,Tak ahoj," rozloučila jsem se s Davidem a objala ho.
,,Ahoj," s radostí mi věnoval své objetí a úsměv.
Otevřela jsem dveře od domu, pozdravila jsem se s mámou a hned jsem zamířila do sprchy, abych ze sebe dostala zbytek chlóru.

****
Uplynulo dalších 5 dní od vydání poslední kapitoly, tudíž další kapitola spatřila světlo wattpadu :D. Moc děkuji za rovných 450 přečtení, stoupá to rychleji, než jsem vůbec doufala!

Hockey DesireKde žijí příběhy. Začni objevovat