Hockey Desire

Prokeltý den ve škole (6. kapitola)

Pondělí. Měla jsem chuť ten budík roztřískat. Velmi neochotně jsem vstala a zpomaleným tempem jsem naházela do tašky dnešní učení.
Když jsem vešla do koupelny, chvíli jsem na sebe koukala v zrcadle. Ne, dneska se nebudu líčit. Nechce se mi nic. Obličej jsem si opláchla pouze vodou a vyčistila jsem si zuby. Vlasy jsem si načesala na můj vkus do poměrně vysokého culíku. Čapla jsem batoh a z kuchyně jsem si vzala sušenku do ruky.
Když jsem nastupovala do autobusu a viděla jsem v něm sedět mou kamarádku Anetu, uvědomila jsem si, že pouze Gabriela ví o mém přátelství s Davidem. Přisedla jsem si k ní a utahaným výrazem jsem ji pozdravila.
,, Ahoj Adél, tak co je nového?" začala se vyptávat. Chvíli jsem přemýšlela, zda jí to mám vše vyklopit.
,,Ále..nic co stojí za zmínění," zalhala jsem. Kdybych jí o tom řekla, nejspíše by o tom do pár minut věděla celá škola. A o to jsem nestála.
Na zastávce u školy mě už čekala Gabriela. Hned jak jsem vystoupila, skočila jsem jí kolem krku.
,,Ten včerejšek byl tak úžasný!" vyklopila jsem ze sebe.
,,Všechno mi to řekneš po škole!" řekla tiše a natěšeným výrazem.
,,Ááá slečna Adéla," zvolala na mě Lucie hned poté, co jsem vešla do třídy. Lucie je taková naše třídní královna. Nikdo jí nemá rád, přičemž se s ní všichni baví. Spíše z povinnosti, než že by chtěli. A také je především známá tím, že chrápala snad s každým klukem z téhle a vedlejší školy. Koukala jsem na ní trochu zmateným výrazem, protože jsem neměla tušení, co má zase za problém. Do třídy chodím většinou poslední, společně s Anetou. To z toho důvodu, že náš autobus přijíždí nejpozději.
,,Nechtěla bys nám něco říct?" doléhala na mě. Neměla jsem tušení, o čem mluví. Všichni na mě napjatě zírali. Udělala jsem na ní gesto hlavou, že nemám ponětí, o čem mluví.
,,No, třeba o tvém románku s Davidem Pastrňákem?" vypadlo z ní. V celé třídě vznikl šum. Každý měl překvapený výraz. Podívala jsem se na Gabrielu, která vypadala velmi zmateně a zaskočeně.
,,Co ty o tom víš?" skoro jsem na ní řvala.
,,Včera na tom koupáku vám to moc slušelo!" objasnila velmi ironickým tónem a začala se smát.
,,Tak jen ti to trochu objasním. Ne, nemáme spolu nic, jsme jen a pouze kamarádi, nic víc. A i kdybychom spolu něco měli, co je ti do toho?!" vypěnila jsem, řvala jsem na ní. Mé oči začali pociťovat slzy. Zrovna Lucie. To byl ten poslední člověk, u kterého bych chtěla, aby se o tom dozvěděl. Nakonec jsem naštvaně odešla ze třídy a Gábina za mnou vyběhla. Nemohla jsem přeslechnout hlasitý smích všech mých spolužáků.
Zavřela jsem se v kabince na dámských toaletách.
,,Adél, otevři ty dveře prosím," žádala mě Gábina a ťukala na kabinku, v níž jsem se ukrývala.
,,TO JE TAKOVÁ SVINĚ!" zařvala jsem z plných plic a v mém hlase už byl znát pláč.
,,Já vím. Neboj, to se vyřeší a bude to v pořádku," uklidňovala mě konejšivým hlasem Gabriela.
,,Bože já jí tak NENÁVIDIM! Taková vypatlaná KRÁVA, že to není možný!" dostávala jsem ze sebe svůj vztek.
,,Adél, už zvoní. Uklidni se a nedej na sobě nic znát, pojď ven," vyžadovala má kamarádka.
,,Ne, já se do tý třídy nevrátim. Chci domů. Okamžitě!" odpověděla jsem vážným hlasem.
,,Chceš abych zavolala tvojí mamce?" ochotně mi navrhla Gábina.
,,Byla bys tak hodná?" zeptala jsem se vděčným hlasem.
,,Jasně. Jdu jí volat," potvrdila.
Gabriela seznámila mamku se situací a já se konečně odvážila otevřít dveře. Gabča mě hned objala a utěšovala mě. Rozbrečela jsem se jí v náručí.
Když jsem jela s mámou domů, pozorovala jsem z okna utíkající cestu. Nic jsem nevnímala a měla jsem chuť se propadnout do podzemí a už nikdy nespatřit světlo světa.
Konečně jsme zastavily před naším domem. Mámě jsem dala pusu na tvář a odklusala jsem ke dveřím. Hned jsem vyběhla do mého pokoje a mrzutě jsem skočila na postel. Uchopila jsem svého plyšového žraloka a tvrdě jsem se k němu přitiskla. Toužila jsem být teď s Davidem. Chvíli jsem se zamyslela nad tím, jaké by to bylo, kdybychom spolu chodili? Popravdě mi toto přátelství vyhovuje. Na druhou stranu si nedokážu představit, jak bych snášela, kdyby si našel jinou přítelkyni. Nakonec jsem se rozhodla, že mu zavolám.
,,Ahoj Davida, máš dneska trénink?" zeptala jsem se hned z kraje.
,,No ahoj, mám až večer, pročpak? A to nejsi zase ve škole?" neodpustil si malé rýpnutí.
,,Bezva. A měl bys na mě teď čas?" poznámce, proč nejsem ve škole jsem se snažila vyhnout.
,,Tak na tebe si udělám čas vždy. A proč že nejsi ve škole?" stále doléhal ta tu stejnou otázku.
,,To bych ti řekla až osobně," odpověděla jsem tónem, že se s ním o tom nechci po telefonu bavit.
,,Dobře. Mám za tebou přijet?" nabídl mi.
,,To je v pohodě, klidně dojedu já busem,"
,,Žádný v pohodě. Dojedu za tebou já," řekl a típl mobil.
Za tři čtvrtě hodiny jsem slyšela, jak nějaké auto parkuje před naším domem. Naklonila jsem se z otevřeného okna a všimla jsem si Davidova auta. Stále jsem měla oteklé oči od breku, ale to mě příliš netrápilo. Netrvalo dlouho a zaslechla jsem zvonek. Tak jo, buď v pohodě a chovej se přirozeně.
Otevřela jsem dveře, kde stál ustaraný David.
,,Tak co se děje?" šel rovnou k věci.
,,Pojď dál," pozvala jsem ho. Bylo to poprvé, co šel k nám do domu.
,,Něco k pití?" navrhla jsem mu.
,,Ne, to je v pohodě, díky," mávl rukou a sedl si na gauč v obýváku, který je propojený s kuchyní.
,,Tak co se děje?" zeptal se znovu.
,,Vlastně..ani nic závažnýho," uklidňovala jsem ho.
,,Když nejsi ve škole a máš oteklý oči, tak to moc v pohodě nebude, nemyslíš?" podotkl.
,,No prostě. Ve třídě máme takovou doslova krávu," nešetřila jsem slovy.
,,No?" ptal se dál.
,,Viděla nás včera na koupáku, nevím, kde se tam vzala. Každopádně už o tom určitě ví celá škola, ráno mě velmi mile přivítala tím, že to vyžvanila přímo přede mnou a před celou třídou," seznamovala jsem ho se situací.
,,Aha..ale tak to není tak strašný, abys kvůli tomu brečela, ne?" nechápavě se ptal.
,,Kdyby to nebyl takovej problém, tak to neřešim. Ale ty jí neznáš. Je to taková princeznička, která má nesmírně prachatýho otce, kterej pro ní udělá první poslední. Je to nehorázná namyšlená pizda, že si z toho udělá vlastní pravdu," objasnila jsem mu.
,,Není to od ní moc hezký, ale snad to nebude tak hrozný, ne?" znovu se klidně ptal.
,,Copak tobě nevadí, že je schopná zařídit, aby před tvým a mým domem byli neustále nějací novináři a já nevim co všechno? Je to neskutečná svině a věř mi, že je tohodle schopná," stále jsem se mu snažila vysvětlit situaci, ve které jsme se aktuálně oba nacházeli.
,,Tak to trochu mění situaci," konečně se zamyslel a znejistěl.
,,Tak moc, tak strašně moc se ti omlouvám," spustil se mi pláč.
,,Ty se mně omlouváš? To já nás vzal do toho aquaparku," snažil se mě uklidnit.
,,To je úplně jedno," utřela jsem si slzy.
,,Neboj, to nějak vyřešíme," objal mě David. Hned co mě pustil, znovu jsem se zahleděla do jeho ustaraných očí. Začali jsme se k sobě přibližovat hlavami. Najednou jsme je měli u sebe téměř na dotek a David se snažil o polibek. Já se od něj náhle odtrhla.
,,Já..promiň..nechci..nechci nic uspěchat," vysvětlovala jsem mu koktavým hlasem.
,,Ne..to já se omlouvám," začal se mi zmateně omlouvat.
,,Ty se nemáš za co omlouvat...nepustíme si film?" nabídla jsem, aniž bych se na Davida podívala.
,,Možná bych už měl jet," poznamenal velmi skleslým tónem hlasu.
,,Tak jo..fajn," souhlasila jsem překvapeně.
Vyprovodila jsem Davida k autu, kde jsme se na rozloučenou obejmuli.
Když jsem se vrátila do domu, zapřela jsem se rukami o zeď. Měla jsem sklopený pohled a snažila jsem si dát dohromady, co se dnes odehrálo mezi mnou a Davidem. Jsem tak pitomá! Vší silou jsem praštila do zdi. Potřebovala jsem si ulevit, ale můj vztek se hromadil uvnitř mě a nechtěl odejít. Byla jsem na sebe tak naštvaná.
Mlčky jsem seděla na posteli a cpala do sebe sýrový popcorn. Měla jsem smíšené pocity. Pocity smutku, zlosti, ale i radosti. Uvědomila jsem si, že David o mě přeci jen vážně stojí. Nešlo mi to dohromady. Já a on, on a já. Připomínalo mi to pohádku. Obyčejná holka, která potřebovala záchranné laso a v tu chvíli se objevil princ.

****
Včera jsem zapomněla vydat novou kapitolu, tak ji zveřejňuji s jednodenním zpožděním. V poslední době mi nějak došla inspirace a chuť na psaní, ale dnes se ve mě konečně probudila, tak snad si napíši pár kapitol dopředu! :)