Nikdy jsem NEMĚLA... (ff of Vadim)

*17*

Stala jsem nechapave v bazene.Nakonec jsem se oblékla a šla jsem domu.Na mířila jsem si to primo do kuchyně,kde jsem hledala něco k jídlu.Když jsem si sypala müsli do misky zezadu me Vadim objal.Otočila jsem se na něj. A on me chtěl políbit ale já naposledni chvíli uhla a políbil me na tvar.A ja se dal věnovala jídlu.
"Ale zlato,nezlob se"
Vůbec jsem si toho nevsimala.Vzala jsem si müsli s jogurtem a sedla jsem si na gauč.Vadim si přisedl za mnou.
"Notaaaak,tak už se nezlob" u toho mi dal pusu
Naspulila jsem pusu a otočila jsem se.
"Barunkoo,princezno moje"
Otočila jsem se na něj a dala mu Letmou pusu.Toho ale on využil a začal me líbat.Já začala automaticky spolupracovat.
Ale do toho domu přišli dvojčata s Tomem.
"Ahojte" pozdravili nás
"Ahoj"usmala jsem se
Mamka je pryč tak dvojčata hlídá Tom nebo ja.A rikala ze ma pro me překvapení.
A tím rozhovor skončil a každý šel do svého pokoje včetně me.V pokoji jsme si povídali s vadimem.A Vadim najednou našel fotoalbum.Donesl ho na postel a prisedl si za mnou.
"Jej,staré fotky" zasmala jsem se
Otevřela jsem ho a popisovala jsem mu každou fotku...kdo na ni je,kde to je atd...
"Tohle jsem já z Tomem,na rozdíl od dvojčat my jsme my jsme byli blondati"ukázala jsem na jednu fotku.
Vadim si ji začal prohlížet a usmival se.
"Mas ho moc rada ze?" usmal se
"To ano,nevím co bych bez něj dělala" usmala jsem se

Fotka v médiích :)

Vrátil fotku a já listovala dal.
"To jsou dvojčata a naší,to byl poslední rok kdy tatu viděli" konec jsem skoro zaseptala
Tak nějak ta fotka vypadá

"To mě mrzí"
"To je dobry" pokusila jsem se o úsměv
"Táta se mel vrátit ze služební cesty a měli jsme jet na chatu.Jenže když se táta vracel,letadlo,kterym se me mel vrátit.......na chvíli jsem se odmlčela......mělo nehodu a havarovalo.Nikdo nepřežil.Doma jsme ho vyčkávali.A ráno nám zavolali ze tata zemřel.Dvojčata měli necelý rok,ještě to nechápali.Ale me bylo 9 a Tomovi 13.Mamka se úplně zhroutila.V te době tam pro mě byl Tom.Dlouho trvalo než se přesto Mamka přenesla,už si nikdy nikoho nenašla.Ale to už je davno, ted o tom už nemluvíme." dořekla jsem a v očích se mi zaleskly slzy
Vadim me objal a já jsem mu opřela svoji hlavu o jeho hrud.Začal me hladit po zadech a utesoval me.
"Co takhle pop corn a nějaký film?" zeptal se
"To by bylo moc fajn" řekla jsem
Pustili jsme si film,ale já ho stejně nevnímal a a za chvíli jsem usla.

A je tady 17 část.Strasne moc děkuji za 749 přečtení.Moc to pro me znamená.Doufám ze se vám tahle část líbí a omlouvam se za chyby.
Markeeet