Láska z X-Factoru

27.část - Ranní budíček

27.část

 

Ráno mě probudilo klepání na dveře. Spíš bych měla říct bouchání.
Pomalu jsem otevřela oči a uviděla Nialla, poklidně spícího vedle mě. Jednu ruku měl přese mě přehozenou a druhou měl pod hlavou. Pomalu jsem se vykroutila, abych ho nevzbudila a šla otevřít tomu blbci, který nám málem vymlátil dveře.
A když jsem otevřela, zkameněla jsem. Stál tam Zayn.
Měl kruhy pod očima, které naznačovaly, že celou noc nespal. Dokonce vypadalo, že plakal. Měl unavený pohled, ale když mě tam uviděl stát jen tak v triku, oči se mu rozšířily. A když se pak kouknul za mě, na spícího Nialla bez trika, oči mu málem vypadly z důlků.
,,Aha,“ řekl naštvaně.
,,Zayne. Není to tak jak si myslíš,“ řekla jsem. Když jsem viděla, jak se tvářil, vylezla jsem z pokoje a zavřela za sebou.
,,Není?? A jak to teda je?“ řekl a pomalu zvyšoval hlas.
,,Ne není. A nekřič.“
,,A jak to teda je? Vysvětli mi to!“ přikázal. Já se nadechla, ale on mě nenechal. ,,Říkala jsi, že na to nejsi připravená, ale vyspat se s mým kamarádem a ještě k tomu členem z kapely, na to jseš připravená dost?“ Teď už vážně křičel. Naštěstí v chodbě nikdo jiný nebyl. Všichni byli na snídani.
,,Já s ním nespala,“ řekla jsem, ale pohledem jsem uhnula.
,,A co teda. Proč jsi nebyla u sebe v pokoji? Proč máš na sobě jenom triko a Niall má na sobě jenom kalhoty?“ vykřikl. Nevěděla jsem, jak mu to vysvětlit. A když jsem nic neříkala, jenom pokývl hlavou.
,,Aha,“ řekl znovu, odstrčil mě a rozrazil dveře.
,,Co to děláš?!“ vykřikla jsem. Ale on mě nevnímal. Šel ke gauči. Se zaťatými pěstmi. ,,ZAYNE!!!“ okřikla jsem ho, ale neposlouchal.
,,Vstávej!“ vykřikl a zatřásl s Niallem. Ten rozespale otevřel oči, ale když uviděl Zaynovu naštvanou tvář, rychle si sedl a koukl na mě. Já jsem vyděšeně pozorovala Zayna. ,Proboha, co se chystá udělat?‘
,,Jakou jsi měl noc?“ zeptal se s naoko příjemným tónem, ale jenom to dořekl, dal Niallovi pěstí. Ten se jenom se zaskučením skácel zpátky na gauč a držel si tvář.
,,Zayne!!!“ křičela jsem, ale on byl jako hluchý. Začal do Nialla bušit hlava nehlava.
,,ZAYNE!! NECH TOHO!!“ křičela jsem pořád do kola a začala brečet. Pak se do pokoje přiřítil Louis a odtrhl Zayna od skučícího Nialla.
,,Klid Zayne. Přestaň. Přestaň Zayne!“ opakoval a snažil se ho od něj odtrhnout. Rychle jsem přiskočila, abych mu pomohla a tak se nám to povedlo.
Když se vzpamatoval, nechápavě koukl na Nialla, který teď ležel na zemi, držel si hlavu a plakal. Pak se koukl na nás, setřásl naše ruce a vypochodoval z místnosti.
Já jsem se rychle sehla k Niallovi a pomáhala mu zvednout se. On si pořád držel hlavu.
Pak jsem ho objala, šeptala mu, že to bude v pořádku a hladila ho po vlasech. Přesně jako on včera mě.
Louis mezitím vytáhl z ledničky led a podal mi ho. Niall přestal plakat a já si ho od sebe odtáhla, abych si prohlédla rozsah jeho zranění. Pod okem měl podlitinu, která se za chvíli vybarví a na ramenou měl modřiny. Přitiskla jsem mu led k oku a znovu ho objala.
,,Můžete mi sakra vysvětli, co se tady stalo?!“ vykřikl po dlouhém mlčení Louis.