Secretly Texting [cz translation]

16

„Vidíš, co se stalo?! Věděl jsem, že mě bude nenávidět!" vykřikl jsem a rukama si projížděl vlasy. Stan tam jen stál.

„Nenáviděla by tě i tak, ale teď máš víc času to napravit," řekl, k čemuž jsem si jen naštvaně povzdechl.

„Zayne!"

„Sakra," zamumlal jsem, nelíbil se mi ten způsob, jakým moje jméno od Jamieho vyznělo.

Otočil jsem se a viděl ho, jak kráčí ke mně. Za vteřinu se jeho pěst spojila s mým obličejem, poslala mě přímo na prdel. „Kurva!" zanadával jsem, moje ruce vylétly k mému oku.

„Nezačínej si nic s mojí sestrou, ty hlupáku," zabručel, trochu se naklonil dolů, předtím, než se postavil rovně a otočil se k ostatním. Na moment jsem tam jen seděl, moje oko začalo pulzovat pod formujícím se monoklem. Těžce jsem si povzdechl, když mě Stan vzal za podpaží a postavil na nohy.

„No tak," zamumlal a přehodil jeho ruku okolo mého ramena a dovedl mě k jeho autu.

Po vyšplhání k němu do auta, a potom, co mě dovezl domů, jsem skoro okamžitě šel do mrazáku a vzal si led. Nebylo to moc k užitku, protože už to bylo nateklé, ale přitlačil jsem si ten studený předmět na své oko a trhnul sebou bolestí.

„Tohle je na hovno," zabručel jsem a vyskočil na linku. Stan se opřel proti a povzdechl si.

„Musíš jen najít způsob, jak ti odpustí," řekl mi, když jeho mobil zavibroval a on ho vyndal, aby se podíval. „Musím jít, něco s fotbalem," řekl a vrtěl otráveně hlavou, předtím, než mi zamával, když odcházel. Já tam jen seděl s ledem, pomalu mrznoucím můj obličej, zatímco jsem bezcílně přemýšlel.

„Zayne!" otočil jsem hlavu a viděl svou mamku, jak jde do kuchyně, „co se stalo, lásko?" Zeptala se, sundala mi led z tváře a vzala můj obličej do svých rukou, „jak jsi k tomu přišel?"

Kousl jsem se do rtu. „Dostal jsem ránu," přiznal jsem se, „dívka se na mě naštvala a její bratr mě prostě uhodil. Hádám, že jsem si to zasloužil, ale ona teď se mnou nebude mluvit," pokrčil jsem rameny a seskočil z linky, abych dal led zpátky do mrazáku znovu zmrznout.

„Uděláš něco, abys ji dostal zpátky, že?" zeptala se a sklopila na mě svou hlavu, „určitě ji musíš mít rád, když ses pro ni nechal praštit," poukázala a následovala mě do obývacího pokoje.

Zavrtěl jsem hlavou. „Já nevím, mami. Jasně, já chci, ale co mám sakra dělat? Zazpívat jí serenádu nebo nějakou takovou píčovinu?" zeptal jsem se, zjevně stresovaný kvůli svému debilnímu dni. Moje mamka se na mě podívala a já zvedl ruce ve vzdání se, vím, že nemá ráda, když nadáváme. „Promiň. Ale nevím, co mám dělat. Namísto toho, abych s ní mluvil a tak, jsem jí spíš anonymně psal. Takže ona nevěděla, že jsem to já, dokud jsem jí to dnes neřekl, což skončilo monoklem. Takže tak se štěstím," povzdechl jsem si.

„No...co má ráda?" zeptala se, „možná bys mohl nakreslit něco významného pro ni nebo tak. Jsi v tom dobrý," nabídla, na což jsem se chystal protestovat, ale přestal jsem.

„To je vlastně dobrý nápad. Díky mami," políbil jsem jí na tvář a vyběhl schody, abych začal na svém dalším projektu.

-

Neskončilo to dobře.

Chtěl jsem nakreslit nebo namalovat nebo pro ni něco udělat s tím talentem, který mám. Ale v hlavě jsem neměl vůbec nic, co bych chtěl nakreslit. Byl jsem v háji a v tomto momentě zaseklý v tom, že mě nenávidí, dokud si zase nezískám její důvěru.