24

43 4 3
                                    

KofukuEbisu3-Shannon

Po pár minutách mě probudil hluk ve spodním patře. Hbitě jsem seběhla schody, ale vtom mě někdo u dveří udivil. Jehi bych tu nečekala, a už vůbec ne takhle. Na tváři měl škrábance a díry a v puse ostré zuby. Byl jiný, úplně jiný. Děsil mě.

,,L-Luneare?" šeptla jsem nejistě. Když mě spozoroval, rychle nahmatal kliku a vyběhl ven.

,,Luneare počkej!" vykřikla jsem a vyběhla před dům, ale všude kolem už byl jen les, po něm ani stopa. Naléhavě jsem se rozhlížela, snažila se najít nějaký známý pach. Nic, jen nějaký smrad hub a mízy. Vrátila jsem se teda zpátky. Ten neznámý na koberci pořád spal a chrápal. Dostala jsem hrozný hlad, poslední dobou jím hrozně moc, ale to proto, že se namáhám. Otevřela jsem okno a nastražila uši. Po chvíli vyčkávání jsem zaslechla křupnutí klacíků a zašustění. Někdo je v lese.

Vyskočila jsem z okna a hbitě vylezla na strom. O pár metrů dál zbíral nějaký muž s dítětem houby. Upps, to bude trochu složitější. Na dva sama nestačím. Sice je to jen malý kluk, ale určitě umí hodně křičet. No co, alespoň se pobavím. Seskočila jsem ze stromu a dopadla tiše na zem. Vedle mě rostl hřib, tak jsem nasadila nevinnou tvářičku, utrhla ho a namířila si to k muži.

,,Promiňte, tohle vám asi upadlo." usmála jsem se a podala mu hřib.

,,Oh, děkuju, ale mohla jste si ho nechat." úsměv mi oplatil.

,,Já houby nejím." vymlouvala jsem se.

,,Maminka taky ne. Ale dělá moc dobré buchty. A taky sušenky s čokoládou. Že jo tati?" ozval se ten maličký. Ne, já to nedokážu. Nemůžu je zabít.

,,Ano." pohladil ho otec.

,,No, tak já si zase půjdu po svých. Na shledanou." zamávala jsem a rozběhla se k domu. Jsem srab, nedokážu zabíjet tak malé děti. Přitom to pro mě před pár týdny bylo to nejlepší, co jsem jedla. Ale já prostě nemůžu.

,,Co to se mnou je?" zeptala jsem se sama sebe a sedla si na schody rozpadající se budovy.

,,Co by mělo být?" ozvalo se vedle mě a já málem vyletěla z kůže, jak jsem se lekla. Tak jsem alespoň kvikla a nadskočila, čemuž se dotyčný začal smát. Rychle jsem se otočila abych zjistila, kdo to je.

Tak jsem sesmolila nějakou tu kapitolku, ale bratráci a sourozenci mi to dost ztěžovali xD
Jinak jsem doma ^×^

Our Life In DarklandKde žijí příběhy. Začni objevovat