Our Life In Darkland

34

Branduff - Rovenne

Bylo to naprosto nepředstavitelné. Nikdy bych si nepomyslela, že se někdo dokáže vyhnout mé síle ovládání mysli, natož ji potlačit natolik, aby přenesl své pocity a vzpomínky na mě. Nebylo pochyb, že je Shannon výjimečná. Kdysi dávno jsem o tom zaslechla mluvit jednoho z temných andělů, kterému se přihodilo něco podobného. Pokud se prý najde někdo, kdo se dokáže ubránit mysli temného anděla, je andělovou povinností tuto osobu chránit, i kdyby pro to měl zemřít. Když však temný anděl učiní špatné rozhodnutí, které by mohlo nějakým způsobem ohrozit život nebo zdraví osoby, kterou má chránit, projeví se to na jeho vlastním těle. Tak to bylo, je a bude - nejde to změnit. Ne, že bych byla nějak zvlášť nadšená... nerada se před někým skláním.

Upřela jsem své oči na Shannon. Zhroutila se k zemi a plakala. Chytla jsem se pravou rukou za hlavu a druhou uchopila větev, abych nespadla. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, odrazila se a neslyšně slétla na zem. Aniž by si mě všimla, přišla jsem k ní a zašeptala:

"Shannon... chanontress."

Po těch slovech tvrdě usla. Ještě chvíli jsem tam stála a sledovala ji, po chvíli jsem však klesla v křečích na zem vedle ní. Vykašlala jsem krev a ztěžka dýchala. Co... co je špatně?! Proč...?

Nemohla jsem tam zůstat. Bylo toho na mě moc. Vyškrábala jsem se na nohy a udělala pár kroků vpřed, po chvíli jsem však opět spadla. Křídla jsem měla v nehorázné křeči a bylo mi na zvracení. Každým krokem, co jsem se od ní vzdalovala, to bylo horší a horší. Ano - bylo to zřejmě špatné rozhodnutí, přesto jsem však v hloubi duše cítila, že bych její přítomnost dále nesnesla.

Zašla jsem hlouběji do lesa a když jsem si byla jistá, že jsem dobře skrytá a nikdo mě neslyší, klesla jsem k zemi a propadla neklidnému spánku.

Probral mě zvláštní šum, který jsem slyšela již mnohokrát předtím. Šum, který mi oznamoval pohyb jedné z osob, které jsem sledovala. Vyškrábala jsem se na nohy a protáhla si křídla - musela jsem se dát do pohybu, abych se dostala z toho, co se mi přihodilo předchozí den. Když jsem však udělala krok vpřed, ostré mě bodlo za krkem. Sykla jsem a chytla se pravou rukou za bolestivé místo.

Špatné rozhodnutí? Prolétlo mi hlavou. Podle všeho jsem se měla vrátit k Shannon, ale proč?! Otočila jsem se a zadívala se na místo, odkud jsem včera přišla. Shannonina přítomnost najednou zmizela. V tu chvíli se mé tělo dostalo do příšerné křeče a krk mě rozbolel tak, že mě připravoval o zbytky mého zdravého rozumu. Obličej se mi zkřivil v bolestnou grimasu. Vyšla jsem směrem k místu, kde jsem se ještě včera setkala se Shannon.

Nestihla jsem však ujít ani deset metrů, když mě někdo srazil k zemi. Převalila jsem se přes záda a podrážděně sykla. Vzhlédla jsem a uviděla toho, kdo na mě zaútočil.

Hotovó. :D :D Nezdá se to, ale je to víc jak 400 slov. (477)... jej! :D XD Omlouvám se, že to tak trvalo. ;)