,,Všechno nejlepší Nicolko naše," řekla mamka se slzami v očích.
,,Děkuji moc, ale nemuseli jste si dělat škodu.. To, co chci stejně nedostanu. A všechno ostatní mám," usmála jsem se.
,,Nikdy neříkej nikdy. V obýváku na tebe čeká celá rodina s dárky," opětovala úsměv mamka.
Vykročila jsem pravou nohou do obývacího pokoje. A ano, doopravdy tam na mě čekala celá rodina od babičky a dědy až k mé sestře..
,,Všechno nejlepší!" vykřikli všichni na ráz.
Na stole ležel dort.. Dort v podobě Andrého..Mého oblíbeného hokejisty.
,,Překrásný.."
,,Tak si sfoukni ty svíčky, zlato a nezapomeň si něco přát," řekla mamka.
,,Na tyhle řeči nevěřím. Víš přeci, že to co chci nikdy nedostanu," odpověděla jsem ji zklamaně.
Babička vyskočila ze židle a vykřikla :,,Tak ji předáme ty dárečky, aby se už konečně usmála, holčička moje."
Všichni se najednou postavili a pojednom mi přáli až na mamku.
Ta stála u okna a koukala do dálky..
Bez hnutí a bez úsměvu.
Potom, co jsem všem poděkovala a vzala si od nich dárky, přistoupila jsem k matce..
,,Mami, co se děje? Jsi nějaká divná."
,,To nic holčičko, jen je toho na mě nějak hodně..Můžeš jít se mnou do kuchyně? Chci ti popřát v soukromí," usmála se na mě, tak sladce, že by roztál i sněhulák..
V kuchyni na stole na mě čekala obyčejná, ale něčím neobyčejná bílá obálka.
,,Peníze do budoucna, abych se mohla postavit na svoje nohy" pomyslela jsem si..
Mamka vzala obálku a popřála mi..
,,No tak to otevři ne?" usmála se.
Její rozkaz jsem poslechla a pomalu nahlédla do té obálky..
,,Mami ne.. To nemůže být pravda.. O můj bože..Vážně si mi koupila letenku do Washingtonu a vstupenku na jejich zápas + ještě nějaký bufet s nimi?
A pak na týden pokoj v pětihvězdičkovým hotelu? To si vykradla banku nebo tak něco ne? Miluju tě.,"
,,Já tebe holčičko a dávej na sebe bacha.,"
