Cindy mi někam zmizela, tak mi nezbývalo nic jiného než jít za Andrem. Stejně mi poslední dobou Cindy leze neuvěřitelným způsobem na nervy. Za to Andre.. Neumím slovy vyjádřit jak moc dobře se cítim v jeho blízkosti. Srdce mi buší tak rychle, že pokud by mohlo, tak mi vyskočí z hrudníku. Podlamují se mi kolena vždy když se na mě jen pouhým okem podívá. A jakmile se letmo dotkne mé kůže, proletí mnou zvláštní energie. Asi jsem se zamilovala.
,,Nad čím tak přemýšlíš?" zeptal se Andre.
,,Adree, přemýšlím nad námi. Co bude až odjedu? Až skončí tenhle týden, zapomeneš na mě a budeš tohle zažívat zase s jinou fanynkou? Andre. Je mi s tebou tak dobře, nedovedu si představit, že za pár dní už nebudu v tvé blízkosti," zašeptala jsem do prázdna.
,,Nicol. Já ti na tohle nedovedu odpovědět. Vím jen, že je mi s tebou taky dobře. A prosím projďme se bavit o něčem jiném," řekl podrážděně. ,,Nechceš jít semnou na snídani? Dneska máme zápas s Bostonem, musím být naprosto ready a podat nejlepší výkon jaký můžu. Nicol, jde nám o všechno. Zítra si o tom všem v klidu promluvíme, co říkáš? Přeci jen máme ještě 3dny na to něco vymyslet, než budete muset odletět zpět do Česka a třeba vlastně nebudete muset odletět takhle brzy," dodal André a sladce se na mě usmál.
,,Na snídani s tebou půjdu. Mám neuvěřitelný hlad. Nojoo vlastně, bych úplně zapomněla, že dneska hrajete," přiznala jsem. ,,Určitě vyhrajete, cítím to v kostech. Tenhle rok si jedete pro Stanley Cup, to je jasné," úsměv jsem mu oplatila.
,,Víš, ale dávej si pozor na Davida Pastřnáka, ten je ve formě a dokáže vystřelit gól i z nulového úhlu a nepotřebuje u toho moc přemýšlet. Mimochodem máte v NHL hodně českých talentů. Víš vůbec, kde je Česká republika?" zahihňala jsem se.
,,Česká republika? To je někde v Africe ne?" odmlčel se. ,,Dělám si srandu, Česko leží ve střední Evropě a sousedí s Polskem, Slovenskem, Německem a Rakouskem. Kočičko nezapoměň, že jsem ze Švéska a ne z druhý strany světa. Vlastně jsme mimo sezónu skoro sousedi když to tak vezmeš," řekl s velkým úsměvem na tváři a popostrčil mě, abych už konečně šla do té místnosti, kde běžně jíme..
Upřímně jsem si nedokázala představit svůj život po příletu do Česka. Bez něj. Bez něj už jsem nedokázala udělat ani krok. Tuhle myšlenku jsem se pokusila zahnat, protože proč se posledních pár dní, co mi tady zbývá, zbytečně trápit. Pousmála jsem se na Adrého a zavěsila se do něj.
,,Co si dáš k snídani, zlato?"zeptala jsem se.
Věnoval mi dlouhý zamilovaný pohled a zašeptal mi do ucha: ,,Nejradši bych si dal tebe, ale asi mi budou muset stačit vajíčka. A co si dáš ty?"
,,Asi jen bílý jogurt, nějak jsem přestala
mít hlad."
**
Když jsem odcházela z jídelny, měla jsem takový divný pocit jakoby se něco stalo. Ohlédla jsem se za sebe, nikde nikdo. Zamířila jsem si to na svůj pokoj, protože André musel na ranní trénink a já neměla co dělat. To mi připomíná tu skutečnost, že jsem dneska ještě neviděla Toma a ani Cindy. Asi budou někde spolu. Najednou se mi v kabelce rozezněl mobil a já vůbec nevěděla, kdo může být, protože jsem žádný hovor nečekala.
