Ani nevím, jak dlouhou dobu jsme u toho jezera strávili. Protože s ním ubíhá čas tak hrozně rychle. A každá minuta v jeho přítomnosti je výjimečnější a cennější.
Myslím, že tohle místo má opravdu rád.
Když mi zrovna nevyprávěl o svých zkušenostech s holkama, který sem vzal, tak byl celý čas potichu. Poslouchal moje nádechy a výdechy a já ty jeho též. Užíval si tento okamžik, stejně jako já. Pořád měl opřenou bradu na mém rameni a občas se nedopatřením dotkl mé ruky. Mě tím dokázal rozpálit celé tělo.
Začala mi být trochu zima, protože kolem profukoval celkem silný vítr.
On to zřejmně vycítil a zeptal se mě jestli nechci už jet, já jen přikývla.
Vstala jsem z jeho objetí a on se zvedl také. Přistoupil ke mně. A poté popošel ještě trochu blíž, až jsme od sebe stáli na centimetry. Měla jsem pocit, že už se znovu nenadechnu, pokud ihned nepřitiskne rty na moje. On měl na tváři nechápavý výraz a proto jsem konala já. Nehledě na to kdo to je.
Dala jsem mu ruku do vlasů a přitáhla si ho k sobě. Věnoval mi sladký úsměv.
Jemně přitiskl svoje hladové rty na ty moje a zavřel oči. Testoval chuť mého balzámu a já nasávala jeho příjemnou vůni.
Na malý moment oddálil rty od těch mých. Přešel na krk, kde mi zanechal vlhkou stopu. A poté se znovu přitiskl na moje rty. Minuty plynuly a my tam stáli na sobě nalepení, jak nějací puberťáci.
Odtáhla jsem se a jemně zakašlala.
,,Už bychom měli jet. Začím být unavená. A už není zrovna nejtepleji," řekla jsem a doufala, že mě pozve třeba na kafe nebo tak.
,,Dobře. Raději pojedeme. Zítra mám další zápas a potřebuju se vyspat," usmál se na mě. A společně jsme nastoupili do auta. A odjeli z tohoto dokonalého místa.
