Když Nicol včera večer přišla, na tváři měla upřímný úsměv, po dlouhé době byla zase šťastná.
Trochu jsem do ní rýpala, aby se toho svého štěstíčka chopila a nenechala to jen tak plavat. Zamilovala se do něj. To nešlo přehlédnout.
Ráno jsem se probudila dřív než Nicol. Ta ještě v klidu spala u sebe.
Vytáhla jsem ze svého kufru světle šedivou sukni a černý crop top. Ta sukně je velmi krátká, zakrývá mi sotva zadek.
Přešla jsem do koupelny. A o chvilku později stála ve dveřích zívající Nicol.
Koukala se do zrcadla, kde viděla výraz mého obličeje.
Obě jsme se začaly smát, i když jsme vlastně nevěděly čemu.
To ona byla krásná i nenalíčená a v pyžamu, narozdíl ode mě.
Nic neřekla a raději odešla.
Dostala jsem pod kontrolu svůj smích a začala jsem se soustředit na svoje líčení.
Použila jsem makeup a poté nanesla korektor na kruhy pod očima. Všechno jsem důkladně zapudrovala a nanesla řasenku, která zvýraznila moje dlouhé řasy. Na rty jsem nanesla světle růžový lesk.
Naposledy jsem se prohlídla v zrcadle a vyrazila za Nicol.
Ta už přešlapovala v předsíni, netrpělivě na mě čekala.
Na sobě měla černé mini šaty, které ji dopadaly těsně pod zadek. Upletla si cop a do něj si vložila korunku.
Vypadala jako princezna.
Obě jsme se beze slov obuly a vyrazily na snídani.
Usmívala se a vyhlížela Andrého. Myslela si, že je nenápadná, ale nebyla. Nikdo zamilovaný, se nenápadně nechová.
,,Co třeba zase vpadnou do té místnosti jako předtím? Tam přeci byli!" poradila jsem ji.
,,Cindy. Nech toho. Myslíš si, že jsem to udělala schválně? A navíc nejsi vtipná. Popravdě mi hrozně lezeš na nervy," odmlčela se a pak pokračovala: ,,Měla by sis taky někam vyrazit. A s někým se tu vyspat. Třeba by ti to pomohlo a nebyla bys tak nepříjemná."
Zrychlila na kroku a z ničeho nic byla fuč.
Šla jsem s hlavou sklopenou a přemýšlela nad slovama, která vypustila z úst. Ranila mě a asi si to ani neuvědomovala. Celá Nicol.
Byla jsem tak zaměstnána svými myšlenkami, že jsem si ani nevšimla, že je někdo přede mnou. A vrazila jsem přímo do něj.
,,Čum na cestu," řekl.
,,Promiň," zvedla jsem hlavu a podívala se na tu osobu.
,,Jee. Ahoj Cindy. Nic se neděje. Vůbec se neomlouvej. To byla moje chyba. Jdeš na snídani nebo kam?" usmál se na mě.
Byl to Tom. A mě se rázem podlomily kolena. V krku se mi vytvořil knedlík, přes který jsem nemohla mluvit. Objala jsem ho a on mě ještě pevněji.
,,Jdu na snídani. Nicol mi utekla asi za Andrem," přiznala jsem se.
,,Tak půjdem spolu? A pak bychom mohli vyrazit na led. Si zabruslit. Co na to říkáš? Stejně se potřebuju rozbruslit před zápasem," znovu se usmál.
Mně se rozbušilo srdce. Cítila jsem ho až v krku.
,,Na snídani spolu můžeme jít. Ale to bruslení asi nevyjde. Nemám brusle totiž," tiše jsem se zasmála.
,,To vůbec nevadí. Je tam půjčovna," poslal mi vzdušnou pusu.
Zavěsila jsem do něj a vyrazili jsme na snídani.
**
Po snídani jsem se vrátila na pokoj a převlékla se do legín a mikiny. Zavřela jsem za sebou dveře a pádila zpátky ta Tomem, který na mě čekal před hotelem.
Stadion na který máme namířeno, je kousek od našeho hotelu. Sice to tu ještě úplně neznám, ale tohle jediné vím. Znovu jsem se do něj zavěsila a věnovala mu krátký úsměv.
,,Tome? Máš přítelkyni?"
,,Myslíš si, že kdybych ji měl, tak bychom spolu mohli trávit tolik času?"
Přikývla jsem. A poté se krátce odmlčela.
Před námi se objevila velká budova stadionu a já se mírně zaradovala.
Hned vedle, byla půjčovna bruslí a výzbroje. A my oba ji museli navštívit. Tom si brusle také nevzal.
Na stadionu byla zima. Fakt velká. Ale ani to mi nebránilo v tom, si tuhle jedinečnou chvilku užít.
Tom se zabýval svým rozbruslováním a já ho s úsměvem pozorovala..
