URI

Zděšení

Ale on to vůbec nebyl jejich strýček, byl to vrah, to Tesa věděla s naprostou jistotou a Astaxa to také jistě tušila, protože se k Tese choulila jako nikdy.

,,Co budeme dělat?" zašeptala se strachem v hlase a hrůzou v očích.

Ozvalo se Another brick in the wall od Pink Floidů a Astaxa se podívala na protější zeď. Tesa kývla. Věděla, že tam si matka vždy schovávala zbraň a pytlík marihuany za jednou vyvrácenou cihlou. Potichu k tomu místu přešla a vytáhla cihlu ze zdi. Pevně do rukou sevřela pytlík s marihuanou a hlasitě zakřičela.

,,Můžeme se dohodnout, pane pizzař! Když vám dáme pytlík trávy první jakosti, necháte nás být?"

Astaxa si radši zakryla oči. Chvíli bylo ticho, ale pak se poslíček ozval znovu.

,,Tak jo. Otevřte mi."

A Tesa mu šla otevřít dveře do sklepa celá šťastná, že se to tak hezky vyřešilo.

Bosýma nohama ťapkala po studené podlaze, jelikož si zapomněla v tom spěchu obout boty. Maminka by to ihned začala řešit řečmi o revma a tatínek... Ten by neřek nic, protože je už pět let po smrti. Pomalinku otevřela dveře a uviděla tvář poslíčka, stáhnutou do šílené grimasy. Jedno oko měl vypoulené, jako by mu přejela nohu velryba na kole a to druhé přivřené. Nervový tik v přivřeném oku mu dodával ještě děsivější vzhled. Otevřená, skoro bezzubá ústa vydávala při dechu zápach zkažené sýrové pizzy. Zaklonil hlavu plnou rozčepýřených vlasů a zlověstně se zasmál. Tesa si uvědomila, že ho ani v nejmenším nezajímá pytlík s marihuanou, i když byl zadarmo. Začala couvat, ale čím víc se vzdalovala, tím víc se on přibližoval.

Najednou se všichni tři zaposlouchali. Hrálo Hit the Road Jack.

,,Jak se jmenuješ?" nahodila mile Tesa.

,,Jmenuji se Road Jack. A jak ty?"

Neváhala ani vteřinku a vlepila mu facku. Poslíček se začal zmítat v bolestech a pustil si kladivo na tu nohu, kterou mu nepřejela velryba.

,,Poběž!" zakřičela Tesa a Astaxa za ní vyběhla nahoru do předsíně. Poslíček se zatím vzpamatoval a místo kladiva, pro které se nechtěl ohýbat, si vzal matčinu zbraň ze zdi.

,,Tak. A teď po vás sedmkrát vystřelím!" A sedmkrát vystřelil, ale minul, protože mu v cestě stála zeď. Naneštěstí měli ve sklepě starou, avšak ještě funkční sekačku na trávu. Pizzař si ji vzal a zlověstně nastartoval.

S čímž ale nepočítal bylo, že každý člověk - ať chce nebo nechce - má svoje sousedy. Ze sousedního domu z balkonu se ozval rozdurděný hlas nevrlé sousedky.

,,Copak ani v noci nemůže být od vás chvíle klidu?! Ve tři hodiny ráno má každý normální člověk spát, slečno Nováková, a ne tady řvát a vrčet sekačkou na celou vesnici! Takže se lasklavě ukliďte do svého pokojíčku a BUĎTE ZTICHA!"

Poslíček se ušklíbl a sebral ze země své hladivo. Potřeboval nějak zklidnit své pocuchané nervy z toho, že se mu nedaří zprovodit ze světa tu holku, co mu nedala dýško.