URI

Afekt

Poirot se zadíval na Marcel. Rozpárala si šaty a teď před ním stála jen ve spodním prádle:

,,Drahá, kdy sis naposledy měnila prádélko?"

V tom se objevil na schodech poslíček:
,,Nesu pizzuuu...eeehhh..teda...co to kecám! Přišel jsem vás povraždiiiit!", avšak náhle si všiml svléknuté Marcel. Zatajil se mu dech a červené čapka mu sklouzla ze zrzavé čupřiny o pár centimetrů, jak se začal potit: "Pardon....Slešno..neměla byste čas se mnou pohovořit o našem pánu rozvodové síti? Moc rád bych vás..moc rád...rád bych vás asimiloval!" Poirot nabručeně popostrčil lorňon na svém oku:

,,Jak se opovažujete takto mluvit s mojí ženou?" Marcel se ale zamračila a plivla Poirotovi na boty vedle blátivé skvrny, čímž ho velmi vyděsila a on se s výkřikem ohnul a začal si zuřivě čistit svou botičku kapesníčkem. Mezitím, co byl její manžel ohnutý se Marcel obrátila s úsměvem na poslíčka a smyslným přízvukem řekla:

,,To víte, že se ráda dozvím více." Zaklesla se malému roznašeči pizzy za paži a odkráčeli spolu pryč.

Poirot si botu dočistil a o něco uvolněněji teskně zakřičel ve směru, kam odcházela jeho láska:
,,Marceeeeeeel! Noooon! Ma Cher!!!!" Ale v duchu se radoval, protože teď měl odlesky na lakýrkách oba symetrické.

‌Vysmáta Marcel s poslíčkem doklopýtala do obývacího pokoje. Vůbec ale neměla šanci odhadnout, že je to obývací pokoj, protože ho někdo přeměnil na svatyni. Na podlaze byl nakreslený křídový kruh. V jedné polovině byly nakreslené tečky, v protější čněla násada od koštěte.

,,Hleď," zvolal poslíček, ,,to je symbol veliké dírky! Tím se spojíme s naším pánem Rozvodovou sítí!"

,,Tak jo," usmála se Marcel a napjatě ho pozorovala. Poslíček přešel k obří nakreslené zásuvce a z kapsy vytáhl legrační kovový klobouček se spoustou diodek. Ozářily mu obličej do ruda jako ďáblu a s vytasenými tesáky se na Marcel usmál:

,,Teď, má drahá, se připojíš k nám! Ucítíš pulsy života! Prostoupí tě jiskra! Ve smrtelných záškubech nám poskytneš perfektní vodič!"

Marcel se bázlivě snažila zakrýt svoji lechtivou polonahotu:

,,Pardon, cože bylo to poslední?"

,,Perfektní vodič."

,,Ach děkuji, pane, vy máte taky pěkný vodič." Nesmíme zapomínat, že Marcel byla temperamentí francouzska a jenom předstírala, že ostatním rozumí.

,,Tak já vám dám ten klobouček na hlavu, jo?" Marcel pokrčila rameny a poslušně si stoupla k zabodnuté násadě od smetáku:

,,Když myslíte."

Poslíček se s rozšiřujícím úsměvem blížil, v natažených rukách nepovedenou čepičku. Marcelina hlava měla za několik okamžiků pocítit chladný žár démonického alobalu, protože poslíček bohužel nikde nenašel železo, ze kterého by mohl čepičku vyrobit. Marcel měla zemřít ve jménu Rozvodové sítě.