URI

Šílenství

Domem se rozlehl úděsný křik. V mobilu se spustila písnička S.O.S. od Indily a v obou holkách to hrklo zděšením. Vyběhly z koupelny na chodbičku a z ní do ložnice Tesiny matky. Ta tady dnes nebyla. Byla na služební cestě a vrátí se až zítra. Zítra, jako úplně zítra. Ne zítra, jako dneska, jelikož bylo už půl čtvrté dalšího dne.

Uviděly zmuchlané povlečení na posteli. Tesa už z toho všeho šílela. Chtěla křičet, řvát na celý dům, na celou ulici. Jen ať to všichni slyší! Má už dost všech těch duchů, přízraků, poslíčků a vraždících mimin! Kdo se rodiče prosil, aby se sem přestěhovali?! Jí se nikdo neptal! Ona sem nechtěla!

Byla by tam stála až do té doby, než by si pro ni došel poslíček a durdila se nad nespravedlností života, ale Astaxa ji nekompromisně zatáhla do skříně. Měly štěstí. O pár sekund později se otevřely dveře a do místnosti někdo vkráčel. Přecházel sem a tam a pak dokráčel ke skříni, která poskytovala úkryt Tese a Astaxe. Obě se pokoušely co nejvíce se uchýlit do prostoru za šaty. Dotyčný uchopil úchyty a chystal se otevřít. Tesa se třásla jako osika a Astaxa zrovna tak.

Najednou ale něco upoutalo vetřelcovu pozornost a on nechal skříň zavřenou. Místo toho se ozvalo nadšené: ,,Voilá!". A potom odešel.

Jiskřivá postava najednou vyskočila poslíčkovi z hlavy a začala se okolo něj nadpřirozenou rychlostí otáčet. Ten se dal do křiku. Jiskřivý kruh začal obepínat jeho tělo od rozčepýřené hlavy až po prošlapané boty značky, kterou neuvedeme, jelikož nechceme nikomu dělat reklamu. Poslíček křičel čím dál hlasitěji. Neviděl nic jiného než oranžovou šmouhu. Nakonec ho obklopila neproniknutelná temnota. Okolo něj nebylo nic jen černočerná tma. Náhle se odněkud nad ním ozval mocný hlas.

,,Tak ty jsi teda ten Road Jack, jo? No, nějak tě přechválili. Ale co už, každá duše dobrá, ne? Takže, abych to urychlil... Přidá se se k nám? Na naši stranu? Budeš bojovat za spravedlnost? Za našeho pána Rozvodovou síť?"

Poslíček zůstal nehybně stát. Nebo sedět, či co to vlastně dělal. Nebyl schopen jediného slova.

,,Tak budeš?!"

,,A... Ano, p... pp... pane," dostal ze sebe. V tu chvíli od někud z dálky vylétla jiskra a celého poslíčka obalila. Pištělo mu v uších a zatmělo se mu před očima. Probudil se na koberci pod křeslem. Cítil náhlý nápor energie. Vydrápal se na nohy. Někde v jeho hlavě uslyšel hlas:

,,Co kdybys vyskoušel tvé nové schopnosti. Zkus rozsvítit. Jen tak, silou vůle."

Poslíček napřáhl ruku k lustru, jenž visel nad stolkem. Soustředil se na to, aby vyvolal světlo. Žárovka zablikala a roztříštila se.

,,U všech proudů! Takhle ne, ty tupče! Víc se soustřeď!"

Poslíček se zhluboka nadechl, napřáhl ruku a soustředil se. Soustředil se na sebemenší jiskřičku, která by zažehla vlákno u žárovky. Náhle ho něco udeřilo do víček zavřených očí. Bylo to světlo! Otevřel oči a zaostřil. Začal radostně skákat po obýváku. Povedlo se!

,,Výborně," vyřkl hlas s ozvěnou baněk naplněných nevodivým plynem. ,,Teď další cvičení-vyhoď tenhle dům do vzduchu, bratře...bratře?"