URI

Dušení

Hercule Poirot se pohotově otočil o 900 stupňů a za sebou nespatřil nic. Zmateně se podíval na stejně vyděšená děvčata:

,,Co to bylo? Kam zmizel, mes amis?"

Tesa ani Astaxa neodpověděly, jen pokrčily rameny. Hercule byl po čtvrté v životě zmatený. Otáčel se ze strany na stranu, hledal pod kobercem, za svíčkami, ale nikde nic nenašel. Trochu si při tom rozcuchal knírek a toho naštvalo ještě víc.

,,Ale koho hledáte, pane detektive?"

"No... toho... ten hlas!"

"Aha. Vy hledáte hlas."

Tesa se otočila na Astaxu a opsala si několik kroužků kolem spánků. Pak jí pokynula, ať jde za ní, protože si chtěla dát nějaké lupínky na uklidněnou. Poirot zůstal v pokoji běsnit docela sám a začal běhat v kruzích. Když už nemohl dál, klesl na kolena a začal plakat ve francouzštině.

,,Zamotali jsme vám hlavu, detektive?" ozval se najednou znovu ten hlas poslíčka a Marcel v jednom tónu.

Hercule poraženecky zdvihl přehazovačku a upřel zrak nad sebe. Nad ním se na blescích  vznášela nehmotná energická entita.

,,Tohle všechno může přestat," řekla. "Přidej se k nám! Jsme silnější a silnější! Už víme, jak správně připravit pizzu, jak francouzsky líbat a teď, díky tvému mozku, budeme vědět, jak si správně vychutnat snídani!" A natáhla ruku. Poirot ji ale odmítl zakroucením ukazováčku a narovnal si knír:

,,Jste si jistý, mon ami, že byste z mého mozku nechtěl něco trochu lepšího? Víte, Hercule Poirot je ten nejbravurnější detektiv pod sluncem. Mohl byste vysát všechny jeho šedé buňky mozkové a naučit se tak dokonale odhadnout lidi a..."

"To bychom vážně mohli?" zaprskala entita a naklonila něco jako hlavu do strany. Měla oči jako jiskřičky. Celá byla jako jiskřička, ale teď jako kdyby pohasla. Číhala. A čekala, jestli si slavný detektiv uvědomí, jakou kravinu právě řekl. Poirot zatěkal očima a narovnal si nevodivé sako.

,,No... nemohli v přesném slova smyslu, ale..."

Entita se zdvihla do výšky a rozprskala okolo sebe mizející blesky tak, že celá místnost byla prosvícená čirou elektřinou.

"Budeme mít tvoje šedé buňky mozkové!"

"Mon dieu! Vy jste ale průbojný gentleman!"

Entita vztáhla něco jako ruku a uchopila Poirota v pase. Nejprve se posměšně ušklíbl a pohladil si gumové sako, jenže zanedlouho cítil, jak se kůže začíná pálit.

Poděšeně vzhlédl a dokonce i jemu bylo jasné, že je v řiti.