Amy je mladá zooložka, která se rozhodne zúčastnit se velké výzkumné akce v Amazonu, největším pralese na světě nacházející se v jižní Americe.
Součástí této akce jsou také týdenní výpravy přímo do nitra pralesa.
Amy se se svým týmem na takovou výpr...
Na tvrdou a nepříjemnou postel si po těch třech dnech jakž takž zvykla, ale stejně byla rozlámaná.
Došla ke krosně a naposledy zkontrolovala své připravené věci.
Když se ujistila, že snad všechno má, rozhodla se, že se půjde projít ven.
Podívala se na hodinky. Bylo 05:12.
Páni! Asi cestovní horečka.
Oblékla si tenkou bundu, na jaře totiž byla ráno ještě docela zima, tenisky a vyšla z chatky.
Nadechla se studeného vzduchu.
Byla ještě docela tma, slunce ještě nevyšlo nad obzor.
Šla kolem základny, obešla ji a zamířila na louku za ní.
Uviděla postavu. Seděla na louce zády k ní a dívala se do okolí.
Amy se k ní přiblížila.
,,Jeremy?"
Lekl se a otočil se.
,,Amy, co tu děláš?"
,,Co tu děláš ty?"
,,Ptal jsem se první," ušklíbl se.
,,Nemůžu spát," poddala se. ,,A ty?"
,,Taky. Chceš si sednout ?"
,,Ráda." Usmála se a sedla se vedle Jeremyho.
,,Čekám na východ Slunce. Každé ráno. Je to opravdu nádherné."
,,Každé ráno? To tady sedíš vždycky takhle brzy?" divila se.
,,Ano," přikývl.
Amy mlčela.
,,Jeremy?"
,,Ano?"
,,Těšíš se do pralesa?"
Jeremy se zamyslel. ,,Nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Je to součást akce. Beru to takhle."
Amy jeho přístup udivil.
,,Proč jsi se vůbec zúčastnil?"
,,Vůle rodičů. Řekli, že když bydlíme takhle blízko, že je blbost, abych sem nešel, když jsem vystudovaný biolog. Kdyby byli po mém, nejraději bych zůstal doma u koní. Takhle... Ne, že by mi to vadilo, ale přece jenom, moje největší přání to nebylo," zasmál se.
,,Je dobře, že jsi tady," vyslovovala Amy svoje myšlenky nahlas, aniž by si to uvědomila.
,,Opravdu?" zadíval se na ni Jeremy.
Jeho oči, barevné jako rozteklá hořká čokoláda, se vpíjely do těch jejích, modrých jako moře po bouři.
Amy se dívala na obzor, kde už byly vidět první paprsky slunce.
,,Ano, opravdu." Otočila se na něj a usmála se.
Taky se usmál. Natáhl ruku, vzal do ní tu její a jemně ji hladil po hřbetu palcem.
,,Já jsem taky rád, že jsi tady." Poposedl blíž k ní. ,,Podívej, slunce vychází."
Objal ji zlehka kolem ramen, jako by se bál. Amy si však položila hlavu na jeho rameno.
Během dalších deseti minut pozorovali mlčky záplavu světla na louce, když se zvedli a chystali se jít zpět.
Jeremy jemně chytil Amy za ruku. A takto se vydali směrem k její chatce.
,,Nechceš s něčím pomoct?" zeptal se jí, když stáli oba v "obýváku" před gaučem.
,,Mám hlad," dala si Amy ruce v bok.
,,No tak si uděláme palačinky," navrhl Jeremy. ,,Máš tu mouku, vejce a mlíko?"
Amy přikývla. Všechny tyto suroviny našla první den v malé spížce a v ledničce.
Jeremy sáhl do kredence pro pánev, zapnul sporák, vylil na rozžhavenou plochu trochu oleje ze spíže a za chvíli obratně vyhazoval nažloutné placky vysoko do vzduchu a zase je chytal na pánev.
Amy seděla na gauči a se zájmem ho pozorovala.
Když měl Jeremy hotovou první omeletu, položil ji na talíř, potřel džemem, zabalil a řekl, že si musí pro něco skočit k sobě do chatky.
Za chvíli se vrátil a nesl plastovou dózu s etiketou. Amy ji přečetla. Čokoládovýdip.
Podívala se na něj, ale to už oddělával víčko a kreslil čokoládovou stopou na palačinku Amyino jméno.
Pak talířek s omeletou vzal do jedné ruky a s hlavou napřímenou došel k Amy.
,,Vaše snídaně, slečno Amy," uklonil se, aby si mohla vzít talíř.
,,Děkuji, pane vrchní," odvětila pobaveně. ,,Nechcete posnídat se mnou?"
,,Milerád, hned budu u vás."
Za chvíli oba mlčky polykali palačinku.
Pak zazvonil Amy telefon.
,,Budík. Za dvě hodiny máme být připraveni k odchodu."
××× Doufám, že se pořád líbí :)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
